Marie (42): Jsem zamilovaná do muže, který přichází a odchází, jak se mu zlíbí. A čím víc mi uniká, tím víc jsem do něho zblázněná

Nikdy jsem netoužila po velké, osudové lásce. Jsem sama se synem už léta, nějaké ty vztahy tady byly, ale nikdy nebyly tak silné, jako vztah s mužem, kterému říkám ON. Je nepolapitelný a čím víc bych ho chtěla, tím míň ho mám. Takže musím být vděčná – a jsem – i za to málo, co mi dává.

Mohlo by Vás zajímat:

Natálie (29): Lásku svého života jsem potkala mezi regály s těstovinami. Od té doby špagety miluji ještě víc

Je to tajemný chlapík

Zamilovala jsem se jako blázen do muže, který se zdál být ve všech směrech dokonalý. Taky mi už není dvacet – ale lehce přes čtyřicet – mám už téměř dospělého syna, který právě studuje v zahraničí, takže jsem úplně volná. „A svolná,“ podotkla moje kamarádka Lenka, když viděla, jak se potácím na prahu šílenství. Protože ten pán, budu mu říkat ON, se mnou opravdu pořádně cloumá. Když jsme se seznámili, tvářil se tajemně a nedal mi na sebe telefon. Pouze utrousil: „Pokud mě budeš chtít ještě vidět, budu na stejném místě přesně za týden.“ Míněno ve stejné kavárně, kde do mě nechtěně drcnul, a tak k našemu seznámení došlo.

A také jsem tam za týden běžela. Večer s ním byl krásný, až omamný, měli jsme si pořád co říct, a nakonec jsme skončili u mě v posteli. Jenže pak se vypařil a ač mi dal na sebe spojení, tak byl jeho telefon nedostupný. Ozval se sám – po dvou týdnech. Následoval opět krásný večer, na který jsme navázali společným víkendem. Na jeho konci mi na rozloučenou řekl: „Chodíme spolu?“ Neodpověděla jsem – a ani on. A pak opět zmizel.

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (32): Pozval mě na luxusní víkend. Jenže pak nečekaně zmizel a já musela všechnu tu drahou srandu zaplatit

Podobné typy mě prostě přitahují

Je mi jasné, že si každá rozumná žena vybere muže, se kterým se bude cítit dobře, kterému bude důvěřovat a který ji bude mít rád. Takového, o kterého se může opřít a u něhož ji koneckonců ani nic nemůže překvapit. Která nebude bulet na rameni kamarádce, když o svém milém (či nemilém) opět nějaký čas neuslyší. „Jsi šílená,“ prohlásila Lenka, když jsem ji opět obtěžovala svým skuhráním. „Kdo by stál o neustálou nejistotu, co bude zítra, pozítří, za týden? Nikdo , jen ty,“ dodala.

Zřejmě patřím k ženám, které programově vyhledávají partnery, se kterými je život jedna velká neznámá. Protože tohle není poprvé, něco podobného už tady bylo. A ne jednou. Ale nikdo nebyl tak tajemný a tak skvělý jako ON. Vím jedno. Teď konečně žiji. „Žiješ?“ rozčiluje se Lenka. „Dovolíš mu to, co by normální žena nikdy nepřipustila!“ Má pravdu, ale co nadělám.

Mohlo by Vás zajímat:

Zdeněk (52): Snoubenci své dcery jsem půjčil 300 tisíc na byt. Lituji, že jsme nepodepsali smlouvu, podvedl mě a zmizel

Chodíme spolu?

„Jsi zamilovaná, a proto si od něho necháš všechno líbit, to tě přejde,“ hodnotí můj vztah nejen Lenka, ale i kolegové v práci. A konečně všichni, kdo o něm vědí. Já si stýskám, smutním po něm, ale přitom se mi to líbí. Možná je to, že sebou nechám zametat, pozůstatek nějakého atavistického pudu z doby, kdy muži vláčeli ženy za vlasy do jeskyně, aby si tam pak s nimi dělali, co chtějí? Ale jak je možné, že nadvládu nad svým tělem, ale i nad svou duší, dovolím jen jednomu muži z tisíce, možná, že jen tomu jedinému?

Příběh pokračuje. A možná bude pokračovat donekonečna. Pokaždé přijde, jsme spolu večer, den či dva a pak zase zmizí. Nevím, jestli má někde rodinu, nevím, jaké je jeho povolání, s hrůzou zjišťuji, že o něm nevím vlastně vůbec nic. Kromě jména, které nemusí být pravé a telefonního čísla na mobil, který mi výjimečně zvedne. A já se trápím a pak jsem zase nevýslovně šťastná s ním a pak se zase trápím a čekám, až zavolá…

Lenka to vyjádřila takhle: „To čekání na telefon je na celé tvojí lásce nejkrásnější. Když zazvoní, tak máš vteřinku naděje, že je to on. Než se podíváš na displey a zjistíš, že je to někdo jiný. Dřív, když byly jen pevné linky, jsi měla naději vteřin deset.“ Společně jsme se tomu zasmály a já šla na rande. S ním. Plánovala jsem se vrátit k jeho otázce: „Chodíme spolu?“, ale myslím si, že se radši ptát nebudu. Nerada bych ho totiž ztratila.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Agáta (45): Ten zápach byl k nevydržení. Myslela jsem si, že za to může nepořádný soused, ale pravda byla ještě horší