Facebook
Instagram
Paní Marie má se svým vnukem Tomášem dobrý vztah. Když šel na vysokou školu, nastěhoval se k ní, aby měl klid na studium. Po nějaké době ale Marie zjistila, že jí mizí peníze. Zapomíná, že je utratila, nebo je za tím něco jiného?
Jsem důchodkyně a po letech těžké práce si užívám klidný život. Ráda čtu knihy, luštím křížovky a setkávám se s přítelkyněmi. Ale nic mi nedělá větší radost než čas strávený s mými vnoučaty, zejména s Tomášem (20), který byl vždy mým miláčkem. Když šel na vysokou školu, přestěhoval se ke mně, aby měl klid na učení.
Ze začátku to bylo fajn, ale v poslední době mě něco znepokojovalo. Ráda si jednou za měsíc vybírám peníze z bankomatu a pak platím v hotovosti. Díky tomu mám výdaje po kontrolou. Jenže moje hotovost se začala tenčit neobvykle rychle. Nejdříve jsem si myslela, že je to věkem a únavou, že třeba zapomínám na nějaké nákupy. Ale pak jsem zjistila pravdu...
Nezdálo se mi to
„Tomáši, musím zajít do bankomatu. Došla mi hotovost," řekla jsem vnukovi a začala se oblékat.
Tomáš se tvářil rozpačitě. Něco v jeho chování se mi nezdálo. Vždycky byl tak klidný, a teď se vyhýbal mému pohledu. Skrýval přede mnou něco?
Cestou k bankomatu mi hlavou vířily myšlenky. Možná opravdu stárnu a zapomínám, že jsem peníze utratila. Ale proč si nepamatuji žádné velké nákupy? Měla bych si začít dělat poznámky?
Rozhodla jsem se, že odteď budu víc sledovat své finance.
Vnuk mi vzal peníze
O několik dní později jsem uklízela Tomášův pokoj a náhodou jsem narazila na obálku plnou peněz. Srdce mi začalo bušit.
„Tomáši, můžeš mi tohle vysvětlit?“ ukázala jsem mu obálku.
„Babi...“ zbledl. „Potřeboval jsem peníze na knihy a studijní materiály, ale bál jsem se tě požádat.“
Podívala jsem se na něj. Tomáš se vyhýbal mému pohledu. Vždycky jsem ho podporovala, tak proč by se teď bál požádat mě o pomoc?
„Proč jsi mi to neřekl?“ zeptala jsem se a snažila se skrýt zklamání.
„Bál jsem se, že se naštveš,“ odpověděl rozpačitě.
Chtěla jsem se mu věřit, ale cítila jsem, že něco není v pořádku.
Proč mě oklamal?
Asi bych na to všechno zapomněla. Ale pak jsem jednoho dne uklízela jeho pokoj a utírala prach na poličce s knihami. Nenašla jsem tam žádné nové učebnice, jen několik ohmataných knížek. Proč mi tedy řekl, že si potřeboval koupit nové?
Nešlo mi to do hlavy. A tak jsem začala pátrat. Cítila jsem se provinile, ale musela jsem to udělat. Vím, že tráví hodně času na stránkách věnovaných počítačovým hrám. Otevřela jsem jeho notebook a hned na mě vyskočila nějaká stránka s hrami. Měl tam spoustu nákupů za tisíce korun.
Takže peníze, které zmizely z mé zásuvky, nešly na knihy ani na studijní materiály! Tomáš je utratil za své koníčky.
Jak mě mohl můj vnuk, kterému jsem vždy tak důvěřovala, takhle oklamat? Chvíli jsem se snažila najít nějaké jiné vysvětlení, něco, co by ospravedlnilo jeho chování, ale bylo to marné. Tomáš mi lhal. Pociťovala jsem nejen hněv, ale především hluboký smutek...
Řekl mi o své závislosti
Věděla jsem, že to nebude snadné, ale musela jsem si o tom s Tomášem promluvit.
„Máš chvilku?“ zeptala jsem se ho, když se vrátil ze školy.
„Co se děje, babi?“ pronesl nervózně.
„Našla jsem v notebooku historii tvých nákupů... Peníze, které jsi mi vzal, jsi utratil za počítačové hry, že?“ řekla jsem vážně.
Tomáš zbledl. Snažil se zapírat, ale nakonec se přiznal. Šokovaně jsem poslouchala jeho vyprávění o tom, jak se stal závislým na počítačových hrách.
„Nevěděl jsem, co dělat. Nedokázal jsem s tím přestat... Vím, že to bylo špatné, ale cítil jsem tlak kamarádů a...“
„Tlak kamarádů?“ přerušila jsem ho naštvaně. „Tomáši... Oklamal jsi mě! Nejde jen o peníze, jde o důvěru. Nevím, jestli ti teď můžu věřit...“
Sklonil hlavu a oči mu zaplavily slzy. Pak odešel do svého pokoje a nechal mě samotnou s bolestí, kterou je těžké popsat...
Ztratil mou důvěru
Jak jsem mohla nevidět, co se děje přímo pod mým nosem? Můj milovaný vnuk, kterého jsem vždy podporovala a kterému jsem důvěřovala... Teď jsem ho vůbec nepoznávala. Kde jsem udělala chybu? Selhala jsem jako babička?
Možná bych to měla říct jeho rodičům. Ti by snad věděli, jak mu pomoci. Ale musela bych přiznat, že jsem si nevšimla, co se děje. Byla jsem rozpolcená mezi láskou k vnukovi a pocitem zrady.
Cítila jsem, že mezi námi zeje propast, kterou nedokážu ignorovat. Tomáš se mi mnohokrát omlouval, sliboval, že se změní, že už nikdy nezklame mou důvěru. Ale slova nedokázala zahojit rány, které způsobil. Každý den jsem si stále víc uvědomovala, že důvěra, jakmile je jednou ztracena, se těžko získává zpět.
Viděla jsem, jak se snaží. Vzdal se her, snažil se mi pomáhat s domácností, ale hluboko uvnitř jsem věděla, že mu už nikdy nebudu moci důvěřovat tak, jako dřív.
Vím, že toho lituje, ale já potřebovala víc času, abych se vzpamatovala. Každé jeho „promiň“ mi připomínalo, jak křehké mohou být vztahy. A je mi jasné, že ten náš už nikdy nebude stejný...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Bára Basiková o komplikovaném vztahu s matkou: Odpustila jsem jí až u rakve
Bára Basiková o komplikovaném vztahu s matkou: Odpustila jsem jí až u rakve
Související články
