Marika (39): Sehnat malou podprsenku nebo boty je dnes umění. Nechápu, proč se vše vyrábí v nadměrné velikosti

Bude mi jen čtyřicet, a za starou se rozhodně nepovažuji, přesto pamětnicí určitých dob jsem. Například rozverných devadesátek, kdy jsme jako děti chodívaly v ledasčem, ale až na výjimky s atypickými rozměry jsme správný střih našli všichni. Většina šatů totiž bývala zhotovena na štíhlé, průměrné děti.

Mohlo by Vás zajímat:

Monika (52): Jeli jsme si do Prahy koupit oblečení. Po hrůzném zážitku z okruhu se začínám bát na silnicích

Za mých mladých let jsme všechny byly drobné a štíhlé

Hojně zastoupené bývalo na trhu i mé číslo bot 38. Pamatuji si, že onu osmatřicítku jsme obouvaly snad všechny holky ze třídy a jediný, kdo trošku vybočoval, byla spolužačka Jana, které se noha zasekla na velikosti 35. Sice proto občas nemohla mít, co ostatní, ale na druhé straně disponovala nekonečným množstvím variant dětské obuvi, kde bývá často větší výběr než mezi dospěláckou. Když pak přišla tu s barevnými balerínami, tu s lodičkami nebo teniskami a radostně odhalila zdroj, leckdy jsme jí jen tiše záviděly.

Fakt, že ještě v devadesátkách nebylo úplně běžné sehnat některé věci v atypických velikostech považuji za smutný. O to více mě potěšilo, když se s postupujícími roky výběr zpestřoval. Vždyť lidé se přece nerodí podle nějaké proporční šablony a to, že každý člověk je jiný, je naprosto přirozené. Proto nerozumím tomu, proč se výběr rozměrů dostal postupem času až do takového kontrastu.

Mohlo by Vás zajímat:

Eduard (43): Žena si hraje na hvězdu sociálních sítí. Děti fotí v půjčeném oblečení, já se bez snímku nesmím ani najíst

Dnes nemohu sehnat podprsenku ani boty

Nedávno jsem si například byla vybírat podprsenku. S manželem jsme slavili výročí, a tak jsem chtěla něco luxusního. Prádlo nádherné, jenže nabídka fungovala až od trojek výš. V jedničkách už nic nezbylo, podobný sortiment prý rychle vykoupí mladičká děvčata s hrudníky, které jsou teprve v rozpuku. Na „starou ženskou“ tím pádem nezbývá nic, a to jsem jedničkové podprsenky, kterých bývalo všude dost, kdysi sháněla celkem snadno. Dnes naopak daleko jednodušeji seženete varianty prádla pro prostorově výrazné.

Na podobný zádrhel narážím i v běžné konfekci. Objevit například klasické sako, nebo dokonce elegantní dámský kostýmek ve velikosti 34 je téměř nemožné, neb všechno startuje na čísle 36, spíše 38. A jiná není situace ani na poli obuvi, kde jsem dříve se sháněním bot neměla v čísle 38 problém. Dnes už ho ale mám, protože většinová nabídka sice začíná na velikosti 36, ale pak rovnou skáče do čísel 39, 40. Tedy znovu nic.

Mohlo by Vás zajímat:

Karel (66): Nechápu, proč dnešní ženy chodí tak nemožně oblečené. V šatech jsem viděl jen jednu nebo dvě

Došlo mi, že jsem rarita já

Rozumím, že lidská populace během více než dvou desítek let trochu povyrostla, ale nabídka velikostí, která dnes v podstatě v největší míře zahrnuje kousky atypické, mi příliš radost nečiní. Doufala jsem, že čas vše srovná, a to takovým způsobem, aby byly dostupné rozměry pro všechny typy postav. Jenže místo toho mám pocit, že s postavou 34 neboli S bez jakýchkoliv tělesných nadstandardů jsem v dnešní době raritou právě já.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Simona (49): Na oblečení mi nikdy nezáleželo. Na prahu padesátky mi ale obrátilo život vzhůru nohama

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.