Markéta (37): Rozhodla jsem se, že budu singl máma. A nikdy jsem toho nelitovala

Jsem singl matka, mám krásného chlapečka a jsem na něho pyšná. Pyšná jsem i na sebe, že jsem se nenechala zviklat svým okolím, zejména mojí matkou, a že jsem do toho šla. A musím poděkovat hlavně svému bratrovi a kamarádům, že jsou pro Tobíka skvělým mužským vzorem.

Mohlo by Vás zajímat:

Oliver (28): Kamarádi si myslí, že trpím kvůli tomu, že jsem single. Kdyby tak tušili, jak to ve skutečnosti mám

Lucka mě popostrčila

Moc jsem si přála dítě. Tedy napřed partnera, který mě bude milovat, a pak i dítě – jenže chlapi jako by došli…. Jednou jsem takhle seděla s Luckou, svojí nejlepší kamarádkou – a Lucka najednou pronesla tu osudnou větu: „A co když to zvládneš sama?“ Seděly jsme u vína a já jí svěřila, že už mě unavuje čekat na toho pravého. Chtěla jsem být maminkou. A ujížděl mi vlak. Lucka to neřekla jako výzvu, spíš to byla jen taková malá poznámka pod čarou, ale já si uvědomila, že to vlastně není tak špatný nápad.

Začala jsem přemýšlet o tom, jak bych na to mohla jít. A protože jsem neměla žádnou vážnou známost ani se mi do ní nechtělo, napadlo mě, že bych si „nechala udělat dítě“ od nějakého šikovného muže. „Vážně si chceš vybrat otce svého dítěte jen podle toho, jak se ti bude líbit či jaké bude mít doporučení?“ uhodila na mě máma, když jsem jí to řekla. Moc se jí to nelíbilo. „Neberu to na lehkou váhu,“ oponovala jsem jí, „vždyť bude dárcem života!“ Snažila jsem se jí to vysvětlit, ale marně. Jenom zavrtěla hlavou a neřekla nic.

Porozhlédla jsem se po kamarádech – ale nepřišlo mi to jako dobré řešení. Nechtěla jsem, aby měl otec mého dítěte, moje soukromá „spermobanka“ k mému dítěti blízko. Nakonec to dopadlo skvěle. Dostala jsem doporučení na muže, který byl gay, mít dítě ho nelákalo a bydlel na druhém konci republiky. Nebudu popisovat, jak jsem otěhotněla, ale – otěhotněla jsem. A byla šťastná.

Mohlo by Vás zajímat:

Jaruška (64): Snacha mě zklamala. Mateřství ji přestalo brzy bavit a my to musíme s manželem zachraňovat

Mužské vzory mu nechybí

Porod byl rychlý, sice to bolelo, ale k mé velké úlevě přišel Tobiáš na svět rychleji, než jsem čekala. Když mi ho položili na hruď, brečela jsem. Ne z bolesti, ale z radosti, z přemíry štěstí, kterého jsem byla plná. Kluk byl maličký, s tmavými vlásky a pusinkou k zulíbání.

Máma byla na mě pořád nabručená a nijak zvlášť se nehrnula, aby mi pomáhala. Sice se na malého přijela podívat, ale její tichá poznámka: „Nevědět, kdo je táta, kdo to kdy viděl!“ mě ranila. Poznamenala jsem, že já to vím, ale navždy to budu vědět jen já. Ji to nezajímalo ani tehdy, když jsem se snažila dostat ji na svoji stranu, ani teď. A k malému se ani moc nehrnula.

Ale pomáhal mi můj bratr Petr. Je to veliký dobrodruh, co mívá všelijaké ulítlé nápady, a možná proto můj „nápad“ s mateřstvím vzal v pohodě. Byl u mě pečený vařený, kluka bral v kočárku ven a jenom pokaždé prohlásil: „To je mezi námi chlapy, ty si zatím můžeš pospat.“ Překvapili mě i moji gay kamarádi, kteří se zapojili zejména když Tobík povyrostl; Martin mu čte pohádky hlasem, který mě pokaždé rozesměje, Dan ho učí, jak stavět z Lega raketu. A Roman? Ten mu přinesl první knížku o dinosaurech se slovy: „Každej správnej chlap miluje dinosaury.“ Zkrátka mužské vzory Tobíkovi nechybí.

Mohlo by Vás zajímat:

Iva (24): Rozešla jsem se s přítelem. Kamarádi mě přemlouvají, abych se k němu vrátila

Mami, kdo je můj táta?

Samozřejmě přišel moment, kdy se Tobiáš zeptal: „Mami, a kdo je můj táta?“ Odpověď jsem měla už připravenou: „Víš co? Nemáš jednoho tátu. Máš víc skvělých strejdů, co tě mají rádi. A jednoho dárce, který nám pomohl, abys mohl být tady.“ Přikývl. „To je fajn. Já bych nechtěl jen jednoho. Martin umí pohádky a Roman má auto.“

Ale nebylo to vždycky růžové. Třeba s mojí mámou je to pořád těžké – a to už není Tobiáš dávno mimino. „Dítě potřebuje tátu,“ mele jako kolovrátek, kdykoli se vidíme. „Měla jsi počkat. Tohle není normální.“ Trpělivě jí odpovídám: „Mami, normální je to, co funguje. A nám to funguje.“ Jenže máma se nedá: „Jednou ti to vyčte.“ Zavrtím hlavou: „Možná. A možná mi za to poděkuje.“

Mám doma malého rošťáka, který je moje sluníčko. Který ví, že rodina nejsou jen máma a táta, ale všichni, kdo tě milují a stojí při tobě. A já vím, že jsem se rozhodla správně. Sice jsem pořád sama, ale pokud se rozhodnu přivést si domů muže, nebudeme ho s Tobiášem rozhodně brát jako náhradního tatínka. Jsem singl máma, a tak to i zůstane.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (30): Chceme svatební den bez dětí. Někteří kamarádi se ale naštvali a radši nepřijdou