Tereza (30): Chceme svatební den bez dětí. Někteří kamarádi se ale naštvali a radši nepřijdou

V červnu bude náš D den. I když je to spousta zařizování a nervů, moc se na to těším. Věřím, že to bude krásný den a také pořádný mejdan, na který nikdy nezapomeneme. Bohužel nic není dokonalé, a tak i my řešíme problémy, které přicházejí.

Mohlo by Vás zajímat:

Kateřina (27): Pár týdnů po svatbě mě manžel podvedl s družičkou. Tajně jsem je natočila v ložnici a pustila to celé rodině

O své svatbě máme jasnou představu

S mým nastávajícím Markem plánujeme svatbu už rok. Jsme oba perfekcionisti, a tak řešíme každý detail – od hudby, přes jídlo až po dekorace. A jednu důležitou věc jsme si vyjasnili hned na začátku: nechceme na svatbě žádné děti.

Ne že bychom děti neměli rádi. Právě naopak. Jednou bychom je určitě chtěli, já dokonce sním o velké rodině, ale z vlastní zkušenosti víme, že svatby s dětmi bývají dost náročné. Už jsme na několika veselkách byli a oba nás to velmi odradilo. Pláč u obřadu, běhající děti během proslovů, neustálé odbíhání rodičů… Byli jsme také svědky toho, jak dítě shodilo třípatrový dort a jak na svatbu musela přijet sanitka, protože děti chvíli nikdo nehlídal a jedno z nich spadlo z pódia. Tohle vážně zažít a řešit nechceme.

„Chceme, aby to byl krásný den, kdy si to všichni užijí. Prostě jeden pořádný mejdan,“ řekla jsem své svědkyni a koordinátorce. Naprosto mě chápala.

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (36): Do svého muže jsem se zamilovala až po svatbě. Byl to totiž původně sňatek z rozumu

Někteří nás pochopili, jiní se urazili

Když jsme rozesílali oznámení, rovnou jsme připsali i krátkou poznámku: „Naše svatba bude jen pro dospělé. Věříme, že si také rádi na jeden den odpočinete, užijete volno a zábavu.“

Většina hostů to vzala v pohodě. Dokonce se nám pár kamarádů ozvalo, že děkují, že myslíme i na ně. Že už se těší, jak si to užijí bez honění batolat. Konečně si dají v klidu pár drinků a nebudou muset spěchat brzo domů.

Jenže pak se ozvaly tři páry kamarádů, kteří to vzali úplně jinak. Je mi jasné, že ne všichni mají možnosti hlídání a zkrátka to nejde jinak zařídit. Ale v těchto případech to tak nebylo. Prostě se jich naše rozhodnutí dotklo, o zajištění hlídání se nejspíš ani nepokusili a na truc nám řekli, že raději nedorazí.

„To jako myslíte vážně? Že naše děti nejsou vítané?“ napsala mi jedna kamarádka ostře. „Jsou naší součástí a bereme je všude, nejsou to žádní nevychovaní spratci.“ Snažila jsem se jí to ještě vysvětlit, ale bylo to marné. A je možné, že tím je ohrožené i naše přátelství.

Další rovnou napsali, že v tom případě nedorazí, protože na každé svatbě jsou přeci nějaké děti.

Mohlo by Vás zajímat:

Věrka (29): Přítel chce co nejrychleji svatbu. Dal se na víru a náš vztah je prý hříšný

Je to náš den

Upřímně, hodně mě to zaskočilo. Jsem z toho pořád smutná a trochu i naštvaná. Napadlo mě, že bychom udělali nějaký kompromis. Že bychom děti třeba dovolili jen na obřad, ale na hostinu a následný večírek už ne. Ale bylo by to možná ještě složitější a nechceme ze svého rozhodnutí ustupovat.

Někdy mám pocit, že ať uděláte cokoliv, vždycky se najde někdo, komu se to nebude líbit. A všem se nikdy nezavděčíte. Vždycky bude někdo brblat, pomlouvat nebo dělat problémy. Vždyť stačí, že se sejde tolik lidí i příbuzných, kteří se třeba neznají nebo se nemají moc v lásce. A pak doufáte, že vám váš den nezkazí.

„Víš co, Terez? Udělejme to tak, jak chceme my. Kdo přijde, ten přijde. A kdo nehodlá respektovat naše přání, asi tam nemá být,“ uklidňoval mě Marek, když jsem se trápila, že pár lidí kvůli tomu nepřijde.

A má pravdu. Je to náš den a máme právo si ho udělat podle sebe. Bez omluv a výčitek.

Děti do života patří. Ale na naši svatbu prostě ne. A to, že si za tím stojím, neznamená, že jsem zlý člověk nebo špatná kamarádka. Jen si chceme užít svůj den naplno, bez zbytečných nervů. A já věřím, že se nám to nakonec splní!

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (33): Dcera mého přítele mi pije krev. Kvůli malé manipulátorce nejspíš odložíme i svatbu