Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Mladší žena a starší muž? Běžné, dříve ještě mnohem víc než dnes. A naopak? I to se už stává. Pět let rozdílů je normální, i deset let je možných, ale víc než dvacet? A je to opravdu láska, nebo jenom zakoukání se do něčeho tak trochu exotického? Markéta se svěřila se svou zkušeností...
Milovala jsem knížku Láska je jen slovo, která vypráví o vztahu starší ženy s mladým mužem. Ale nenapadlo mě, že i já prožiju něco podobného. Vztah, který je trochu šílený, ale přitom nádherný ve své čistotě. Do té doby, než zákonitě skončí…
Byl jiný než ostatní muži
Byl to jeden z těch obyčejných dní, kdy se člověk mezi rutinou a snahou najít něco, co by ho v životě znovu nadchlo. Už nějakou dobu jsem žila v jakémsi mezistavu – žádné velké nadšení, žádná velká zklamání. Jen den za dnem. Měla jsem za sebou vztah, který už odumřel a děti, které byly dávno dospělé a samostatné. Práce mě moc neuspokojovala a ve volném čase jsem začala chodit na výstavy, abych si mezi obrazy srovnala myšlenky.
Na jedné z těchto výstav jsem ho poprvé potkala. Adama. Byl mladý, o víc než dvacet let mladší, ale s očima, které mě dostaly. Připomínal mi moji první modrookou lásku… Byl jiný než ostatní mladí muži, které jsem potkávala. Nechtěl mě balit nebo se mnou jen tak skočit do postele. Byl zvídavý, plný energie a upřímný.
Řekl mi, že mě potřebuje
„Jak se vám líbí výstava?“ oslovil mě. Tak nějak nezávazně jsme konverzovali a než jsme došli k východu, přitočil se ke mně a šeptl: „Vždycky mě fascinovaly ženy, které mají zkušenosti. Myslím, že od nich se člověk může hodně naučit.“ Překvapilo mě to a šokovalo, ale pak jsem si pomyslela: „Co na tom, že jsem starší?“ Něco na něm bylo, něco, co mě k němu přitahovalo. A já, ačkoliv jsem to nechtěla přiznat, jsem si začala uvědomovat, že v něm možná něco hledám. Něco, co mi ve vztazích s muži mého věku chybělo.
Začínalo to nenápadně, ale postupně se mezi námi začalo dít něco víc. Někdy jsme si jen tak povídali o knihách, filmech nebo o umění. Jindy jsme se ponořili do hlubších témat, u kterých jsem už dávno zapomněla, jak jsou důležitá. Adam mě oslovoval jinak než ostatní muži, které jsem potkávala. Nebylo to jen o tom, jak vypadám, ale o tom, co mám v sobě. Byl zvědavý na mě, na to, co jsem prožila, na to, co mě formovalo. A já mu začala věřit.
Jednoho večera, po nějaké době, kdy jsme se vídali čím dál častěji, mi Adam řekl něco, co mi v té chvíli úplně zamotalo hlavu: „Markéto, já... cítím něco silného. Není to jen přitažlivost. Cítím, že tě potřebuji. A nechci to jen prožít na chvíli. Chci to, co máme, prožívat dál.“ Byla jsem zaskočená. Mladý muž, který je o víc než dvacet let mladší než já, mi říká, že mě potřebuje? „Adame, já nevím... tohle je všechno tak nové, tak nečekané. A...“ odmlčela jsem se a pak dodala: „Máme tak rozdílné životy. Ty jsi teprve na začátku, já už mám za sebou tolik věcí. Nechci tě zranit.“
Odpověděl bez zaváhání: „Markéto, věk není to, co nás spojuje. Já to vím. Cítím to v srdci. Nejde o to, co máme nebo co jsme prožili. Jde o to, co máme teď, a co chceme mít společně,“ řekl a tím mě dostal. A já, ačkoliv jsem měla obavy, jsem mu věřila. Něco na tom bylo. Něco, co jsem nechtěla ztratit. Ale zároveň jsem věděla, že tohle je nebezpečná cesta. Ale sex byl nádherný…
Konec byl nevyhnutelný
Vztah mezi námi rostl, ale čím víc jsme se k sobě přibližovali, tím více jsem si uvědomovala, jak velký rozdíl mezi námi je. Adam měl před sebou celý život, byl plný snů, nadějí a možností. Já jsem měla zkušenosti, ale taky vědomí, že některé věci už se nedají změnit. Cítila jsem, že mezi námi roste propast, kterou nejspíš nemůžeme překlenout.
Jednoho dne, kdy jsme se stále více zamotávali v našich pocitech, Adam vyslovil přesně to, o čem jsem přemýšlela: „Markéto, mám pocit, že mezi námi není všechno v pořádku. Jsem mladý, přede mnou je toho spousta, co musím prožít. Nevím, jestli můžu být tím, koho teď potřebuješ.“ Cítila jsem, že to říká upřímně, že má pravdu, věděla jsem dobře sama, že náš vztah nemůže fungovat…
A tak jsme se rozešli. Nebylo to snadné, ale věděla jsem, že to bylo správné. Naše cesty se prostě musely rozejít. On měl před sebou celý život, a já jsem měla svůj příběh, který jsem už nemohla změnit. Ale i přesto, že naše láska skončila, věděla jsem, že to, co jsme prožili, bylo skutečné. Krásné, i když to nemělo trvat navěky.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
