Facebook
Instagram
Anna na střední škole prožila lásku, na kterou nikdy nezapomene. Ten kluk jí dal první pusu, byl její první milenec. Dodnes se jí o něm v noci zdá.
Někdy se mi ve snech vrací doba mého mládí. Naposledy k tomu došlo včera v noci. Zdálo se mi, že se procházím ulicemi s pocitem, že někde poblíž je ten chlapec, který mi rozbušil srdce. Mísila se ve mně touha a naděje, že stačí jen otočit hlavu nebo nahlédnout za roh... a spatřím ho. Jeho telefonní číslo si pamatuju i po těch letech.
Probudila jsem se s prázdnotou v srdci, která mi připomněla něco důležitého – kdysi jsem opravdu milovala. Taková láska přijde jen jednou za život a zanechá stopu, která nikdy nezmizí. Vracející se vzpomínky jsou jako tichý hlas z minulosti. Když přijdou, dívám se na svého manžela a přemýšlím, jestli ho vůbec miluji.
Líbil se všem
Bylo mi sedmnáct a svět byl plný příslibů. Byl podzim, o jakém píší básníci. Spolu s kamarádkami jsme se chystaly na večírek. Ve vzduchu bylo cítit vzrušení. Šaty visely na ramínkách, řasenka kolovala z ruky do ruky.
„Jdou sem, podívejte!“ vykřikla Anička od okna. Shromáždily jsme se u něj a sledovaly kluky ze školy, kteří byli pozvaní na večírek. První byl malý, druhý příliš hubený a třetí měl tričko, které vypadalo jako vytažené z popelnice.
A pak jsme ho uviděly. Nastalo ticho, jako by to byla nejnapínavější scéna filmu. Byl vysoký, štíhlý, měl dokonale padnoucí šedé kalhoty a modrou košili s rozepnutými knoflíky. Vypadal jako hollywoodský herec. Žádná z nás z něj nemohla spustit oči.
„Možná že...“ začala jsem, ale přestala, protože holky se už smály. Neměla jsem odvahu snít. Ale čas mi ukázal, že jsem se mýlila...
Zamilovala jsem se
Hudba hrála, ale dlouho nikdo netancoval. Kluci a holky stáli odděleně, příliš stydliví na to, aby udělali první krok. Když se nakonec první pár odvážil na parket, přidávaly se další.
Stála jsem stranou a točila si pramínek vlasů kolem prstu, když jsem viděla, že jde přímo ke mně. S holkami jsme mu říkaly „Fešák“. Srdce mi bušilo jako o závod. „Ne, nejde ke mně,“ opakovala jsem si v duchu, ale on se zastavil u mě.
„Zatančíme si?“ zeptal se a vyrazil mi dech.
Chytila jsem ho za ruku a nechala se vést na parket. Tancovali jsme, jako bychom to dělali celý život. Nemusela jsem přemýšlet o krocích ani o tom, co dělat. Všechno šlo tak nějak samo. Nepamatuji si, jak dlouho to trvalo, ale když hudba utichla, odvedl mě zpět a lehce se uklonil.
„Děkuji,“ zašeptala jsem, ale už byl pryč.
Holky se na mě hned vrhly a zasypaly mě otázkami. „Budete spolu chodit?“ ptaly se pořád. Nevěděla jsem, co jim mám říct. Ale cítila jsem, že jsem se zamilovala...
Začali jsme spolu chodit
Druhý den už jsem holkám mohla odpovědět. Ano, chodíme spolu. Naše první schůzky proběhly v parku. Každá procházka byla kouzelná a každý polibek nezapomenutelný. Poznávali jsme se a bylo to prostě úžasné. Čas jako by přestal existovat.
Procházky, kina, první cigarety někde v ústraní. S ním jsem se poprvé líbala i milovala. Bylo to naivní a nádherné. Věřila jsem, že to bude navždy. On byl můj svět a já jeho. Naše láska byla výjimečná. Nikdy by mě nenapadlo, že ji něco může zničit...
Opustil mě
Toho dne jsme se procházeli naší oblíbenou alejí. Stromy vypadaly úžasně, ale jeho oči to nevnímaly. Mlčel víc než obvykle.
„Musíme si promluvit,“ řekl najednou.
Zastavila jsem se, pocítila chlad na zátylku. Vysvětlil mi, že mi nemůže slíbit věrnost. Že je lepší odejít teď, než mi ublížit víc. Zůstala jsem stát jako zkamenělá.
„To je vtip, že ano?“ zašeptala jsem, ale on jen sklopil oči.
Všechny mé sny o společné budoucnosti se v tu chvíli rozpadly. Jeho slova mi dodnes zní v hlavě. A když se podívám na své děti, přeji si, aby měly jeho oči a jeho příjmení...
Někdy o něm sním. Stojí v té naší aleji v parku a čeká na mě. Ale pokaždé, když se k němu snažím přiblížit, vzdálenost mezi námi roste, až nakonec zmizí mezi stromy. Probouzím se s pocitem ztráty a obrovské touhy.
Léta uplynula. Můj život šel jinou cestou. Mám rodinu, děti, které pro mě znamenají celý svět, a manžela, kterého snad miluji. Jestli toho lituji? Někdy možná ano...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
