Přístup Markétina otce k dětem byl vždy chladný. Nikdy ji neobejmul, nikdy se o ni nezajímal. Markéta si myslí, že to ovlivnilo její výběr partnera.
Byla jsem tiché dítě. Musela jsem, u nás doma se to po dětech vyžadovalo. A tak jsem si často malovala v pokojíčku a snila. Vymýšlela jsem si příběhy.
V dětství se ke mně otec choval chladně
Můj otec celý život pracoval jako montážní dělník. Byl vždy dva týdny pryč, pak pár dní doma a poté zase odjel. Bylo to takto celé dětství, nepřišlo to divné mně ani bratrovi. Když byl otec doma, měl rád svůj klid a chtěl si odpočinout. Nelíbily se mu naše hlasité projevy při hraní, u jídla muselo být ticho a v osm jsme si museli zalézt do postele, aby se rodiče mohli v klidu dívat na televizi. Můj vztah k otci nezlepšilo ani to, že mu matka hned po příjezdu referovala, čím jsme ji zlobili, a mnohdy jsme dostali i pár facek na uvítanou.
Když byl otec na montáži, mamka byla nervózní. Neustále na nás křičela, že je na vše sama. Často jsme slýchali: "Už toho mám dost. Neumíte se chovat dospěle? To s vámi musí být neustále nějaký problém?" A tak jsem se čím dál více uzavírala do sebe, do svých představ a snů. Malovala jsem si v pokoji, četla knihy a poslouchala gramofonové desky. Vytvořila jsem si své místo, kde mi bylo dobře.
Nezajímal se o mě, zachraňovala to mamka
Nepamatuji se, že by se otec někdy zajímal o to, co mě baví, jaké mám starosti, sny nebo touhy. Vlastně si se mnou nepovídal nikdy. V paměti mám jediný projev citu z jeho strany. Rozešel se se mnou můj první kluk a já hlasitě brečela v pokoji. Otec přišel a zeptal se mě, co se děje. Pak mě obejmul, řekl že to bude dobré a můžu s ním koukat na televizi. Seděli jsme mlčky na gauči a já byla šťastná. Táta mě obejmul a zajímal se. Tak moc to pro mě znamenalo.
S mamkou byla občas i legrace. A když měla náladu, byla i hodná a na rozdíl od otce nás uměla obejmout, dát nám pusu a popovídat si. Bohužel to nebylo často. Ale v naší citově vyprahlé rodině mi stačilo málo, abych si vřelý projev emocí zapamatovala až do pozdního věku. S otcem byla mamka šťastná. Nechápala jsem to. Nicméně dodnes jsou spolu rádi, dávno už v důchodu. Když je vidím, jak se spolu dívají na televizi, dávají si kávu a povídají si, je mi jasné, že láska má mnoho podob.
Jsem přesvědčená, že to ovlivnilo moje vztahy
Já měla v životě mnoho vztahů. Toužím jsem najít někoho, kdo mě bude milovat a vytvoříme rodinu. V dobrém i zlém, ale férově. Manželství mi nevyšlo, ale mám z něj tři už dospělé děti. Nouzi o muže jsem neměla, ale vždy měli nějaký extrémní povahový rys. Nedalo se s nimi být, využívali mě. Jeden mě podváděl, další byl závislý na matce, potom jsem krátce chodila s gamblerem, bydlela s mužem, co mě okradl o peníze, a teď naposledy to byl arogantní a sebestředný samec.
Už se bojím si někoho pustit k tělu. Určitě to bude další do sbírky exotů. Jsem přesvědčená, že to má souvislost s mým dětstvím. Problém je ve mně. Přitahuji muže, kteří cítí, že jim snesu modré z nebe, postavím je na piedestal a budou na prvním místě. Budu je opečovávat, abych si zajistila pozornost a vyjádření citu. Nepřímo žebrám o lásku, objetí a pohlazení. Než si budu někoho hledat, musím na sobě zapracovat. Už nechci opakovat chyby z minulosti. Chci být konečně spokojená ve vztahu s rovnocenným partnerem.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.