Facebook
Instagram
Marta nedávno zjistila šokující věc - její manžel má milenku. Nejhorší na tom není, že jde o její nejlepší kamarádku, ale to, co ji k tomu románku vedlo.
Až donedávna jsem považovala svůj život za dokonalý. Měla jsem všechno, o čem jsem mohla snít – úžasného manžela Zdeňka (32), se kterým jsem plánovala budoucnost, a nejlepší kamarádku Janu (31), ta pro mě byla jako sestra. V poslední době jsem si ale začala všímat znepokojivých signálů...
Něco tu nehrálo
Zdeněk začal čím dál častěji mizet na dlouhé hodiny a jeho výmluvy byly stále podezřelejší. Jana, která byla vždy k dispozici a ochotná pomoci, se najednou začala vyhýbat mým telefonátům a setkáním. Cítila jsem, že něco není v pořádku, ale nechtěla jsem si to přiznat...
Jednoho dne jsem se však rozhodla, že musím zjistit pravdu, ať to stojí, co to stojí. Když Zdeněk odešel na další „pracovní schůzku“, rozhodla jsem se prohledat jeho telefon, který si zapomněl vzít s sebou. Našla jsem tam zprávy od Jany: „Nemůžu se dočkat, až tě zase uvidím... Chybíš mi...“
Když se vrátil domů, čekala jsem na něj v obýváku. Telefon ležel na stole.
„Co máš s Janou?“ zeptala jsem se.
Zdeněk zbledl.
„Není to tak, jak si myslíš. To... to byl jen chvilkový úlet.“
„Úlet? Jak dlouho to trvá?“
„Několik měsíců,“ přiznal tiše.
Rázně jsem vstala.
„Několik měsíců? A myslel sis, že se to nikdy nedozvím?“
„Prosím, nech mě to vysvětlit,“ snažil se Zdeněk obhájit.
„Není co vysvětlovat! Podvedl jsi mě s mojí nejlepší kamarádkou!“ vykřikla jsem.
Zdeněk se mě pokusil obejmout, ale já se rychle odtáhla.
„Nech mě být! Nechci tě vidět!“ vykřikla jsem a vyběhla z pokoje. Zavřela jsem se v koupelně a brečela.
Její důvod mě zaskočil
Následující den jsem zavolala Janě a požádala ji o setkání. Souhlasila, i když jsem v jejím hlase cítila napětí. Setkaly jsme se v naší oblíbené kavárně, kde jsem se vždy cítila příjemně. Teď už ne...
Podívala jsem se jí přímo do očí, přičemž jsem cítila, jak mi zlost a smutek svírají hrdlo.
„Vím o tobě a Zdeňkovi,“ řekla jsem tiše, ale rozhodně. Jana strnula a zbledla. „Jak jsi mi to mohla udělat? Byla jsi pro mě jako sestra...“
Jana si těžce povzdechla a podívala se na mě.
„Vždycky jsem ti záviděla. Máš všechno – úžasného chlapa, dobrý život. Chtěla jsem ti to vzít...“
Cítila jsem, jak se mi do očí derou slzy.
„Takže to bylo úmyslné?“ zeptala jsem se, neschopná uvěřit tomu, co slyším.
„Ano, Zdeňka jsem svedla schválně. Chtěla jsem, aby ses cítila tak, jak jsem se cítila já celý život,“ odpověděla chladně. „Vždycky jsem žila ve tvém stínu. Byla jsi ta lepší, ta, které se vše dařilo. Záviděla jsem ti tvůj život, to, jak snadno jsi získávala všechno, po čem jsi toužila...“
Její slova byla jako rány. Uvědomila jsem si, že žárlivost a frustrace ji uvnitř užíraly dlouhá léta. Byla jsem v šoku a nevěděla jsem, jak se s těmito emocemi vyrovnat.
„Nikdy jsem nechtěla, aby ses cítila méněcenná,“ řekla jsem tiše. „Měla jsem tě ráda...“
Rychle jsem vstala. V její přítomnosti jsem se přestala cítit dobře.
„Jsi zrůda,“ pronesla jsem skrz zuby a vyběhla z kavárny.
Svedla mého manžela
Ten den jsem se rozhodla odejít z práce dříve. Chtěla jsem si se Zdeňkem ještě jednou promluvit, alespoň proto, abych tuto frašku definitivně ukončila. Otevřela jsem dveře a tiše vstoupila do bytu. Z obývacího pokoje jsem zaslechla hlasy.
„.Musíme s tím něco udělat,“ říkala Jana. „Pokud ti na mně opravdu záleží, musíš se s ní rozejít.“
V tu chvíli jsem se rozhodla promluvit.
„Nemusíte si s tím dělat starosti,“ řekla jsem rázně. „Mám dost vašich výmluv. Chci, abyste oba zmizeli z mého života...“
Odešla jsem, aniž bych čekala na jejich odpověď. Potřebovala jsem najít místo, kde bych si vše mohla v klidu promyslet. Po konfrontaci se Zdeňkem a Janou jsem měla pocit, že se mi zhroutil celý svět. Ztratila jsem manžela a nejlepší kamarádku a všechno, na čem mi záleželo, se ukázalo jako lež.
Po několika dnech plných smutku a reflexe jsem se rozhodla naposledy si promluvit se Zdeňkem. Potřebovala jsem tento příběh uzavřít a znovu najít klid v duši. Setkali jsme se v parku. Zdeněk přišel první, seděl na lavičce a díval se do dálky.
„Marto,“ začal, jakmile mě spatřil. „Omlouvám se za všechno. Nikdy jsem tě nechtěl zranit.“
„Ale zranil jsi mě,“ přerušila jsem ho rozhodně. „Podvedl jsi mě s mojí nejlepší kamarádkou...“
Zdeněk sklonil hlavu.
„Byla to největší chyba mého života. Svedla mě. Byl jsem slabý...“ zašeptal.
„Slabý? To je tvoje omluva?“ zeptala jsem se. Cítila jsem, jak ve mně narůstá vztek. „Chci tento příběh uzavřít a jít dál.“
„Marto, miluji tě. Chci to napravit,“ řekl zoufale.
„Už je pozdě,“ odpověděla jsem tiše. „Ztratil jsi mou důvěru. Nemohu ti odpustit. Musím začít znovu, bez tebe a bez Jany...“
Bude mi lépe bez nich
Snažila jsem se vyrovnat s bolestí a zradou. Dlouho jsem se cítila podvedená a vyčítala si, že jsem dříve neviděla varovné signály. Vymazat Zdeňka a Janu ze svého života bylo těžké, ale nezbytné.
Časem jsem se zaměřila na sebe a své záliby. Našla jsem radost v malých věcech – v každodenních procházkách, nových knihách a setkáních s opravdovými přáteli. Pomalu jsem si začala budovat nový život, krok za krokem.
Cítila jsem se silnější, i když jizvy zůstaly. Věděla jsem, že jejich zrada mi přinesla důležitou lekci o důvěře a lásce. S nadějí se dívám do budoucnosti. Jsem připravená na nové výzvy a zkušenosti. Doufám, že jednoho dne budu znovu schopna důvěřovat a milovat...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala
Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala
Související články
