Rozvedená Marta se na seznamce seznámila s o patnáct let mladším Romanem. Tvrdil, že má rád zralé ženy, které to mají v hlavě srovnané. Jenže v hlavě srovnané to měl především Roman!
Nikdy by mě nenapadlo, že ve svém věku ještě zažiji doslova pubertální zamilovanost. Když jsem si založila profil na seznamce, byla jsem skeptická. Ale pak se mezi několika „exoty“ a podivíny objevil Roman – sympatický čtyřicátník, který hledal pro vážnou známost výhradně zralou partnerku.
Byla jsem pro něj výjimečná
Zdálo se, že si na nic nehraje, bylo mi to sympatické, ale odolávala jsem. Patnáct let je velký věkový rozdíl! „Mám rád ženy, které vědí, co chtějí," vysvětloval, na nic netlačil, byl milý, empatický, byla s ním legrace. Nakonec jsem podlehla.
Byla jsem zamilovaná a obletovala svého milého jako včelka květinu. O koho jiného bych také pečovala? Byla jsem rozvedená, děti jsem neměla. Myslím, že i to bylo pro Romana důležité – neměl konkurenci. „Jsi ta nejlepší žena, kterou jsem kdy poznal,“ opakoval mi neustále a ujišťoval mě o mé výjimečnosti a já mu věřila.
Zamiloval se do „mamahotelu“
„Marto, můžeš mi vyprat ty věci? Já to s prádlem nikdy neuměl a ty to máš v malíku, jsi prostě kouzelnice!“ říkával s roztomilým úsměvem, který mě dostával do kolen. „Martičko a neuděláme si o víkendu svíčkovou, umíš ji lepší, než má máti,“ lichotil mi a já kmitala. Z romantiky se rychle stávala moje každodenní povinnost.
Jednou, když jsme spolu večeřeli, to už u mě prakticky bydlel, jsem s přítelem mluvila o jeho minulosti. „Proč ses vlastně nikdy neoženil?“ zeptala jsem se. Roman spontánně odpověděl: „Starší ženy mi vždycky nabízely víc než mé vrstevnice.“ Myslím, že mu nedošlo, co ve skutečnosti řekl.
Ta věta mě bodla! A já si začala pomalu připouštět, že možná není zamilovaný do mě, ale do pohodlí, které jsem mu poskytovala. Když jsem mu to řekla, smál se. „Ale no tak, Marto, přece to mezi námi funguje, ne?“ chlácholil mě bohorovně. Tolik si byl jistý sám sebou!
Nakonec mi došla trpělivost
„Miláčku, co bude dnes k večeři? Uděláš mi do práce bábovku? Kde mám vyžehlené košile? Skočíš zítra na nákup, nic tu není...“ ozývalo se stále častěji a já odložila růžové brýle zamilovanosti. Ráda jsem se o Romana starala, ale vše má nějakou míru, a to, co on naprosto suverénně očekával, bylo, jak se říká přes čáru. To jsem neznala ani z prvního manželství.
„Romane, musíme si promluvit…,“ řekla jsem, a poté jsem ze sebe vysypala vše, co mě ve vztahu trápilo. Stále jsem v sobě měla naději, že si promluvíme, oba na vztahu zapracujeme a vše se změní. Byla jsem naivní. Přítel na mě vypálil: „Máš mladého chlapa, tak musíš také něco nabídnout! Všechno v životě je něco za něco. Jestli jsi nespokojená, nemám problém se sebrat a jít, ženských jako ty jsou stovky“. Vydržím hodně, ale mám svou důstojnost. Vztah jsem ukončila velice rychle, myslím, že Roman nestačil zírat, jak rychle jeho románek skončil.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.