Martin (58): Od vnukovy návštěvy se doma necítím dobře. Mohou za to jeho podivné fantazie

Vlastně ani nevím, co si o celé situaci myslet. Jsem odjakživa ateista, odmítající jakékoliv teorie o životě po životě, existenci nadpřirozených jevů a já nevím, čeho všeho.

Mohlo by Vás zajímat:

Bohumila (52): Na dovolené mě vzbudil duch mého umírajícího kocourka. Přišel se se mnou rozloučit

Věřím na zákonitosti přírodních věd

Vystudoval jsem České vysoké učení technické a jsem inženýr. Živí mě matematika, fyzika a chemie. Věřím v jejich zákonitosti a jsem přesvědčený, že vše se dá logicky vysvětlit. Nebo alespoň jsem o tom byl přesvědčený do minulého víkendu. Jsem několik let rozvedený. S bývalou manželkou jsme vychovali děti, a tím jsme naplnili naše manželství. V klidu jsme se rozvedli.

Zůstali jsme kamarádi a občas se vídáme na akcích, které pořádají naši společní přátelé. Vídáme se i při rodinných oslavách našich dětí. Bývalá manželka mi dokonce jednou za rok uvaří k narozeninám moji oblíbenou zelnou polévku. Nikdo na světě ji neumí tak dobře jako ona.

Mohlo by Vás zajímat:

Žofie (42): Na dovolené jsem si všimla pomníčku u pláže. Duch utonulého chlapce pak zachránil život mé dcerce

Od víkendu mám v bytě divný pocit

Zcela bez emocí jsme s bývalou manželkou vyřešili i majetkové vyrovnání. Naštěstí jsme měli jak byt, tak chalupu. Byt zůstal bývalce a já si koupil svůj z peněz za prodej chalupy. Jedná se starší byt v klidné části města, který jsem kupoval od syna původních majitelů. Věděl jsem, že ti již nežijí a nijak víc jsem se o tuto skutečnost nezajímal.

Jsem už také děda a často hlídám vnuka Lukáška. Od narození jsem vozil kočárek, bral ho odpoledne na hřiště nebo do herny. Pokaždé to byla záležitost několika hodin. Minulý víkend jsem se ale s mladými dohodl, že zkusíme, zda Lukášek zvládne dvě noci u dědečka. V pátek navečer jsem si ho vyzvedl a v neděli po obědě ho odvezl domů. Co se dělo mezi tím, mě natolik vyděsilo, že mám ve vlastním bytě stísněné pocity.

Mohlo by Vás zajímat:

Markéta (22): V kině mě obtěžoval duch mrtvého promítače. Rozhodla jsem se ho osvobodit a teď mě mají za blázna

Vnuk mi nasadil brouka do hlavy

Lukášek se od prvního okamžiku, co ke mně přišel, choval divně. Nikdy u mě nebyl. Vždy jsem ho buď já navštívil u něj doma, nebo se procházeli po městě. Po příchodu do obýváku se chvíli díval ke stropu a potom pronesl: „Ahoj, co tam nahoře děláte?“ Ignoroval jsem to a šel mu ohřát večeři. Pustil jsem Lukáškovi pohádku, abych mu ukrátil čekání. Když jsem přišel do pokoje, Lukášek měl hračky vyrovnané v řadě. Bral jednu po druhé, zvedal ruce a ve vzduchu hračkou různě otáčel. U toho něco povídal.

Když jsem se zeptal, co dělá, řekl mi, že ukazuje těm dvěma bílým pánům svoje hračky. „Dědečku, ty je nevidíš? Vždyť jsou támhle,“ ukázal mi. Takto se choval celý víkend. Vše, co dělal, nahlas komentoval a díval se směrem, kde měli být duchové. Když jsem v neděli Lukáška balil domů, vnuk mě šokoval. Při odchodu se otočil a řekl: „Čekejte, já zase přijdu. Tak ahoj.“ Zamával oním směrem a odešli jsme. Po návratu domů jsem zjistil, že se v obývacím pokoji cítím nějak divně. Vnukova slova se mi zaryla hluboko do mozku a nemohl jsem je dostat z hlavy. Já, zapřisáhlý ateista a odmítač všeho nadpřirozeného. Začínám si myslet, že to jsou duchové bývalých majitelů. Asi blbnu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Radim (56): V noci mě rušil hluk z bytu, ve kterém nikdo nebydlí. Teď už vím, že je tam duch staré paní