Martina (26): Otěhotněla jsem už v sedmnácti letech, přesto ničeho nelituji a jsem na svoji rodinu pyšná

Mám doma holčičku, které je osm let, jmenuje se Laura. Nikdy jsem si nemyslela, že se stanu matkou ještě jako teenager, ale, jak známo, člověk míní a život mění… Rodiče se chytali za hlavu a chtěli, abych dala dítě pryč, ale já jim to řekla stejně natolik pozdě, že už se s tím nedalo nic dělat. Předpovídali mi, že se s jejím otcem určitě rozejdu, ale to nikdy nestalo.

Mohlo by Vás zajímat:

Denisa (28): Těhotenství mi vadí jenom o víkendech. Kdysi jsem pařila do rána, dnes trčím doma

Těhotenství nás překvapilo, ale nezaskočilo

Tatínka Laury jsem potkala na gymnáziu, byl to pohledný ramenatý kluk, který byl ještě k tomu zábavný a nic ze sebe nedělal. Všechny moje kamarádky se chystaly ho ulovit. „Které se to povede?“ uzavíraly se dokonce sázky. Nezúčastnila jsem se jich a k lítosti kamarádek se to nakonec povedlo mně, zaujal mě nejen svým vzhledem, ale i osobností.

Moc jsme se do sebe zamilovali a k lásce samozřejmě patřil i sex. Nijak jsem se nechránila, naivně jsem spoléhala na přerušovanou soulož, protože se mi nechtělo brát antikoncepci, ale prostě se stalo. Vůbec by mě nenapadlo dát dítě pryč a přítel to ode mě nechtěl, naopak se radoval se mnou, i když věděl, že nás čekají krušné chvíle.

Mohlo by Vás zajímat:

Marek (40): Prakticky přes noc jsem se stal tátou na plný úvazek. Zjistil jsem ale, že získat si děti není legrace

Kamarádky mi předpovídaly neveselou budoucnost

Ačkoli mi bylo teprve sedmnáct let, byla jsem šťastná, měla jsem radost, nedostavil se pocit Jsem těhotná, co budu dělat?! Rodiče se mnou chvíli nemluvili, ale později se uklidnili a začali se mnou plánovat, jak to bude dál. I když sem tam se doma vedly řeči typu: „Co tomu řeknou lidi?“

​Studium jsem nepřerušila, snažila jsem se pokračovat normálně, dále jsem plánovala individuální studium. Ve škole to kantoři brali tak, že jsem se asi zbláznila, ale vycházeli mi vstříc. Zato kamarádky mi předhazovaly, že už si nic neužiju, že jsem si zkazila život, že jsem si na sebe pověsila prvního kluka, kterého jsem potkala, a tak dál, a tak dál…

Mohlo by Vás zajímat:

Karin (23): Já si dítě tak brzy nepřála, přítel ano. Teď se doma trápím s roční holčičkou a přemýšlím, co mi uteklo

Láska a radost byla veliká

Na den porodu nikdy nezapomenu. Lauru jsem přenášela, takže klasicky zafungoval zákon schválnosti, přítel měl dva týdny dovolenou, aby byl u mě, až to nastane, a první den, kdy šel do práce, mě chytly ráno kontrakce. Věděla jsem, že se nemůže ihned uvolnit, tak jsem ho nestresovala, vzala do ruky tašku, na rameno hodila kabelku a nakráčela pěšky do porodnice, kterou máme nedaleko.

Rodiče jsem nevolala vůbec, nechtěla jsem, aby mě doprovázelo procesí. A Laura byla na světě dřív, než se vůbec dozvěděli, že rodím! U porodu chtěla být totiž vedle mého přítele i mamka, takhle jsem tam byla sama a vůbec nic se nestalo. Láskou a radostí mě zahrnuli hned vzápětí.

Nikdy mě to, že mám dítě tak brzo, neomezovalo. Když jsme se chtěli pobavit, pohlídali nám rodiče, jindy jsme se v hlídání prostřídali. Bez problémů s Laurou cestujeme, chodíme za kulturou, vzděláváme se – oba jsme vystudovali vysokou školu. Máme se pořád stejně rádi a plánujeme druhého potomka.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Míša (27): S tím klukem z internetu jsem nejprve nechtěla nic mít. Vyklubala se z toho ale láska jako trám