Terka je o dvacet let mladší než její manžel. Když se brali, připadal jí jejich věkový rozdíl přitažlivý. Nyní, jak její muž stárne a ona chytá druhou mízu, je rozdíl naprosto propastný.
Když jsem si Adama (63) brala, byl to někdo úplně jiný. Máma mě varovala, že věkový rozdíl nás „dožene“. Nevěřila jsem jí, ale teď jí dávám za pravdu. Připadám si, že žiju s dědou.
Přítel býval aktivnější než já
Když jsem Adama poznala, bylo mi třicet. Padesátník v plné síle mi neskutečně imponoval. Vypadal lépe než na fotkách z mládí. Ten typ muže, kterému věk a šediny rozhodně prospívají. Navíc mě doslova uháněl a naše schůzky byly plné dobrodružství. Brával mě na túry do přírody nebo jsme o víkendech poznávali města a jejich architekturu.
Noci byly plné vášně a Adam mě brával do společnosti, kde jsme kolikrát protančili celé večery. Než jsem ho poznala, chodila jsem s mladým klukem, který Adamovi nesahal ani po kotníky. Koukali jsme doma na seriály, jedli pizzu a na výlet jeli jednou za uherský rok. Tohle byla změna k lepšímu a já brzy kývla na žádost o ruku.
Máma mě varovala, že Adam nebude pořád takový. Podle jejího názoru se kvůli mně přemáhal, chtěl na mě udělat dojem. Nechtěla jsem tomu věřit a šla s ním do manželství totálně zamilovaná. Brzy jsme si pořídili dítě a je pravda, že to Adama asi hodně vysílilo. Nevyspání, starosti, křik malého – Adam už to měl jednou za sebou a byl úplně vyšťavený.
Je mi čtyřicet pryč a mám síly na rozdávání
Syn nám vyrostl, začala jsem hodně pracovat a užívat si života. Pořád mám chuť cestovat, poznávat a užívat si. Toužím po protančených večerech a promilovaných nocích. Nicméně Adam chce mít na nohou papuče a sedět u krbu nebo u televize už v osm večer. O víkendech rád něco kutí v dílně nebo na zahradě. Je to skvělý táta, ale je děsně unavený.
Už nemá chuť poznávat města a do přírody se mu zachce jen zřídka. Obávám se, že je to teprve začátek. Já se cítím nejlépe v životě a rozhodně s ním nehodlám hrát hru na dva staroušky. Snažím se ho probrat, donutit ho k činu. Vytáhla jsem ho na hory, ale první den ho rozbolelo koleno a pak zůstal v posteli. Strávila jsem večer v hotelové restauraci, kde mě chtělo sbalit hned několik mladých mužů.
Jsem z toho zoufalá. Nejde mi o nevěru, to nemám zapotřebí. Adam mě nezanedbává, i když už taky často nemá ten elán, co dřív. Toužím ale po tom, aby mě někdo překvapoval, nutil mě vyšlápnout kopec. Aby se mnou poznával něco nového. Adama stále něco bolí a každou chvíli řeší u doktora vysoký cholesterol, tlak anebo strach z nějaké vážné nemoci.
Došlo mi, že se o něj budu starat na smrtelné posteli
Asi jsem vážně divná, ale až teď jsem si uvědomila krutou realitu. Adam mi bude umírat před očima a já se o něj budu muset starat. Ať už budu vitální šedesátnice, nebo sedmdesátnice – budu mít doma stařečka nad hrobem. Připadá mi to tak depresivní! O to víc chci z toho společného života ještě něco vytřískat.
„Adame, nemůžeme přeci po zbytek života odpočívat a válet se doma v knihách!“ křičela jsem už na manžela, a tak se přemohl a jeli jsme na společný víkend do Říma. Když jsem viděla, jak ho to zmáhá a otravuje, příště pojedu snad raději sama.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.