Martina (27): Pozvala jsem nového přítele na sváteční velikonoční oběd. A pořádně jsem se u toho zapotila

Konečně někdo, kdo mě okouzlil. Od první schůzky jsem měla o Honzu velký zájem. Snažila jsem se na sobě nadšení nedat znát a asi se mi to povedlo. Honza byl ten, kdo se snažil víc.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (39): Zázraky se někdy dějí. V jednom týdnu jsem zažila rozchod i začátek nového vztahu

Perspektivní muž na obzoru mě zaujal

Honza pracuje jako advokát. Hezký, chytrý a úspěšný muž, který si byl vědom svých kvalit. Mám ráda muže, co mají zdravé sebevědomí. Na druhou stranu byl Honza usměvavý a srdečný. A navíc mi bylo velmi příjemné, že neměl hluboko do kapsy. Na každou schůzku mi donesl květinu, která byla minimálně za tisícovku. Automaticky zaplatil útratu a když mě pozval na večeři, vždy to byla zajímavá restaurace.

Opravdu jsem se vedle Honzy cítila dobře. Líbilo se mi, že chodil v obleku. I díky Honzovi jsem o sebe začala více pečovat. Koupila jsem si nové oblečení. Vyměnila jsem džíny za šaty, začala nosit boty na podpatku a vedle Honzy jsem se přirozeně dodržovala pravidla slušného chování. Líbilo se mi, že mi Honza pomůže do kabátu nebo otevře dveře u automobilu. Aura mého nového přítele ze mě udělala lepšího člověka, jemnou a něžnou ženu.

Mohlo by Vás zajímat:

Danuše (27): Nový partner je frajer nad věcí. Můj šílený trapas na firemní akci ustál skvěle

Vymyslela jsem si celé menu

„Honzo, je pro tebe nepřijatelné, abych v restauraci zaplatila útratu. Mohu tě tedy pozvat k sobě a uvařit velikonoční slavnostní oběd? Všimla jsem si, že jsi opakovaně pronesl, že ti chybí domácí strava, protože se už několik let stravuješ výhradně v restauraci. Ráda ti něco uvařím doma,“ navrhla jsem. Honza byl nadšený. Evidentně ho mé pozvání potěšilo. Od té doby mi v hlavě běžel scénář. Dilema, co uvařím. Aby to bylo chutné, výjimečné a reprezentativní. Mám týden na to, abych vše dokonale vymyslela, uvařila a hlavně perfektně uklidila byt.

Nakonec jsem se rozhodla, že nebudu experimentovat a připravím typické velikonoční jídlo. Zvolila jsem hovězí knedlíčkovou polévku, vaječnou nádivku s kopřivou, bramborový salát a kuřecí řízek. Ke kávě jsem se rozhodla, že upeču mazanec a velikonočního beránka. Úklid bytu mi šel od ruky a s natáčkami na hlavě jsem začala vařit. Polévku jsem uvařila snadno a měla jsem radost, že se mi podařilo nakrájet i na drobné čtverečky domácí zavářku do polévky. Bramborový salát jsem udělala den předem, aby se přes noc spojily chutě.

Mohlo by Vás zajímat:

Nataša (42): Po rozvodu jsem se naučila dělat všechno sama, můj nový partner to nedokáže skousnout

Velikonoční beránek mi dal zabrat

Obalila jsem si řízky, které budu smažit až těsně před obědem. Brzy ráno jsem umíchala těsto na beránka a dala ho péct do trouby. Byl to už třetí pokus o jedlou ozdobu na stůl. Včerejší dva pokusy skončily neslavně. První beránek neměl záda. Druhému beránkovi se ulomila hlava. Ani když jsem odpadlé kusy připevnila párátky, nestačilo to. Bylo to vidět. Věřila jsem si a dnešní třetí beránek bude jistě krásný. Bohužel. Sice byl vcelku, ale nevykynul. Byl takový maličký.

Měla jsem čas a dala do trouby poslední pokus. Po vyklopení jsem byla spokojená. Vypadal dobře. Jen jsem beránkovi uvázala mašličku kolem krku a místo očí zapíchla koření zvané hřebíček. Kdykoliv jsem otevřela skříňku v kuchyni, musela jsem se smát. Na polici byly položeny tři zrůdičky. Stádo tří beránků. Oběd nakonec dopadl skvěle, Honza si odnesl v plastových krabičkách výslužku. A já poté rozdávala po příbuzných upečené beránky. Tento den byl důležitým mezníkem v našem vztahu. Odstartoval vše naplno a letos oslavíme o Velikonocích první výročí oficiálního vztahu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jaroslava (31): Mám tu nejbáječnější tchyni na světě. Nebýt jí, můj syn mohl přijít při rodinném obědě o život