Facebook
Instagram
Martinu štvalo, že její sestra Gabriela žije s násilnickým alkoholikem. A bylo jí líto, že se Gabriela nechce rozvést, protože se bála pomluv. Život na vesnici se prý řídí jinými pravidly.
Moje starší sestra a já jsme vždycky byly jako oheň a voda. Ona je bruneta s křivkami, já zase vysoká a štíhlá blondýnka. Gabriela (37) byla ztělesněním klidu a vyrovnanosti, zatímco já jsem byla nevyčerpatelný zdroj energie, s hlavou v oblacích a miliony nápadů. Bála se vykročit z naší malé vesnice, zatímco já snila jen o tom, jak odtud utéct.
Byly jsme tak odlišné
Od začátku bylo jasné, jaký osud nás čeká – Gabriela zůstane s rodiči a bude pomáhat na statku, zatímco já se vydám do světa. A tak se stalo. Odešla jsem na univerzitu do Prahy a už nikdy jsem se na vesnici nevrátila.
Ve velkém městě jsem se cítila jako ryba ve vodě. Věci šly lépe než dobře. Krátce po ukončení studia jsem získala skvělou práci a postupně jsem stoupala po kariérním žebříčku. Mezitím jsem se vdala a stala se matkou úžasného chlapce. S manželem jsme vydělávali hodně, takže jsme si mohli dovolit prostorný byt v atraktivní lokalitě, pohodlný život a exotické dovolené.
A Gabriela? Ta zápasila s každodenním životem. Vdala se za Tomáše (38) z naší vesnice. Před svatbou se zdál být okouzlující a sliboval jí hory doly. Pak se ukázalo, že je úplně jiný člověk. Kašlal na práci a často pil. Moje sestra makala od rána do večera, zatímco on vysedával s přáteli v hospodě. A co bylo nejhorší, když přišel domů, bil ji. Když jsem přijela na návštěvu, často jsem viděla modřiny na jejích rukách, zádech a tváři.
Sestra mě neposlouchala
Snášela to v tichosti, trpěla, nic nedělala. Její přístup mě zaskočil. Kdyby na mě můj manžel někdy vztáhl ruku, okamžitě bych ho vyhodila. Ona však takové zacházení přijímala. Pak jsem to už nevydržela a musela to s ní probrat.
„Je mi jasné, co se tady děje. Proč se prostě s tím ničemou nerozvedeš?“ zeptala jsem se. „Jsi ještě mladá, můžeš začít znovu a najít své štěstí.“
Gabriela se na mě podívala jako na blázna.
„Rozvod? Zbláznila ses? Naši by mi to nikdy neodpustili. Jaká hanba... Navíc náš farář vždycky říká, že slib daný před Bohem se nikdy nesmí porušit, ať se děje cokoliv. Musíš přijmout svůj osud a nést svůj kříž s pokorou,“ povzdychla si těžce.
Při těchto slovech mi srdce začalo bít rychleji. I když jsem věřící, tento názor mi vždycky přišel nespravedlivý a zraňující. Nechápala jsem, jak mohou být ženy nuceny zůstávat v manželstvích, i když jsou bity a ponižovány. To mi prostě nedávalo smysl.
Na vesnici platí jiná pravidla
„Dobře, nechceš se rozvést. Ale proč nenahlásíš Tomáše na policii? Kdyby ho občas zavřeli, možná by trochu vychladl...“ navrhla jsem.
„Zbláznila ses? To by nic nezměnilo! Na policii pracují jeho kamarádi ze základní školy. Rychleji by zavřeli mě než jeho...“ řekla tiše. „Nepamatuješ si, co říkají lidé na vesnici? Že muž má vždycky pravdu. A když zmlátí svou ženu, tak si to zasloužila. Všichni by okamžitě stáli na straně Tomáše. Je lepší mlčet a nedělat rozruch, než být terčem posměchu celé vesnice.“
„To je úplný nesmysl a pověry ze středověku!“ snažila jsem se jí vysvětlit.
„Možná pro tebe v Praze jsou to nesmysly a pověry. Ale já žiju tady, na venkově. Život je tu jiný. Platí tu určitá pravidla a musíš brát ohled na to, co lidé řeknou. Jinak tě okamžitě pomluví po celém okolí. A špatná slova mohou zranit víc než bití,“ odpověděla.
Kdykoliv jsem se snažila toto téma otevřít, stála si pevně za svým. Nakonec jsem to vzdala. Dospěla jsem závěru, že je to beznadějné. Gabriela byla tvrdohlavá jako mezek a nikdy nezmění svůj názor. Zůstane v tom strašném vztahu až do smrti. Zřejmě raději bude nešťastná, ale to už je její volba...
Na svatbě jsem zažila překvapení
Před dvěma měsíci jsme s manželem dostali pozvánku na svatbu mé sestřenice Marie (34). Bohužel jsem musela jet sama. V poslední době jsem domů moc nejezdila a těšila jsem se, že uvidím celou rodinu pohromadě. Byla jsem také zvědavá, co je nového u Gabriely. Samozřejmě jsme spolu pravidelně telefonovaly, ale nikdy jsme neřešily její manželství. Když jsem se snažila zjistit něco víc, odbyla mě stručným „všechno je v pořádku...“
Svatba byla nádherná a hostina fantastická. Skvěle jsme se bavili. Během večírku jsem si všimla mladého muže, který se točil kolem Gabriely. Požádal ji o tanec a pak spolu šli ven na čerstvý vzduch. Rozhlédla jsem se po Tomášovi. Už byl opilý a spal na pohovce v rohu místnosti. Vypadal uboze.
„Kdo je ten elegantní chlápek, co flirtuje s Gabrielou? Nikdy jsem ho neviděla,“ zeptala jsem se Marie, když si sedla vedle mě, aby popadla dech po tanci.
„To je náš nový učitel Karel. Je tu dočasně, zastupuje paní Martu. Svobodný jako pták. Nejlepší úlovek v celé vesnici. Holky po něm šílí. Ale říká se, že to všechno je marné. Už si jednu vyhlédl. A není to žádná svobodná holka...“ usmála se potutelně.
„Vážně? A kdo to je?“ zeptala jsem se zvědavě.
„Není to jasné? Je to Gabriela! Stačí se na ně podívat, hned je vidět, že se něco děje. Kdo ví, co přinese budoucnost... Možná spolu utečou. Paní Marta se brzy vrátí...“ zašeptala.
„Gabriela? To není možné! Nikdy by to Tomášovi neudělala! Ani by nepřemýšlela o rozchodu. To musí být jen drby,“ kroutila jsem hlavou.
„Nebyla bych si tím tak jistá! Nikdo je spolu nepřistihl, ale něco na tom musí být, když se o tom mluví,“ mrkla na mě a vrátila se na taneční parket.
Její manžel se opil
Sledovala jsem Gabrielu a Karla z dálky. Zdálo se, že si užívají jeden druhého. Nic mimořádného – tanec, nějaké to tlachání, občerstvení, procházka venku. Typické věci, které se dělají na svatbě. Ale způsob, jakým se na sebe dívali, ta nevinně vypadající gesta... Dalo se z nich vyčíst, že mezi nimi je nějaká chemie. Začala jsem si myslet, že má sestřenice možná má pravdu. Může mezi nimi něco být?
Cítila jsem záblesk naděje. Napadlo mě, že by bylo úžasné, kdyby si moje sestra konečně vzala k srdci to, co jsem jí říkala, a rozhodla se začít znovu. Aby konečně našla toho pravého...
Chystala jsem se vzít ji stranou a zeptat se, jestli je něco mezi ní a novým učitelem. Ale osud měl jiné plány. Najednou se na tanečním parketu objevil Tomáš. Byl hrozně opilý a potácel se.
„Gábino! Kde jsi? Jdeme domů! Jsem vyřízený, nevidíš?“ zařval.
„Ano, už je nejvyšší čas,“ odpověděla rezignovaně.
Ani se na Karla nepodívala. Když opustili sál, smutně jsem si pomyslela, že ta údajná aféra jsou jen řeči. Netušila jsem, jak moc se mýlím.
Jsem nadšená ze své sestry
Před třemi dny, když jsem se zrovna chystala do práce, mi zazvonil telefon. Byla to máma.
„Tomáš přišel... Gábina utekla...“ naříkala zoufale.
„Co? Ona utekla?“ zeptala jsem se překvapeně.
„Ano, sbalila si věci a zmizela! Nechala vzkaz, že odchází. Učitel taky zmizel! Volala jsem jí milionkrát, ale nebere to. Bude se o tom mluvit... Jak se teď ukážu lidem na oči? A co řeknu faráři?“ brečela.
„Vážně, tohle je tvůj největší problém?“ vyštěkla jsem a ukončila hovor.
Nemám ponětí, co se s Gábinou děje. Ani mně nebrala telefon. Poslala mi jen zprávu, že je s Karlem, snaží se dát dohromady a urovnat si všechno v hlavě. Napsala, že brzy dá vědět, jak se jí daří. Odpověděla jsem jí, že jsem nadšená, že se konečně sebrala a vykašlala se na ta nesmyslná pravidla. A přestala nést ten kříž. Drby bolí víc než bití? I kdyby ano, to není důvod promarnit svůj život. Musíte jít svou cestou, ignorovat, co říkají lidé...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Andrea Verešová zažila obtěžování i šikanu kvůli vzhledu: V Paříži mi chtěli operativně prodloužit nohy
Andrea Verešová zažila obtěžování i šikanu kvůli vzhledu: V Paříži mi chtěli operativně prodloužit nohy
Související články
