Facebook
Instagram
Paní Karolína udělala v mládí jednu chybu, která ji trápila celý život a poznačila její vztah se sestrou. Trvalo dlouhých třicet let, než se věci konečně začaly trochu měnit.
Když moje maminka zemřela, bylo mi pouhých 17 let. Moje starší sestra Kristýna (59) se snažila převzít její roli, ale já ji strašně zklamala. Není divu, že mi nedokázala odpustit.
Švagr mi vyznal lásku
Kristýna a její manžel Pavel se o mě postarali a vzali mě pod svou střechu. Zacházeli se mnou téměř jako se svou vlastní dcerou – poskytli mi pocit bezpečí a pohodlí v těch těžkých chvílích. Jejich dům stál na okraji města, odkud jsem často utíkala na dlouhé, osamělé procházky po okolí. Kristýna někdy poprosila Pavla, aby mě doprovázel, protože se o mě bála. Kdo by si pomyslel, že by se spíš měla bát o svého manžela?
Asi šest měsíců po mém nastěhování mi Pavel vyznal lásku. Pevně mě objal a začal mě vášnivě líbat. Byli jsme sami uprostřed lesa, úplně mě to šokovalo a vyděsilo, ale neodstrčila jsem ho. Vůbec jsem tehdy nemyslela na Kristýnu, jen jsem se poddala jeho polibkům.
Pavel byl můj první muž. Cítila jsem, že to není v pořádku, rychle jsem si uvědomila, že jsem se dostala do pořádného průšvihu. Kdo by však trpěl víc – moje sestra nebo já? Začala jsem se vyhýbat švagrovi, což Kristýně neuniklo. „Karolíno, proč jsi poslední dobou tak skleslá? Co se děje?“ ptala se opakovaně. Nevěděla jsem, co jí na to mám říct.
Hned po maturitě jsem se rozhodla odstěhovat zpátky do bytu, který jsem zdědila po rodičích. Stále si pamatuji, jak se na mě Kristýna tehdy podívala. Její šedé a laskavé oči, které zdědila po mamince, byly plné starostí.
„Opatruj se, Karolíno. Prosím, pravidelně se nám ozývej a navštěvuj nás. Pavel a já tě máme moc rádi...“ řekla mi na rozloučenou.
Když jsem byla ve vlaku, konečně jsem mohla zhluboka dýchat. Konečně jsem pocítila chuť svobody...
Trápilo mě svědomí
Zklamala jsem osobu, která mi byla nejblíž – svou milovanou a nenahraditelnou sestru. Neobviňovala jsem Pavla, vinu jsem vzala na sebe. Dala bych cokoliv, abych se mohla vrátit do té chvíle...
Navzdory mým starostem se svět nezastavil. Měla jsem již zajištěnou práci a byt. Dokonce jsem zvažovala dálkové studium. Ale netušila jsem, že skutečné problémy teprve přijdou. Krátce poté jsem zjistila, že čekám dítě. Tato zpráva mě srazila na kolena. Vůbec jsem netušila, co budu dělat!
Těhotenství pro mě bylo opravdovým utrpením. Zažila jsem, co to znamená nést tíhu strachu a výčitek svědomí. Teprve po úspěšném porodu jsem se odvážila kontaktovat Kristýnu a Pavla. Přijeli za mnou téměř okamžitě. Jako vždy jsem mohla počítat s diskrétností a láskou mé sestry, která se mě jen jednou zeptala, kdo je otcem mého dítěte. Neřekla jsem jí pravdu.
Pavel se snažil skrývat, že byl vyděšený. „Takže jsem otcem, že?“ řekl, když se nám konečně podařilo promluvit si v soukromí. Nemusela jsem odpovídat, bylo to zřejmé i beze slov.
Když odjeli, zůstala jsem sama s malým synem. Nebylo to snadné. Neustálé výměny plen, plačící dítě a noční probouzení... Ale bylo to lepší než sestřiny tázavé pohledy a Pavlův vyděšený výraz. Nakonec můj švagr našel odvahu a řekl Kristýně celou pravdu. Krátce poté mě navštívil. Přinesl trochu peněz a navrhl, aby si s Kristýnou vzali mého syna jako své dítě. Snažil se mě přesvědčit, že to bude nejlepší pro nás všechny.
Sestra nepřišla na mou svatbu
Srdce jsem měla plné lásky k mému dítěti a rozhodla jsem se, že ho budu vychovávat sama. Navzdory mému mladému věku jsem se cítila silná a věřila jsem, že tuto výzvu zvládnu. Bylo mi líto Kristýny – zdálo se mi, že její osud byl ještě horší než můj. Zároveň jsem cítila úlevu. Konečně věděla pravdu a já jsem se osvobodila od tíhy lží a přetvářky! Pavel mi každý měsíc posílal finanční podporu. Kristýna mlčela a já přijala její rozhodnutí – měla plné právo se ode mě odvrátit.
Synovi byly dva roky, když jsem potkala muže svého života – Adama (50). Tehdy jsem pochopila, co je to opravdová a hluboká láska. Stala jsem se manželkou nejúžasnějšího muže pod sluncem. Našla jsem odvahu a vyprávěla mu o své obtížné minulosti s Kristýnou a Pavlem. On mě nesoudil a nehledal viníka. Místo toho jsem v jeho srdci našla pochopení...
Kristýna nepřišla na mou svatbu, a co víc, neřekla mi k tomu ani slovo. Rozhodla jsem se jí napsat dopis. „Chvíle, kdy budeš chtít se mnou znovu mluvit, bude jednou z nejšťastnějších v mém životě. Dej mi vědět, jsem si jistá, že by si to přála i máma,“ prosila jsem ji v dopise, ale nedostala jsem žádnou odpověď.
Čas neúprosně plynul. Můj syn dospěl a věřil, že Adam je jeho otec. Vystudoval vysokou školu, našel si práci a vedl klidný život...
Sestra mě zaskočila
Jednoho dne jsem od Kristýny dostala dopis, který mě překvapil. "Pavel odešel z tohoto světa. Jsem úplně sama. Prosím, přijeď ke mně, Karolíno. A odpusť mi...“ stálo v něm.
Já mám odpustit jí? Vždyť to já jsem zničila její život a manželství. Vyrazila jsem za ní. Kristýna se hodně změnila! Od našeho posledního setkání uběhlo 30 let. Život s ní nezacházel dobře. Její obličej vypadal jinak. Její šedé oči, kdysi plné lesku a laskavosti, nyní vyzařovaly nesmírný smutek. Vypadala tak bezbranně...
„Tolik nám toho uteklo,“ řekla s lítostí. „Kvůli mému hněvu a tvrdohlavosti. Odpusť mi.“
„Ach, Kristýno, o čem to mluvíš?“ protestovala jsem. „To je moje vina, že to takhle dopadlo!“
„Zklamala jsi mě,“ povzdechla si. „Ale Pavel mě zklamal ještě víc. Přesto jsem mu rychle odpustila a strávila s ním mnoho let. Pavel se stále cítil provinile. Také jsem na to nemohla zapomenout. A pak jsme zjistili, že nemůžeme mít děti. Byla to moje vina. Řekla jsem Pavlovi, že by bylo možná lepší, kdybychom každý šli svou cestou. Silně se tomu bránil, poskytl mi obrovskou podporu a pochopení. Kdyby nebylo jeho, možná bych se dodnes utápěla v depresi. Rozhodli jsme se začít znovu a našli jsme si štěstí po svém... Když se jeho stav zhoršil, bál se, jak to zvládnu bez něj. Tehdy mě požádal, abych mu slíbila, že ti napíšu...“
Možná náš vztah ještě zachráníme
Povídaly jsme si celou noc. „Pavel trval na tom,“ zašeptala nad ránem Kristýna, „abychom celý majetek a zahradu odkázali tvému synovi. Souhlasíš s tím? Nechci rušit Pavlův klid. Mohu přece odkázat majetek svému synovci, ne?“
Prosba mé sestry mě vyvedla z rovnováhy. Netušila jsem, jak říct synovi pravdu. Celé roky věřil, že Adam je jeho otec. Nevěděl o existenci Kristýny a Pavla. Nikdy jsem mu neřekla, že mám sestru. Ta situace mě naplňovala strachem, ale zároveň jsem byla dojatá.
„Adam nám určitě pomůže to vyřešit,“ odpověděla jsem nakonec. „Důležité je, že jsme konečně odložily to, co nás rozdělovalo, a jsme znovu spolu...“
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Vysmátý spisovatel Patrik Hartl má obavy ze StarDance: Nejvíc se bojím vlastní hysterie a svých blbých keců
Vysmátý spisovatel Patrik Hartl má obavy ze StarDance: Nejvíc se bojím vlastní hysterie a svých blbých keců
Související články
