
Martině dalo hodně práce sbalit syna na lyžařský výcvik. Ale měla radost, že si ho užije. Nemohla se také dočkat, až bude mít čas jen pro sebe. Jenže všechny plány se zbortily už druhý den...
Syn Matyáš jel v prvním ročníku střední školy na lyžařský výcvik. Nejen, že je to záležitost finančně náročnější, ale i organizačně. Sbalit vše a zajistit bylo vysilující.
Služební cesta manžela přišla nevhod
Celý leden strávil manžel na služební cestě. Jel na druhý konec republiky do odštěpného závodu řešit nějaký provozní problém. Tudíž veškeré přípravy na synův lyžařský výcvik zůstaly na mě. Ale nebylo to poprvé, kdy jsem musela být samostatná jednotka, a tak mě to nerozhodilo.
Manžel čas od času na dlouhodobé služební cesty jezdil. O to víc jsme se na sebe těšili a oba jsme vnímali, že tato odloučení jsou kořením našeho manželství. Jen co jsem uklidila vánoční výzdobu, začala jsem připravovat syna. Dojela jsem nechat seřídit vázání lyží. Jelikož je sezóna, seřízení trvalo týden. Což mi vůbec nevadilo. Dále jsem potřebovala potvrzení od lékaře, že syn je schopen lyžařský zájezd absolvovat. V neposlední řadě bylo potřeba zjistit, zda syn nevyrostl z lyžařského oblečení.
Puberťák roste jako z vody
Bohužel jsem zjistila, že termo prádlo a lyžařské kalhoty byly Tadeášovi malé. Dojeli jsme vše nakoupit a den před odjezdem jsem syna definitivně sbalila. V pondělí jsem si musela vzít půl dne dovolené, abych syna odvezla k místu odjezdu. Tam už stáli spolužáci a syn byl nadšený. Těšil mě pohled na to, jak moc se těší. Rozloučili jsme se a já jela do práce. V poledne mi syn napsal zprávu, že jsou na místě a jdou lyžovat. Ještě večer mi přišla zpráva, že lyžování je parádní.
V úterý odpoledne mi zvonil telefon: „Dobrý den, tady třídní učitelka. Volám kvůli Tadeášovi. Zlomil si ruku. Zajistili jsme lékařské ošetření. Má ji v sádře, ale je potřeba, abyste si pro něj dojeli. Jinak je Tadeáš v pořádku. Moc děkuji.“ Okamžitě jsem si vzala půl dne dovolené a jela pro syna. Přivítal mě s úsměvem na tváři a levou rukou v sádře. Prý přehnal rychlost a vymlátil se. Klasika. Puberťák.
Žádný odpočinek mě nečekal
Upřímně jsem se těšila, až syn odjede na lyžák a budu mít klid. Odpočinu si od vaření, od praní a po příchodu z práce si lehnu s knihou v ruce nebo zajdu s kamarádkami na dvojku vína. Musela jsem se smát, jaký jsme smolař. Jsem samozřejmě ráda, že je Tadeáš v pořádku. Ale jen co jsem ho dovezla domů, jeho první otázka byla: „Mami, máme něco k jídlu?“ A tak jsem skočila do auta a dojela pro maso. A jako vždy stála u kuchyňské linky.
Udělala jsem kuřecí řízky s bramborovou kaší. Nechala jsem syna do konce týdne doma. Trochu ho zlomená ruka bolela. Ale už začal chodit do školy. Naštěstí si zlomil levou ruku, a tak ho to neomezuje ve výuce. A já každý den po práci vařím. Už se vrátil ze služební cesty i manžel. Oba jsou hladoví. Jsem ráda, že se alespoň spolu zabaví v tom mužském světě a buď spolu sledují nějaké sci-fi filmy nebo hrají hry. No a já synovi vybalila kufr, vše vyprala a směju se, jak pitomá akce letošní lyžák byl.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.