Maruška (38): Konečně jsem našla svého pana dokonalého. Problém je, že jde o smyšlenou postavu

Můj příběh nepředstavuje nic, s čím bych potřebovala poradit. Spíš by mě zajímalo, jak moc raritní jsem. Ale vezměme to od začátku. Jmenuji se Marie a jsem nejen šťastně vdaná, ale současně i spokojená máma dvou dětí. Lze říci, že vedu normální život. Přesto i mně se nedávno stalo něco zvláštního.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (35): Nemohla jsem uvěřit, že mě můj idol pozval na rande. Pak jsem zjistila, že šlo o sázku

Na idoly jsem nikdy nebyla

Už od základky jsem slýchala ódy na nejrůznější idoly. Ať už šlo o akční hrdiny nebo o ústřední postavy nějakého filmu. Jen já tuto hru moc neovládala. Ne že by se mi určité postavy či herci nelíbili, ale můj obdiv nikdy nedosáhl takové úrovně, abych o někom tvrdila, že je můj idol. „Na to nejsem,“ mračila jsem se.

Zato spolužáci superlativy nešetřili. Nějakého idola zmínili co chvíli. „Nejspíš to bude normální. Vždyť na čem jiném by fungoval princip popularity?“ reagovala jsem. Záhy mi došlo, že kdekdo za svůj idol nepovažoval konkrétní postavu, nýbrž jejího představitele. Například moje letitá kamarádka Dita obdivuje herečku Angelinu Jolie způsobem, že nevynechá její jediný film. Chvíli „hltala“ Laru Croft, nedávno zase hovořila o Marii Callas, aniž by o reálné operní divě cokoliv věděla. Ditě to však nevadí, protože neřeší postavy, nýbrž Angelinu, jejímiž plakáty měla už coby náctiletá oblepený celý dětský pokojík.

Mohlo by Vás zajímat:

Kateřina (35): Poprosila jsem kamarádku, aby mému idolu řekla, že se mi líbí. Místo toho s ním začala chodit

Zaujala mě postava v jednom historickém seriálu

Podobně to mají i ostatní. Jinými slovy, nelákají je postavy, ale spíš konkrétní herci. Vím, je to normální. Jenže v mém životě se podobný scénář nikdy neodehrál. Na filmy se koukám výhradně kvůli ději, hudbu poslouchám kvůli dojmům a ani z reálných lidí mě ještě nikdy nikdo nezaujal natolik, abych o něm mohla říct, že jde o můj idol.

Tedy až do nedávna. Jedna zahraniční televize začala dávat jistý dobový seriál a já si řekla: „Proč ne, kouknu se…“ Mám totiž odjakživa slabost pro módu pánů z 19. století. A tak koukám, až najednou přijde blesk z čistého nebe! Jedna z hlavních postav jakoby mi byla stvořena přímo na míru. Navíc natolik věrně, až jsem se vyděsila, zda nemohl mé sny kdosi na dálku okopírovat.

Mohlo by Vás zajímat:

Diana (26): Konečně jsem se doopravdy zamilovala. To jsem ale netušila, kým je můj idol

Zjistila jsem, že jeho představitel se mi hnusí

Seriál jsem začala doslova hltat. Ovšem tentokrát ne děj, ale onoho muže, který mě svým vzhledem, věkem, chováním i dobovým zařazením zcela oslnil. Nikoho nepřekvapí, že jsem se hned začala pídit i po jeho představiteli. Jenže právě tam přišlo, i vlivem dobového posunu, až brutální vystřízlivění. Herec mi totiž v civilu není vůbec sympatický. Nedovede se vyjadřovat, dokonce ani obléci.

Je protivný, se svou postavou nemá takřka nic společného a upřímně, v dalších rolích si ho ráda nechám ujít. Přesto jeho postava v onom seriálu mě i nadále fascinuje způsobem, jako by žila vlastním životem, takže při sledování seriálu vůbec nevnímám herce, kterého v duchu „vypínám“, ale výhradně hrdinu, kterého hraje.

Kamarádky v práci říkají, že až takový rozdíl neznají, protože většina lidí si herce s postavami naopak spojuje. Jenže člověk míní a seriál mění. Ostatně, můj případ má i své výhody. Zatímco jiní by se pro setkání či autogram od svých oblíbenců přetrhli, já bych si kontakt s panem dokonalým ujít nechala. Proč? Protože můj idol existuje jen na obrazovce.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Sáva (25): Táta vždycky obdivoval jen mou sestru. Začala jsem mu lhát, abych vypadala jako lepší člověk

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.