Facebook
Instagram
Matouš se octl ve svízelné situaci. Po mimořádně krátkém manželství doufal, že svou ex už nikdy neuvidí. Jenže ona se mu ozvala a požaduje něco, co ho překvapilo. Prý by se měl podílet na nákladech na svatbu, kterou platili její rodiče.
Naše manželství trvalo sotva osm měsíců. Na začátku jsem si myslel, že si beru jemnou a pečující ženu. Skutečnost však byla úplně jiná – oženil jsem se s věčně nespokojenou semetrikou, která žila jen pro hádky. Dodnes nechápu, jak jsem ji mohl tak špatně odhadnout. Možná mě láska úplně zaslepila, nebo byla Aneta prostě skvělá herečka. Stále mi to vrtá hlavou.
Rozvedli jsme se
Po pouhých šesti měsících manželství jsem se odstěhoval ke kamarádovi, protože to už dál nešlo. Rozvod jsme vyřešili rekordně rychle – za dva měsíce. Když jsem odcházel ze soudní budovy, myslel jsem si, že to je konec, že už se nikdy neuvidíme. Ale moje ex zjevně měla jiné plány.
Jednoho dne, když jsem se chystal do práce, mi začal zvonit telefon. Podíval jsem se na displej a viděl její jméno. První hovor jsem ignoroval, ale byla neodbytná. Telefon zvonil tak dlouho, až jsem to nakonec zvedl.
„Co chceš?“ řekl jsem netrpělivě.
„Musíme se sejít,“ odpověděla.
„Proč?“
„Je tu jedna důležitá věc, kterou jsme nevyřešili.“
„Jaká?“
„To ti nemůžu říct po telefonu...“
Sešli jsme se v kavárně. Seděla u stolku s kávou a zákuskem a tvářila se zamyšleně.
„Tak jsem tady,“ řekl jsem a posadil se.
„Vidím. Nedáš si něco?“ usmála se.
„Rozhodně ne! Rovnou mi řekni, co chceš, a já půjdu,“ odsekl jsem.
„Dobře. Dlužíš mi čtvrt milionu...“
„Za co jako?“ vykulil jsem na ni oči.
„To je polovina toho, co jsme utratili za svatbu. Snad si nemyslíš, že když jsme se rozvedli, zaplatím celou částku sama...“ řekla s předstíranou nevinností.
Myslel jsem, že to je vtip
Zcela mě to vyvedlo z míry. To, co právě řekla, znělo jako absolutní nesmysl. Od našeho rozvodu uplynulo přes půl roku a ona teď přichází s požadavkem na vrácení peněz za svatbu, která se vůbec neměla konat?
„Nikdy ti ty peníze nedám,“ odpověděl jsem, když jsem se vzpamatoval. „Ty jsi trvala na přepychové oslavě v nejdražším podniku ve městě. Já navrhoval malou rodinnou akci. Pamatuješ si to?“
„Ano.“
„A jasně jsem ti řekl, že kvůli tvým náročným nápadům se zadlužovat nebudu. Podle mě nemělo smysl utrácet tolik peněz za jeden večer. Souhlasíš?“
„Ano.“
„A vzpomínáš si, jak tvoji rodiče nabídli, že zaplatí náklady na svatbu? Chtěli, aby jejich milovaná dcera měla svůj velký den jako z pohádky. Navíc pro ně peníze nebyly problém. A celá vaše rodina by se urazila, kdyby byla oslava příliš skromná. Takhle to bylo, že?“
„Ano, přesně tak.“
„A jestli se nepletu, pozvala jsi skoro dvě stě hostů. Na mém seznamu bylo jen asi třicet lidí. Pamatuju si to správně?“
„Ano.“
„A tvoji přátelé si vybrali drahé hotely, což náklady ještě zvýšilo.“
„To je pravda.“
„Tak o co ti vlastně jde? Utratili jste peníze za něco, co jsem vůbec nechtěl. Tak mě nech na pokoji,“ řekl jsem a vstal od stolu.
„Odcházíš? Fajn, tak se uvidíme u soudu...“
Exmanželka se chce soudit
Zavrtěl jsem hlavou. „Ale prosím tě. Na čem to chceš stavět? Je to úplná hloupost,“ odsekl jsem podrážděně.
„Vypadá to, že jsi zapomněl na jeden důležitý detail.“
„Jaký detail?“
„Na svatební dary.“
„A co s nimi?“
„V obálkách jsme dostali rovných tři sta tisíc korun. Všechno bylo pečlivě spočítané. Pamatuješ si to?“
„Ano, pamatuju,“ přikývl jsem.
„Pak si snad vzpomínáš, že jsi polovinu té částky utratil za auto z bazaru, které sis při rozvodu nechal.“
„To auto je jen moje. Všechny dokumenty to potvrzují. Počkej, hned ti to ukážu,“ začal jsem hledat v aktovce.
„Neobtěžuj se. To tvoje trapné auto mě nezajímá. Táta mi koupil mnohem lepší. Ale protože sis přivlastnil polovinu darů, které, jak sám uznáváš, pocházely od mých svatebních hostů, náleží mi půlka nákladů na svatbu. Kdybychom byli stále spolu, neřešila bych to. Ale za současné situace...“
Myslel jsem, že jen mi tak vyhrožuje a snaží se mě rozhodit. Téměř jsem na ni zapomněl. Až do chvíle, kdy mi pošťák doručil obálku z advokátní kanceláře. Otevřel jsem ji a ztuhl – byla to předžalobní výzva ve výši čtvrt milionu! První reakcí byl vztek. Málem jsem ty papíry roztrhal a hodil do koše. Naštěstí jsem se ovládl.
Nechci jí nic platit
Rozhodl jsem se poradit s kamarádem a doufal, že mě uklidní. Jeho reakce mě však zcela překvapila. „To nevypadá dobře,“ zamumlal.
„Co nevypadá dobře? Aneta se jen ztrapňuje. Žádný soud tohle nemůže brát vážně. Je to celé směšné,“ trval jsem na svém.
„Možná se mýlíš.“
„O čem to mluvíš?“
„Třeba v tom fakt něco je.“
„Proč si to myslíš?“
„Aneta má za sebou právníky. To znamená, že to bere vážně a možná má šanci.“
„Dobře... A co mám teď dělat?“ zeptal jsem se nervózně.
„Na tvém místě bych si zašel za právníkem,“ navrhl kamarád.
„Ale to bude stát majlant. Zruinuje mě to.“
„Já vím. Ale sám to nezvládneš,“ odpověděl soucitně.
Rozhodl jsem se jeho radu poslechnout. Hned druhý den jsem si domluvil schůzku s právníkem. Z toho setkání jsem odešel úplně zdrcený. Za vedení mého případu si řekl o patnáct tisíc korun. A to byl jen začátek. Částka by mohla výrazně stoupnout, pokud by se případ táhl delší dobu. Aby toho nebylo málo, zjistil jsem, že Aneta si najala jednu z nejdražších a nejprestižnějších kanceláří ve městě.
Podle všeho jejich právníci dokážou vyhrát i beznadějné případy. Jen při pomyšlení, že bych jí měl něco platit, se mi dělá zle. Nestačilo jí, že mi během manželství otrávila život? Musí mi ho kazit i teď?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
