Facebook
Instagram
Matyldě není co závidět. Vdávala se příliš mladá a bohužel se po pár letech stala vdovou. Když se po čase rozhodla znovu otevřít své srdce, zapletla se s mužem, který má potíže se zákonem.
Už jsou to dva roky, co jsem se stala vdovou. V mém věku nemá takové zkušenosti moc lidí. Vůbec jsem se s tím nedokázala vyrovnat. Dlouho mi nedocházelo, že můj manžel už není mezi námi.
Přišla jsem o manžela
Tragédie, která nás zasáhla, byla náhlá. Nikdo mi nedal čas připravit se na Kamilovu smrt. Ten den se dlouho nevracel z práce a nedal mi vědět, že přijde pozdě, takže jsem se začala obávat. Myslela jsem, že možná vyrazil ven s přáteli, protože se to občas stávalo, ale stejně jsem nebyla klidná. Jako bych měla nějakou předtuchu.
O několik hodin později mi zavolali z policie a sdělili, že můj manžel zahynul při nehodě. Stala jsem se vdovou a samoživitelkou. Vůbec jsem nevěděla, jak to s Kačenkou, které tehdy bylo pět, spolu zvládneme.
Kamila jsem měla ráda, i když jsme se hned po maturitě vzali hlavně proto, abych nebyla svobodnou matkou.
Když zemřel, myslela jsem si, že už nikdy neotevřu své srdce jinému muži. Bylo mi čtyřiadvacet, ale cítila jsem se jako sedmdesátiletá ženská, která už prožila všechno, co jí život nabízí. Jako kdyby už nic víc nebylo. Byla jsem přesvědčená, že zůstanu sama až do konce života. A tehdy jsem potkala Eduarda (28).
Dceři se líbil také
Seznámili jsme se v práci. Dovážel zboží do obchodu, kde jsem pracovala. Po několika měsících jsme si povídali už i o osobních věcech a Eduard mi začal nosit drobné dárky. Někdy to byla káva, jindy čokoláda. Tvrdil, že jsou to nadbytečné věci od klienta, ale dobře jsem věděla, o co jde. Snažil se mě získat.
Jednoho dne mě konečně pozval na rande. Byla jsem z toho nadšená, ale musela jsem odmítnout, protože jsem zrovna neměla nikoho, kdo by se postaral o Kačenku. Myslela jsem si, že ho to odradí, ale překvapil mě svou zralostí. Navrhl, abychom šli ven všichni tři. Měla jsem pochybnosti, jak na to Kačka zareaguje, ale nakonec jsem souhlasila.
Vyrazili jsme do zábavního parku. Eda a Kačenka si okamžitě sedli. Nemohla jsem se nabažit pohledu na úsměv, který vydržel na tváři mé dcerky celý den. Poté Eda začal chodit k nám domů častěji. Týdny plynuly a mé srdce se konečně znovu otevřelo...
Přestala jsem se bránit lásce
Nebyla to nějaká šílená láska, ale líbilo se mi, že Eda má dobré srdce. Byl zodpovědný a Kačka ho zbožňovala. Jednoho dne se mě dokonce zeptala, jestli bude jejím novým tátou. Řekla jsem jí, aby ho oslovovala jménem nebo „strýčku“.
Váhala jsem, zda od něj přijmout zásnubní prsten, nebo zůstat ve volném vztahu, ale nakonec jsem podlehla. Jako snoubenci jsme spolu začali bydlet. Nemohla jsem si na nic stěžovat. Eduard se o nás staral i po materiální stránce. Když jsem byla sama, neměla jsem moc peněz, ale teď jsme konečně měli novou ledničku a televizi.
Moje rodina byla zpočátku skeptická, ale postupem času si všichni Eduarda oblíbili. Mamka mi řekla, že jsem mladá a měla bych ze života ještě něco mít.
Přesto jsem měla obavy z dalšího manželství. Co když i tohle skončí tak náhle a tragicky?
Měla jsem strach
Jednoho dne mi zavolala vyděšená maminka.
„Policie sebrala tátu!“ vykřikla, jakmile jsem zvedla telefon.
„Co se stalo?“ zeptala jsem se vyděšeně.
„Nemám tušení, zlato...“
Jela jsem na policejní stanici a počkala, až tátu pustí. Byl rozzuřený.
„Vysvětlím ti to doma,“ řekl stroze a odmítal se se mnou bavit. Celou cestu mlčel. Viděla jsem, že je naštvaný.
„Mohla jsi nám to říct,“ promluvil konečně, když jsme dorazili domů.
„Co?“ zeptala jsem se zmateně.
„Že Eda je obyčejný zloděj!“
„Tati, co to povídáš?“
„Takže tě taky pěkně oblbnul...“ dodal.
Potom mi vyprávěl, co se stalo. Eduard přinesl mým rodičům obrovskou krabici. Řekl, že jde o dárek pro mě a požádal je, aby ji schovali. Uvěřili mu. Proč by také neměli? Ale teď se ukázalo, že ta krabice byla plná kradených věcí...
Kroutila jsem hlavou, nechtěla jsem uvěřit tomu, co mi táta řekl.
„To není všechno...“ pokračoval. „Policajti mi řekli, tvůj milovaný je známá firma. Má za sebou několik drobných krádeží a podvodů. A co hůř, podezírají ho, že je součástí větší skupiny...“
Zhroutil se mi život
Eduard se neukázal asi týden. Nevím, z čeho jsem měla větší obavy, jestli z toho, že se vrátí, nebo z toho, že mi na dveře zabuší policie. Co když jsou naše lednice nebo televize také kradené?
Když se Eda objevil ve dveřích s kyticí růží, nevěděla jsem, jestli ho mám vyhodit, nebo pustit dovnitř. Nechtěla jsem poslouchat lži a něco mi říkalo, že jich uslyším spoustu.
„Můžu dovnitř?“ zeptal se.
Pustila jsem ho a vzala si květiny, ale nedovolila jsem mu, aby mě objal.
„Omlouvám se,“ řekl sklesle.
„To je všechno?“
„Ne... chci ti to vysvětlit.“
„Tak povídej, máš jen jednu šanci...“
„Víš, vzal jsem si velkou půjčku a neměl jsem ji z čeho splácet. Pak mě starý kamarád přemluvil na rychlý výdělek. Měl jsem mu pomoci jen jednou, ale když jsem zjistil, o co jde, a chtěl jsem skončit, začal mě vydírat...“
„A proč jsi do toho zatahoval moje rodiče?“ zeptala jsem se rozzlobeně.
„Protože jsem nevěděl, co dělat. Byl jsem si jistý, že nikdo nebude hledat kradené věci u nějakých důchodců.“
„Nevěřím ti!“
„Kdybych věděl, že to takhle skončí, nikdy bych to neudělal...“
Mlčela jsem.
„Přihlásím se na policii a pravděpodobně mě zavřou. Budeš na mě čekat?“ zeptal se zoufale.
„Nejspíš ne. A teď už běž...“
Když za sebou zavřel dveře, rozbrečela jsem se. Cítila jsem se podvedená. I když jsem ho měla ráda, nemohla jsem dovolit, aby vychovával mou dceru. Ne po tom, co provedl. Myslím, že se na muže vykašlu. Potřetí už své srdce nikomu neotevřu...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Související články
