Facebook
Instagram
TikTok
YouTubeMichal se po několika letech vrátil z Anglie. V letadle se seznámil s pohlednou ženou a strávili spolu hezké odpoledne. Netušil, že ji tak rychle potká znovu a za překvapivých okolností.
Život v Anglii pro mě byl úžasný i náročný. Strávil jsem tam několik let prací ve stavebnictví. Poznal jsem spoustu skvělých lidí, profesně jsem vyrostl, ale stesk po domově mě nikdy neopustil. Každý den jsem myslel na rodinu, na lidi, které jsem celé roky vídal jen při videohovorech.
Z návratu domů jsem byl nervózní
Nejvíc mi chyběl můj bratr Vojta. Vždycky jsme si byli blízcí, ale teď, když jsem se vracel domů po takové době, měl jsem obavy, jak na tom budeme. V letadle jsem měl spoustu času přemýšlet o budoucnosti. Věděl jsem, že budu muset znovu najít cestu nejen k Vojtovi, ale i ke zbytku rodiny. A ještě něco mě trápilo, čekalo mě totiž hledání nové práce.
Do letadla jsem nastoupil zamyšlený. Když jsem se usadil na své místo, všiml jsem si ženy na vedlejším sedadle. Její úsměv nešlo přehlédnout. Měla dlouhé hnědé vlasy a úžasné tmavé oči. Začali jsme si povídat o všem možném – o mém životě v Anglii, o tom, co jsem tam zanechal a co čekám od budoucnosti.
Jmenovala se Jitka. Vyprávěla mi o své práci v marketingu a o tom, jak často cestuje. Byla chytrá, plná života a po pár minutách jsem měl pocit, že ji znám už dlouho. Po příletu jsme se domluvili, že se ještě projdeme po městě a dáme si kafe. Slunce svítilo a já se s ní cítil moc dobře. Jitka mi vyprávěla o svém snu procestovat svět. Oči jí zářily, když mluvila o místech, kam by se chtěla podívat.
„A co ty? Máš nějaké plány, když ses teď vrátil?“ zeptala se.
„Hlavně odpočívat a být s rodinou,“ přiznal jsem.
Cítil jsem, že Jitka by ty plány mohla snadno změnit. Ale nedokázal jsem se zbavit pocitu, že přede mnou něco tají. Nezmínila nic o svém soukromí, zvlášť o tom, jestli na ni někdo někde čeká. Nechtěl jsem na ni tlačit. Přemýšlel jsem nad tím, jestli se mám ptát, nebo si prostě užít ten den. Nakonec jsem si řekl, že si raději užiju přítomný okamžik...
Opět jsme se setkali
Když jsem o pár hodin později překročil práh rodného domu, srdce mi divoce bušilo. Objímal jsem rodiče a málem mi vyhrkly slzy. Asi po hodině dorazil Vojta. Byl šťastný, opravdu šťastný. Sotva jsme se přivítali, hned spustil: „Potkal jsem skvělou holku. Je úžasná... a jsme zasnoubeni. Za chvíli ji poznáš.“
Byl jsem překvapený, ale měl jsem radost. Těšil jsem se, až tu jeho vyvolenou poznám. Jenže pak dorazila jeho snoubenka. Svět se na chvíli zastavil. Byla to ona. Ta žena z letadla, na kterou jsem celý den nemohl přestat myslet. Cítil jsem, že mi srdce buší jako o závod. Donutil jsem se usmát, ale nebyl to veselý úsměv.
„Michale, tohle je Jitka, moje snoubenka,“ řekl Vojta hrdě.
„Rád tě poznávám,“ dostal jsem ze sebe a podal jí ruku. V tu chvíli mi došlo, jak se to všechno strašně zkomplikovalo. Cítil jsem tíhu situace a snažil se před rodinou tvářit bezstarostně, i když jsem byl úplně na dně. Z rodinného setkání, na které jsem se tolik těšil, se stalo minové pole plné emocí. Občas jsem zvedl oči a naše pohledy se setkaly. Měl jsem pocit, že mi Jitka chce něco říct, ale nemohla...
Jsem rozpolcený
U večeře se mluvilo, smálo a vzpomínalo. Rodiče zářili štěstím, Jitka a Vojta si vyměňovali zamilované pohledy. Já jsem zatím bojoval s tím, co jsem cítil.
Po večeři se všichni přesunuli do obýváku na čaj. Jitka mi naznačila, že mám jít ven. Věděl jsem, že před tím nemůžeme utíkat věčně. Museli jsme si promluvit. Na zahradě bylo ticho, jen vítr ševelil v listí. „Proč jsi mi to neřekla?“ zeptal jsem se roztřeseným hlasem.
„Nechtěla jsem ti ublížit...“
„A co vlastně chceš? Co tady vlastně děláme?“
„Nevím,“ hlesla zoufale. „Vojta... je pro mě důležitý, ale ty...“
Její slova mě bodala do srdce. Bolelo to, ale zároveň jsem pochopil, jak těžké to má i ona. Nemohl jsem ji nutit vybírat si mezi mnou a bráchou, ale taky nešlo dělat, že se nic nestalo. Nevím, jak z toho ven. Nevidím před sebou cestu, která by nebolela někoho z nás...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
