Facebook
Instagram
Michal nesnáší svého švagra. Ten se totiž pořád vychloubá, jak kupuje elektroniku se slevami, o kterých se Michalovi ani nesnilo. Jednoho dne ale švagr narazil a Michal měl konečně důvod k úsměvu.
Vždycky jsem si říkal, co toho člověka nutí hrát si na nejchytřejšího a nejdokonalejšího na světě. Byl manželem mé sestry, a to byl jediný důvod, proč jsem s ním musel trávit čas. Jinak bych s ním nechtěl být ani minutu – ani omylem! Jeho chování bylo horší než ta nejpromyšlenější forma mučení.
Švagr prý umí všechno nejlépe
Vezměte si třeba jeho obří lednici. Podle něj to byl omyl v nabídce, díky kterému ji koupil za pakatel. Nebo jeho obrovskou televizi. Prý byla s úžasnou slevou, a navíc má ty nejlepší funkce, jaké si jen dovedete představit. Takové barvy a hloubku obrazu nikde jinde neuvidíte. A pak začalo jeho představení. Švagr přepínal kanály jako splašený, nastavoval hlasitost na maximum a minimum, aby mi ukázal kvalitu zvuku.
„Říkám ti, já umím sehnat všechno levně. Ty nejlepší nabídky mi samy padají do klína!“ vychloubal se bez přestání.
Slyšel jsem to už snad tisíckrát a vždycky jsem reagoval jen zdvořilým úsměvem. Co jsem měl říct? Přiznat, že takové štěstí nemám? To by už nikdy nepřestal s vychloubáním.
„Nejdůležitější je mít vždycky hotovost. Na splátky nic takového neseženeš!“ poučoval mě. „Jinak vždycky přeplatíš. Vždycky!“
„Podívej se na sebe,“ říkal jsem ženě cestou domů. „Ty máš manžela, co vyhazuje peníze z okna a neumí najít žádnou ‚extra-speciální-unikátní nabídku‘!“
„Ale prosím tě...“ konejšila mě. „Možná není nejchytřejší, ale je milý!“
Musel jsem navštívit sestru
Každá návštěva sestry a jejího krále výhodných nabídek mě vždycky vytočila. A teď jsme se k nim měli vydat znovu. Sestra totiž měla narozky. Nemohl jsem nepřijít, nechtěl jsem ji zklamat. I kdyby její manžel byl sám ďábel, musel jsem ji navštívit.
Jakmile jsme se blížili k jejímu domu, cítil jsem, jak mi stoupá tlak. Moje žena se na mě soustrastně podívala a vzala mě za ruku.
„Tentokrát to zvládnu v klidu,“ sliboval jsem si. Tajně jsem ale doufal, že by se můj švagr mohl zázračně proměnit v normálního chlapa, se kterým se dá rozumně mluvit.
Švagr mě překvapil
Sotva jsem vstoupil do předsíně, objevil se švagr a hlasitě zahlaholil: „Super, že jsi přišel!“
Byl jsem zaskočený. Takhle mě nikdy nevítal. Určitě to ale byla předehra k jeho další pohádce o tom, jak koupil třeba raketu, protože byla ve slevě. Ale místo toho mi nastrčil svůj telefon.
„Nový model za desetitisíce?“ hádal jsem.
„Vlastně... možná tomu budeš rozumět. Ten krám nefunguje a já nevím proč,“ řekl podrážděně.
Překvapilo mě to. Jistě, pracuju v obchodě s telefony, ale nečekal jsem, že si to vůbec pamatuje – natož aby mě považoval za odborníka!
„Dobře, podíváme se na to,“ řekl jsem a sáhl po telefonu. „Co je s ním špatně?“ zeptal jsem se.
„Nezobrazuje SIM kartu, nechytnu síť... A přitom je nový! Nechápu to!“ málem křičel.
„Máš záruku?“ zeptal jsem se automaticky, ale jen smutně zavrtěl hlavou. „Jak to? Vždyť jsi říkal, že je nový...“
„No... byla to super nabídka na internetu, ale...“ začal ty své obvyklé řeči.
„Aha, takže takhle,“ pomyslel jsem si a zadržoval smích. Tolik k těm jeho výhodným koupím. Nasadil jsem profesionální výraz a telefon si důkladně prohlédl. Nakonec jsem sundal kryt a podíval se pod baterii, kde je IMEI. Umožňuje například zablokovat ukradený přístroj na dálku. To číslo tam nebylo...
Naletěl podvodníkovi
V tu chvíli mi to bylo jasné. „Odkud ho máš?“ zeptal jsem se.
„Říkal jsem ti to! Našel jsem skvělou nabídku na internetu... za pakatel!“ chlubil se.
„Kolik tě to stálo?“ ptal jsem se dál, zatímco jsem se snažil udržet vážnou tvář.
„Jen pět tisíc korun... a přitom má mnohem vyšší hodnotu!“
Měl pravdu, co se hodnoty telefonu týče, ale jen teoreticky. Ve skutečnosti to nebyl opravdový telefon, ale maketa. Když jsem mu to řekl, zůstal jako opařený.
„Jak to myslíš maketa? Co to znamená?“ vykřikl.
„Tohle je model, který má jen dobře vypadat ve výloze... Nemůžeš ho připojit k síti ani internetu. Je to jen atrapa.“
Švagr na mě koukal s otevřenou pusou. „A proč se to vyrábí?“ zlobil se, když si uvědomil, že byl podveden.
„Používá se to v prodejnách, aby zloděje nelákalo hodit cihlu do výlohy... Ale občas někdo takový model ukradne. A přesně to máš – ukradenou atrapu.“
„Takže... koupil jsem kradenou maketu z obchodu?“ zeptal se nešťastně.
„Přesně tak. Teď bys měl najít toho prodejce a žádat peníze zpět. Byl jsi podveden.“
„Jenže já... nemám na něj kontakt,“ přiznal poraženě. „Někdo to dal na internet, setkali jsme se v parku a zaplatil jsem v hotovosti...“
„No, jak říká náš táta: ‚Levně koupené, dvakrát placené...‘“ poplácal jsem ho po zádech a jen stěží zadržoval smích.
Tentokrát můj švagr neměl co dodat...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
