Facebook
Instagram
Šimon váhal, jestli se má pustit do podnikání se švagrem. Znamenalo by to opustit stabilní a dobře placenou práci. Ale pokud by to vyšlo, byl by sám sobě pánem a to není k zahození.
Říká se, že s rodinou je nejlepší se jen fotit. Něco na tom je. Narážím na podnikání, do které jsem se před časem pustil s manželem mé sestry. Měl to být projekt, který by nám přinesl časovou a snad i finanční svobodu.
Váhal jsem, jestli se pustit do podnikání
Po mnoha probdělých nocích a nesčetných rozhovorech s blízkými jsem se nakonec rozhodl riskovat a založit firmu se švagrem. Michal (35) byl vždy plný energie a nápadů. Přesvědčil mě, že náš internetový obchod s ekologickými produkty je trefa do černého.
Byl jsem skeptický, ale jeho nadšení bylo nakažlivé. Co by se mohlo pokazit? V nejhorším případě to po nějaké době zabalíme. Ale kdyby to vyšlo... Konečně bych mohl začít žít podle svých představ.
„Šimone,“ říkal Michal během jedné z našich porad, „ekologie je budoucnost. Lidé chtějí žít zdravě a my jim to můžeme nabídnout. Musíme jen trefit poptávku, ne? A najít si nějakou mezeru na trhu. To je první pravidlo dobrého byznysu.“
Měl jsem dobrou práci s jistým platem, ale něco mě na tom lákalo. Možná touha po změně, možná sen být svým vlastním šéfem. Nakonec jsem souhlasil, i když jsem v hloubi duše cítil neklid.
Celé dny jsem seděl u počítače
Začali jsme plánováním a organizací. Michal se staral o dodavatele, já měl na starosti webovou stránku a marketing. Začátky byly těžké. Neměli jsme dostatek peněz na profesionální služby, takže jsme si všechno dělali sami. Trávil jsem celé dny u počítače, učil se tvořit webové stránky a analyzoval trh.
„Michale, není to tak jednoduché,“ stěžoval jsem si. „Potřebujeme více času a peněz.“
„Klid, zvládneme to. Uvidíš, že se to rozjede,“ uklidňoval mě. Vždycky byl tak sebejistý, působil jako skutečný podnikatel.
Po několika měsících tvrdé práce náš obchod konečně odstartoval. První týdny vypadaly slibně. Měli jsme pár zákazníků, začali jsme dostávat pozitivní recenze. Michal byl ve svém živlu, ale cítil jsem, že něco není v pořádku. Pracoval jsem dnem i nocí, jenže výsledky byly mizivé.
„Michale, musíme něco změnit. Nezvládám to táhnout sám,“ řekl jsem mu jednoho večera.
„Klid, Šimone. To je jen začátek. Časem to bude lepší,“ odpověděl optimisticky.
Nic jsme nevydělávali
Čas plynul, ale situace se nelepšila. Michal se v kanceláři objevoval stále méně a méně. Musel jsem se o všechno starat sám. Náklady raketově stoupaly, zisky byly minimální. Pak přišly finanční problémy. Zapomněl jsem zmínit, že jsme se dohodli, že já budu zodpovědný hlavně za provozní část, zatímco on za finance. Časem mi přestal platit a moje vlastní úspory mi mizely před očima.
„Michale, musíme si promluvit,“ řekl jsem jednoho dne, když se mi ho konečně podařilo zastihnout.
„Co se děje, Šimone?“ zeptal se, jako by vůbec nechápal, o co mi jde.
„Neplatíš mi už tři měsíce. Nemůžu takhle pokračovat. Pracuji dvanáct hodin denně, ty se tu objevíš jednou za týden.“
„Přeháníš. To jsou jen dočasné problémy. Koneckonců, všichni máme teď těžké časy,“ odbyl moje obavy.
„Dočasné? Mám nezaplacené účty a rodinu, kterou musím uživit. Nemůžu dál pracovat zadarmo,“ odpověděl jsem.
„Dobře, podívám se, co se dá dělat,“ řekl, když odcházel.
Doufal jsem, že to doopravdy udělá.
Nevyšlo nám to
Nic se však nezměnilo. Po nějaké době jsem ztratil veškerou motivaci a do kanceláře jsem chodil už jen ze zvyku. Musel jsem před ženou předstírat, že jsem zaneprázdněný chlap s hromadou objednávek... Ale byla to jen lež. Cítil jsem odpor k sobě samému. A především jsem si dlouho nedokázal přiznat, že jsem selhal.
Michal zmizel nadobro, mně zbyl celý ten chaos. Navzdory mé snaze se mi nepodařilo obchod udržet v chodu. Nakonec jsem to musel zavřít a vrátit se ke své staré práci. Cítil jsem se jako naprostý idiot. Byla to pro mě bolestivá zkušenost.
Nedokázal jsem přestat přemýšlet o tom, co se pokazilo. Analyzoval jsem každý krok, každé rozhodnutí. Měl jsem v hlavě milion otázek. Mohl jsem něco udělat jinak? Mohl jsem na Michala víc tlačit? Byl jsem naštvaný na sebe, na něj, na celý svět.
Časem jsem začal chápat, že tahle zkušenost mě hodně naučila. Zjistil jsem, že sny vyžadují nejen nadšení, ale především tvrdou práci, zodpovědnost a poctivost. Michal mě zklamal na celé čáře, ale musel jsem také přiznat, že jsem byl naivní...
Švagr se mi omluvil
Potkali jsme se asi po roce na jednom z rodinných setkání. Michal vypadal unaveně a poraženě.
„Šimone, omlouvám se,“ řekl tiše. „Vím, že jsem to zvoral. Myslel jsem to dobře, ale nepovedlo se...“
„Také jsem udělal nějaké chyby. Ale to nic nemění na tom, že jsem musel nést důsledky sám,“ odpověděl jsem a snažil se zachovat klid.
„Vím. Jestli můžu něco napravit...“
„Není co napravovat. Je to minulost. Důležité je, abychom se z toho poučili do budoucna,“ řekl jsem a podíval se mu přímo do očí.
I když se Michal tehdy omlouval a sliboval, že se polepší, nikdy jsem mu doopravdy neodpustil. Jeho omluvy přišly pozdě.
Místo toho, abych si plnil sen o vlastním podnikání, musel jsem se vypořádat s tvrdou realitou finančních závazků, kterých jsem se zbavoval dlouho. Sny o úspěchu se staly mou noční můrou. I když se někdy zamýšlím, jestli jsem mohl udělat něco jinak, jedna věc je jistá - už nikdy nebudu riskovat podnikání s rodinou.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Související články
