
Milada patří k těm mladým ženám, které si budují pozici ve firmě a nemyslí na zakládání rodiny. Partnera nehledá a ani to neplánuje. Navíc se dobrovolně vzdala milování. Tvrdí, že ho k životu nepotřebuje.
Jsem ještě ve svých pětadvaceti letech panna a nijak mě to netrápí. Kuriózní je, že se tím, že nehoním chlapy, zabývá mé okolí. Především kamarádky a zejména ta nejbližší, Denisa. Co je jim ale do toho? Je to můj život, ne?
Svého rozhodnutí nelituji
Na úvod musím říct, že kolem patnáctého roku věku mě kluci začali zajímat. Dokonce jsem asi rok s jedním mladíkem chodila. Byl o něco starší a po čase začal, logicky, naléhat, abych mu podlehla. „Už mě nebaví jen tě osahávat a že mi uděláš dobře rukou? Nuda,“ tlačil na pilu, ale já jsem se nedala. Navíc mi jeho ruka mezi nohama nijak dobře nedělala a od styku s ním jsem neočekávala víc. „Ty jsi snad frigidní!“ rozčílil se po tom roce a šel o dům dál.
Všeobecně se má za to, že sexuální zdrženlivost je výsadou nábožensky založených lidí, kteří ho berou jako svoji povinnost a moc nad ním nehloubají. To o mně neplatí, i když si to možná někdo myslí, věřící nejsem a celibát jsem si zvolila sama. A nijak toho nelituju.
Nechci se chovat jako má kamarádka
Když řeknu celibát, všichni kolem mě zbystří. Typická je kamarádka Denisa: „Jak vůbec někdo může žít bez sexu?! Vždyť sex je tím, co hýbe naším životem!“ tvrdí a klidně se o něm baví s kýmkoli a kdekoli. Barvitě popisuje svoje sexuální eskapády, ať už to její kámošky zajímá, nebo ne. „Ty nekoukáš na porno?“ ptává se mě bezelstně a dodává, že by mě určitě rozpálilo a hodilo do náruče nějakému samci. Na mě to ale neplatí. Nechci známost a nepotřebuji dělat sex s mužem. Nebo s ženou.
Docela mě štve, že je sex všude kolem nás a ten, kdo ho nemá, a dokonce to přizná jako já, je tak trochu podezřelý. Třeba výše jmenovaná Denisa. S nikým na vážno nechodí, ale sex si dopřává v hojné míře s náhodnými muži, které loví třeba v baru. Nebo na Tinderu. Když se jí ptám, proč to dělá, odpovídá: „Když nesouložím, připadám si méněcenná. Takže jsem ráda, že aspoň občas prošoupu s nějakým mužem prostěradlo. Bohužel se ti samečkové čas od času mění…“ Že by po nějakou dobu, než potká toho pravého, mohla žít v celibátu jako já, to jí ani na moment nepřišlo na mysl.
Jsem takhle spokojená
Denisa není sama, kdo je single. Začíná to být skoro trend dnešní doby, čím víc je šancí na seznámení – skrze seznamky, jak jinak – tím hůř se vybírá. Mužům být single zas tak moc nevadí, ale ženy by většinou rády měly partnera, ale nedaří se jim ho najít. A tak pátrají po mužích prozatím jen za účelem sexuálního vybití. Pro muže je to mnohem snadnější než pro ženy. Ženy se k tomu, aby si zaskotačily bez lásky, musí často nutit, ale prý pomáhá alkohol… No nevím…
Žiju sice v celibátu, ale měla bych asi přiznat, že lehkou autoerotiku si občas dopřávám a úplně mi to stačí. Ale nikomu to nevykládám. Ať si o mně klidně lidi myslí, že jsem frigidní. Takže k tomu, abych hledala partnera, mě vůbec nic nenutí.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.