Milada vydrží hodně, ale nová kolegyně v kanceláři z ní doslova vysává energii. Petra je hypochondr. Neustále se pozoruje, obráží všemožné lékaře a vymýšlí si nemoci. Milada kvůli tomu zvažuje změnu zaměstnání.
Tak mi zase přišla zpráva, že Petra přijde do práce později z důvodu návštěvy lékaře. Moje nová kolegyně je totiž hypochondr. V naší firmě pracuje asi půl roku. Doteď se nenaučila celou agendu, kterou má jako účetní na starosti. A to proto, že je neustále u lékaře. Divím se, že jí to vedení trpí.
Nová kolegyně neustále běhá po doktorech
Vždy jsem byla plná energie. Po příchodu z práce jsem hravě zvládla úklid doma a nejdéle v pět jsme celá rodina byli na výletě nebo sportovali. Jenže posledních pár měsíců přicházím z práce naprosto vyčerpaná. Nejenže mám práci navíc se zaučováním nové kolegyně, ale musím za ni zpracovávat nejnutnější obchodní listiny. A to ještě není to nejhorší. Petra neustále mluví o svém zdravotním stavu.
Neustále se pozoruje. Stačí, aby ji lehce píchlo v boku a už se objednává k obvodní lékařce. Když má v ruce lékařskou zprávu, okamžitě sedá k počítači a vyhledává si, co výsledky znamenají. Petra má dokonce stejně zaměřenou kamarádku. Často spolu vše rozebírají. Jsem to bohužel já, kdo tyto hovory musí poslouchat. Protože jsem chtěla být při jejím nástupu milá, zaujatě jsem ji poslouchala a někdy jí položila i nějaký dotaz. Dnes bych si za to nafackovala.
Vyčítá mi, že můžu jíst všechno
Jako každé pondělí mi Petra sdělila, co dělala o víkendu. Už když otevřela dveře do kanceláře, všimla jsem si, že není ve své kůži. Ihned mě v duchu napadlo, že nejpozději v deset vyrazí k lékaři. A taky že jo. Vyslechla jsem si, že si koupila šunku od jiného výrobce, než na jakého je zvyklá a že jí to podlomilo zdraví. Cítí, že má problém se žaludkem. Když mě viděla jíst snídani, cpala jsem do sebe chleba se šunkou a sýrem, povzdechla si: „Ani nevíš, Miládko, jaké máš štěstí. Já toto sníst, už by mě vezla rychlá.“ Soucitně jsem se na ni usmála a nehodlala jí dál poslouchat.
Další dny chodila Petra jako tělo bez duše. Čekala na výsledky rozboru krve a také trpěla. Prý byla dvakrát na velké a to nevěstí nic dobrého. Koncem týdne měla konečně Petra výsledky k dispozici a ty potvrdily, že je zdravá. Viditelně se jí ulevilo, ale pro jistotu zkoumala své hodnoty pět let zpětně a dívala se, jak se jí měnily v čase. U této činnosti ji napadlo, že by si jako samoplátce mohla nechat udělat testy na hladinu vitamínů a minerálů v krvi. Nelenila a hned v pátek si na odběr před pracovní dobou doběhla.
Dlouho už novou kolegyni zvládat nebudu
„Lásko, chodíš jako tělo bez duše,“ objal mě manžel. Mému vyprávění se smál. Nicméně chápal, že takový člověk energii vysaje. Petra nemá rodinu ani děti, a tak je v práci od rána do večera. Svou práci jakž takž ke spokojenosti nadřízených zvládne. A jelikož je v zaměstnání jen půl roku, nikdo nepředpokládá, že bude hned umět veškerou agendu. K mému úžasu nikoho nezajímá, že je Petra neustále u lékaře. Zameškané hodiny si přeci napracuje. Jenže v době, kdy se na firmu obracejí klienti, není přítomna, a tak za ní musím vše vyřizovat já a nechávat jí lístečky se vzkazy.
Zda mě týrá svými zdravotními komplikacemi, to je všem jedno. Ve firmě dělám už deset let a myslela jsem si, že tu zůstanu nastálo. Práce mi vyhovuje. Jenže já nedávám Petru. Nechci na ni chodit žalovat nebo ji pomlouvat. Ona je ve skutečnosti hodná, ale nesnesitelná. Chodí jako zombík, existuje pro ni jen jedno jediné téma k hovoru a dokáže si třeba i hodinu polohlasem číst na internetu nalezené vysvětlivky. Chce se mi z celé situace brečet.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.