Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Milada už má po krk věčného uklízení. Rodina jí nepomáhá a tak se rozhodla zkusit služby paní na úklid. Jenomže netušila, jak pro ni bude složité pozvat si někoho cizího do nepořádku. Noc předtím se sama pustila do úklidu. Co by si o ní ta žena pomyslela, kdyby viděla tak šílený bordel?
Moje děti doma přidají ruku k dílu leda tak, když je za to platíme a to je ještě odfláknutá práce. Manžel nechtěl o uklízečce ani slyšet a sliboval mi pomoc, jenže tu si představoval dost naivně. A tak jsem jednou paní na úklid objednala, jenže jsem do dvou do rána před jejím příchodem cídila byt. Nedokážu k nám pozvat někoho, kdo uvidí tu ostudu.
Už jsem měla nepořádku plné zuby
Nejsem až tak velká zastánkyně totálního pořádku. Nevadí mi sem tam pohozené věci nebo pár dní nevyčištěný sprchový kout. Přesto už jsem byla z neustálého uklízení vyčerpaná a nepořádek mi kazil náladu. Šlo mi hlavně o princip. Manžel i obě děti počítali s tím, že hlavní práci zastanu já a nepřipadá mi to spravedlivé.
Přestože měli všichni na nástěnce rozepsané svoje pracovní úkoly, buďto je neplnili anebo jen tak napůl, aby se neřeklo. Výsledek nestál za nic a mě čekal každý den po příchodu domů z práce ještě úklid. Buď jsem začala nadávat a byla za semetriku, nebo jsem se do toho pustila mlčky, se zaťatými zuby a měla jsem pak pokažený celý večer. Zkusila jsem i metodu, nechat všechno být a smířit se s prachem, neodnesenými odpadky a šlápotami v předsíni.
Jenže v tom se pak ozve za dveřmi nečekaná návštěva a já se můžu hanbou propadnout. Dokonce i před spolužáky mých dětí nechci vypadat, jako špindíra. Kdo ví, jak to mají u nich doma? Slýchávám i o tatíncích, co doma běžně vysávají a utírají prach. Co já bych za to dala! Manžel mi dlouho nechtěl povolit uklízečku s tím, že jsou to vyhozené peníze. „To ti radši pomůžu sám. Anebo zaplatíme dětem.“
O penězích to také není
Jenže manžel mi pomohl jednou či dvakrát do měsíce a pokaždé se „zasekl“ u jedné činnosti na dlouhé hodiny. Sice mi třeba vygruntoval za sporákem a spravil žárovku v troubě, ale zbytek domácnosti už nestihl. Děti se za peníze trochu zasnažily, ale za odfláknutou práci je platit nehodlám. A stejně jim ta suma připadala nízká, což mě dostalo nejvíc.
A tak jsem si objednala uklízečku, bylo to naprosto poprvé v životě a upřímně řečeno jsem z toho byla pěkně nervózní. Zdálo se mi divné, že někdo cizí nahlédne do těch nejšpinavějších koutů a ulepených míst. Večer předtím jsem dostala skoro paniku. Jak moc velký nepořádek je pro uklízečku ještě stravitelný?
Najednou jsem se přistihla, jak šudlám pocákané zrcadlo v koupelně a drhnu podlahu kolem odpadkového koše a sporáku. Pak jsem vycídila lednici. Co by si ta ženská pomyslela, kdyby viděla, v jakém je stavu? Vylitý kečup, upatlaná klika nebo prošlý sýr. Prošla jsem takto každý kout a vzala ho z toho „nejhoršího“, abych se nemusela vyloženě stydět.
Strávila jsem dvě hodiny přípravou
Do postele jsem se dostala ve dvě ráno úplně utahaná. Ráno se uklízečka podezíravě rozhlédla kolem sebe. „Že vy jste tady uklízela? Někdy se s tím setkávám, ale chci vám říct, že takhle si ani jedna moc nepomůžeme,“ usmála se na mě chápavě. Pustila se do práce a já si uvědomila, že kdybych jí měla platit a pokaždé ještě dělat její práci, vlastně by se mi to vůbec nevyplatilo.
Byt ovšem opustila nablýskaný, až mě oči přecházely. Do příště jsem se však nepoučila a opět mnou cloumala panika. Hlavně nenechat moc velký nepořádek, ať nevypadám jako špatná hospodyňka. Možná není tato služba pro mě ideální a měla bych si dál uklízet sama. Ani jedna možnost mě neuspokojuje. Buď zuřím, že mám všechno na hrbu já anebo se hroutím z příchodu cizí paní.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
