Facebook
Instagram
Čistota dívky, panenství, už není tak cenné jako v dobách minulých. Některé dívky o něj chtějí přijít co nejdříve, jiné si ho schovávají pro toho pravého. Těch ale opravdu moc není, takže když se nějaká objeví, její kluk si může gratulovat.
Nejsem vychovávána nijak přísně, ani nejsem věřící. Přesto jsem se rozhodla, že se svým panenstvím budu zacházet rozvážně a že nebudu do doby dospělosti, která je pro mne s ním spojená, nijak zvlášť spěchat.
Doporučené video: Co to znamená, když se vám zdá o sexu
Bojovaly jsme o Petra
Jak už to tak bývá mezi holkami, běžně si povídáme o klucích. Začaly jsme s tím někdy kolem třináctého roku věku, kdy jsem už byly „ženské“, zato kluci v naší třídě nám pořád připadali jako děti. Jediný z nich vypadal trochu k světu, protože byl o rok starší – už mu rašily vousy a vůbec byl docela pohledný. „Koukni na Petra, dneska mu to sluší!“ šťouchaly jsme s kamarádkami do sebe a soutěžily o to, která z nás ho dostane. Rok na to, ke konci osmé třídy, bylo Petrovi už patnáct let a – Ivetě taky. Co se nestalo? Odvlekla ho někam k řece a tam mu dala. Co? Všechno!
Když mám to druhý den ve škole vyprávěla, úplně mě to šokovalo. „Vždyť je vám teprve patnáct let!“ chytala jsem se za hlavu. „No a co? To už můžeme!“ vysmála se mi Iveta. Jo a Petr se na ní krátce na to vykašlal. Jí to bylo fuk – její panenství pro ni neznamenalo zhola nic.
Další vztah byl platonický
Taky jsem se v patnácti letech zamilovala, ne že ne. Ale vůbec mě nenapadlo, že bych s tím klukem měla sex. Úplně mi v té době stačila nějaká ta pusa. Zajímavé bylo, že mě ke zdrženlivosti nabádala moje maminka: „Nemáš kam spěchat, dospělosti si ještě užiješ až až.“ Neřekla jasně „sexu v dospělosti“, ale myslela to tak. A zajímavé bylo, že jsem se její rady držela, nebyla jsem žádný rebel, abych šla naopak proti ní, jak to často teenageři dělávají.
Další láska přišla brzy na to, v šestnácti, ale byla spíš platonická. Hodně jsem se věnovala studiu a svému koníčku, jízdě na koni, a kamarádství s tím krásným zvířetem mi stačilo ke štěstí. Mým trenérem byl – zajímavá shoda, opět Petr – líbil se mi, cítila jsem se zamilovaně, ale nic víc. Bylo mu něco přes dvacet, všiml si mě, ale já pro něho byla žačkou a on pro mě učitelem, takže z toho nic nebylo.
Vánoční dárek
Teď je mi osmnáct let a jsem už skoro rok ve vztahu, jak se říká, s Mojmírem. Je nám spolu krásně, vážíme si jeden druhého, trávíme spolu hodně času… a dokonce i v posteli! Z líbačky jsme, musím se přiznat, přešli na mazlení a orální i jiné aktivity, ale moje panenství je stále uchované. Mojmír se sice pokusil na mě naléhat, ale já jsem byla až dosud neoblomná. „Miluju tě, vždyť to víš!“ šeptá mi a hladí moje nahé tělo, ale zatím to bylo marné. I když chápu, že pro mladého muže jako on, to musí být docela náročné.
A tak jsem konečně svolila. „Budou Vánoce a víš, jaký ti dám dárek pod stromeček?“ povídám mu. „To tedy nevím,“ odvětí Mojmír. „Co čekáš?“ „Hm… Ponožky? Knížku? Výlet?“ zkouší hádat. „Samá voda,“ já na to. „To neuhodneš! Nech se překvapit!“ Zkoumavě se na mě zadívá a povídá: „Že by už nastal čas...?“
Asi tuší, že mu dám ten nejcennější dárek, svoje panenství. Sice až pětadvacátého, kdy budeme spolu sami dva, ale pořád budou Vánoce. Věřím, že to ocení. Po téměř roce vztahu jsem přesvědčená, že Mojmír je ten pravý. A pokud se ukáže, že ne, nevadí. Prožili jsme spolu a prožíváme krásné chvíle, které tak jako tak nikdy nezapomeneme.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Související články
