Milena měla radost, že potkala konečně chlapa, na kterého je spoleh, který ji chápe a ví, co v životě chce. Pak ale u něj doma našla zvláštní zápisník, který její nadšení zpražil.
Byla jsem u něj doma, čekala jsem, než se vrátí z práce. Nic zvláštního, běžná věc. Řekl mi, ať se klidně natáhnu, udělám si kafe, a že dorazí za chvilku. Bylo to teprve pár měsíců, co jsme spolu chodili, tak jsem si říkala, že aspoň ví, že mi může věřit. Všechno se mi u něj vždycky zdálo fajn. Byl to pohodový chlap, co ví, co chce. Starší než já, tak jsem si říkala, že má věci pod kontrolou. Po těch všech mých šílených vztazích jsem konečně chytila někoho, kdo ví, co dělá.
Našla jsem obyčejný zápisník
Courala jsem se po bytě, jen tak, jak to člověk dělá, když má chvíli čas. Uklidila jsem po nás dva hrnky, co jsme tam nechali po snídani, narovnala polštáře na gauči. Pak jsem šla do obýváku a tam si všimla zápisníku. Ležel na poličce pod stolem vedle nějakých papírů. Vypadal jako normální blok, takový, co by si člověk vzal na poznámky nebo nějaký pracovní věci. Nejdřív jsem ho chtěla nechat být, ale víte, jak to je – stejně jsem ho otevřela.
Na první stránce bylo napsáno něco ve smyslu „Test proběhl dobře, víkend odřeknut, zareagovala klidně, bez scén.“ Čučela jsem na to a nechápala. Fakt mi to v první chvíli nedávalo smysl. Jaký test? Jaký víkend? Pak mi docvaklo, že minulý měsíc zrušil náš výlet na hory.
Otočila jsem stránku a tam další věta: „Včerejší narážka na její šaty prošla, působí nejistě, zkusit to zopakovat“. V tu chvíli mi začalo být fyzicky špatně. Jako fakt. Bylo to, jak kdyby někdo vzal můj vztah a rozpitval ho v laboratoři. On si tam fakt psal, jak zkouší, co si nechám líbit. Bylo to jako číst manuál na manipulaci, krok za krokem.
Odešla jsem bez rozloučení
Četla jsem dál a dál a nestačila se divit. Bylo tam třeba: „Zkoušet drobné poznámky na její kamarády, sleduj reakci“, a pak: „Zatím bez většího odporu, pokračovat“. Měla jsem pocit, že se mi zastavil čas. Seděla jsem u toho stolu, zápisník v ruce a hlavou mi běžely všechny ty situace, kdy jsem něco skousla, kdy jsem mávla rukou.
Bylo mi, jako kdyby mi někdo stáhl kůži z obličeje. Tohle nebyl omyl, nebylo to nedorozumění. On mě zkoumal a každou mojí reakci si zapisoval. Každý krok. Byla jsem jak nějaký pokusný králík, u kterého si zapisuje, jak moc vydrží, než to vzdá.
V tu chvíli jsem si sbalila svoje věci a věděla jsem, že musím vypadnout. Ještě jsem přemýšlela, že mu napíšu vzkaz, ale místo toho jsem vzala blok, otevřela jsem ho na jedné z těch odporných stránek a položila mu ho na polštář. To podle mě jako vysvětlení stačilo.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.