Radana (72): Moje vnučka objevila v rodinném albu sestru, na kterou jsme všichni zapomněli

Naše rodina se nikdy moc nezabývala minulostí, nehromadili jsme fotky ani vzpomínky Takže když za mnou přišla vnučka s tím albem, vůbec jsem netušila, co se chystá říct. Otočila ho ke mně, prstem ukázala na jednu starou fotku a podívala se mi do očí. Prý kdo to je. Ani jsem si to album nepoznávala, ale i tak se mi málem zastavilo srdce.

Mohlo by Vás zajímat:

Sofie (23): Ve vlaku si ke mně sedl neznámý muž. Později jsem zjistila, že šlo o tátova ztraceného bratra

Dívka vypadalo úplně jako já

Přiblížila jsem si snímek k očím. Byla to černobílá fotografie z doby, kdy se ještě nosily šaty s límečkem a dětem se česaly vlasy do pečlivých vln. Na fotce stála holčička, možná desetiletá. Vypadal stejně jako já. „To jsem já, to je přece jasné.“

Ale moje vnučka se nedala odbýt. Odmalička byla trochu detektiv a ukázala mi na výraznou pihu na čele té holčičky, kterou já jsem ale neměla. Zarazila jsem se. Jak bych mohla mít pihu, kterou jsem neměla? Nepamatovala jsem si, že by mě někdy někdo posílal v dětství k doktorovi na odstranění. Vždyť to se ani nedělalo.

Vnučku jsem toho dne odbyla, že to může být kaz na obrázku, ale nedalo mi to a přemýšlela jsem. Hledala jsem další fotky a našla jsem jich hodně, kde jsem byla nejen já, ale i ta druhá dívka, která vypadala stejně jako já. A pak jsem si začala vzpomínat a moji sourozenci mi moje vzpomínky potvrdili.

Mohlo by Vás zajímat:

Viktorie (33): S přítelem jsme zdědili dům po jeho babičce. Při rekonstrukci jsme odhalili šokující rodinnou historii

Nikdy se o tom u nás nemluvilo

Měla jsem sestru-dvojče. Narodily jsme se do chudé rodiny, která měla už tak co dělat, aby nakrmila tři starší sourozence. Rodiče to neřekli nahlas, ale později jsem pochopila. Dvě děti najednou? To by nezvládli. A tak jedno muselo pryč. Mě si nechali. Ji dali jiné rodině, daleko, na vesnici, kde žili lidé, co nemohli mít vlastní děti.

Vyrůstala jsem sama, svou sestru jsem si ani nepamatovala. Až když mi bylo deset, zaslechla jsem rodiče mluvit v noci v kuchyni. Mluvili o ní. O sestře, kterou jsem měla, ale kterou jsem nikdy nepoznala. Ptala jsem se na ni, ale otec mi řekl, že to bylo miminko, které zemřelo. To v té době nebylo nic zvláštního. Pak už se to téma nikdy neotevřelo.

Celé roky jsem o tom nemluvila. Neptala se. A pak jsem vyrostla, odstěhovala se, měla vlastní život. Možná někde žije žena, která vypadá jako já, ale nevím o ní nic. Ale rozhodla jsem se to změnit. Musí přece existovat nějaké záznamy a nějak ji musím najít. Jsem už v důchodu, tak se aspoň zabavím a doplním do obrazu naší rodiny kousek, který tam chybí.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Justýna (38): Prarodiče neuznávají naši výchovu. Při víkendovém hlídání dětí se děda dopustil nepřijatelného chování