Facebook
Instagram
Mirek měl v poslední době pocit, že se jeho manželka chová poněkud odtažitě. Vymlouvala se na to, že má spoustu práce a je unavená. Ale on stejně zjistil důvod jejího chování.
V našem paneláku je život celkem předvídatelný. Občas je z okolních bytů slyšet hluk, někdo si pustí muziku moc nahlas, děti pobíhají po chodbách, nebo si sousedka z třetího patra na něco stěžuje. Celkově spolu vycházíme dobře. Aspoň jsem si to vždycky myslel.
Manželka mi něco tají
V poslední době jsem si všiml, že moje žena působí odtažitě. Tráví víc času mimo domov a moc se mnou nemluví. Snažil jsem se zjistit, co se změnilo. Nebo to je kvůli stresu v práci? „Můžeme si promluvit?“ zeptal jsem se, když jsme si nedávno sedli k večeři.
„O čem?“ odpověděla, jako by ji to zajímalo, ale z jejího hlasu jsem vycítil netrpělivost.
"Víš přece. Jde o tebe... o nás dva. Mám pocit, že se něco děje, a já nevím co,“ řekl jsem a pokusil se navázat s ní oční kontakt.
Hana zvedla hlavu, ale jen na okamžik, vzápětí se zas zadívala do talíře. „Mirku, to je jenom vyčerpání. Opravdu,“ vyhrkla nepřesvědčivě.
„Nestalo se něco?“ nenechal jsem to být.
Zhluboka se nadechla: „Prosím tě, teď ne. Jsem unavená. Fakt je to jenom prací.“
Dny plynuly a já se nemohl zbavit dojmu, že je něco v nepořádku. Doma bylo cítit takové neurčité napětí. Pak jsem si všiml, že se něco divného děje i na chodbách našeho paneláku.
Nevím, co se děje se sousedy
Se sousedy jsme vždy vycházeli dobře, ale teď mi připadalo, že se někteří z nich chovají jinak. Třeba soused z prvního patra, dříve byl odměřený, teď byl najednou přehnaně milý. A paní, která si dřív ráda popovídala u výtahu, se mi teď vyhýbala.
Jednoho večera, když jsem se vracel z práce, potkal jsem na chodbě paní z druhého patra. „Slyšel jste ty drby, Mirku? Nechci se do toho plést, ale měl byste si dát pozor...“ pronesla tiše.
„Jaké drby?“ zeptal jsem se překvapeně.
„Aha, tak vy asi ne... Já se v tom nechci vrtat,“ odpověděla rozpačitě a odešla.
O pár dní později jsem při návratu z práce zažil zvláštní věc. Šel jsem po chodbě a za dveřmi jednoho bytu bylo slyšet tlumené hlasy.
„Viděls je minulý týden?“ říkal jeden hlas.
„Jo... Mirek to asi netuší,“ odpověděl druhý hlas a evidentně to prožíval.
Srdce mi začalo bušit jako splašené. Koho tím mysleli? Napínal jsem uši a snažil se zaslechnout co nejvíc.
„Myslíš, že mu to někdo řekne?“ zeptal se první hlas už takřka šeptem.
„Kdo ví... Románek se sousedem... to jsme tady ještě neměli...“ dodal druhý hlas.
Manželka má románek
Románek se sousedem? Měl jsem dojem, že mi dal někdo ránu pěstí do žaludku. Potřeboval jsem zjistit, co se to děje. A to hned. Rozběhl jsem se domů.
„Hano!“ vyhrkl jsem mezi dveřmi. „Právě jsem něco zaslechl na chodbě...“
Okamžitě zbledla. „Mirku... já... chtěla jsem ti to říct...“ začala roztřeseným hlasem.
„Takže je to pravda? Podvádíš mě?“
Hana se rozbrečela. „Promiň, Mirku... promiň... omlouvám se.“
V tu chvíli jsem se cítil poníženě, zrazeně, jako by se mi svět rozpadl na kusy. V hlavě mi vířily těžko popsatelné pocity.
„Jak dlouho?“ zeptal jsem se a s vypětím všech sil zadržoval emoce. Jinak bych začal křičet.
„Několik měsíců,“ přiznala tiše. V jejím hlase znělo zoufalství. „Nikdy jsem to nechtěla nechat zajít tak daleko, Mirku. Vůbec nevím, jak k tomu došlo...“
„Proč? Proč jsi to udělala? Vždyť jsem myslel, že jsme spolu šťastní...“
„Nevím. Nejprve to byl jen fajn pocit, že má o mě zájem i někdo jiný... A pak se mi to vymklo z rukou. Nikdy jsem ti nechtěla ublížit...“
Zamiloval se do ní
Byl jsem jistý, že si musím promluvit i s tím chlapem. Zabušil jsem mu na dveře. Když otevřel, vypadal nervózně a zahanbeně. Neměl jsem v úmyslu čekat, až promluví. „Proč jsi to udělal?“ vyhrkl jsem bez okolků. „Známe se už dlouho... Věřil jsem ti.“
Pohlédl na mě s lítostí. „Nikdy se to nemělo stát. Zamiloval jsem se do Hany, ale nechtěl jsem vám zničit manželství...“
Ta slova mi v uších duněla jako ozvěna. „Copak sis myslel, že se to neprozradí?“ zeptal jsem se, aniž bych čekal, že odpověď bude k něčemu.
„Nevím, Mirku. Opravdu nevím,“ pronesl zkroušeně. „Chtěl jsem s tím přestat, ale nešlo to. Je mi to líto.“
Měl jsem toho dost, a tak jsem odešel. Ještě vteřinu a možná bych mu jednu vrazil. Byl jsem zmatený. Na jedné straně byla moje láska k Haně, na druhé straně zrada, která rozmetala vše, co jsme spolu budovali. Vidím, že toho lituje, ale nevím, jestli jí dokážu znovu důvěřovat...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Jak jíst v padesáti, abyste si jídlo užívaly a nepřibíraly: Rady oblíbených gurmánek Dity a Karolíny
Jak jíst v padesáti, abyste si jídlo užívaly a nepřibíraly: Rady oblíbených gurmánek Dity a Karolíny
Související články
