Petr (52): Manželství mi zachránila neobvyklá věc. Jen se musím smířit s tím, co moje žena provedla

Většina mužů nedokáže odpustit nevěru. Raněná mužská hrdost je přiměje sbalit si věci, prásknout dveřmi a už se nikdy nevrátit. To dokážu pochopit. Sám jsem měl chuť to udělat, když jsem zjistil, že mě žena podvedla. Když jsem to všechno promyslel, dospěl jsem k závěru, že románek, do kterého se Jana (50) zapletla, naše manželství zachránil. Teď jsme šťastnější než kdy dřív.

Mohlo by Vás zajímat:

Vladimír (41): Manželka si našla milence. Když jsem jí zablokoval přístup k mému účtu, ten chlap zmizel

Manželka se přiznala k nevěře

"Petře, musíme si promluvit..." začala moje manželka jednoho večera.

"Musí to být teď? Za chvíli začíná film. Co je tak naléhavé, že to nemůže počkat do zítřka?"

Podívala se na mě vyčítavě.

"Vždycky je něco... Zítra taky bude něco důležitějšího. Budeš unavený, hladový nebo začne zápas. Ne, Petře, tentokrát ne. Pokud to neřeknu teď, možná už nikdy nenajdu odvahu, prosím, vypni televizi."

Napadlo mě, že to asi bude vážné. Začal jsem se opravdu obávat. V jejím hlase jsem neslyšel výčitky, ale něco jiného. Jako by ji najednou opustily všechny síly.

"Dobře," řekl jsem a stiskl červené tlačítko na dálkovém ovladači. "Co se děje?"

"Mám poměr. Ne, počkej. Vlastně jsem měla poměr. Už to skončilo. Ale podvedla jsem tě a už to nemůžu dál skrývat..."

Náhle se celý můj svět zatočil. Málem jsem zvracel. Ještě chvíli jsem se utěšoval nadějí, že jsem ji špatně pochopil.

"Ne. To není možné," popíral jsem a snažil se přesvědčit sám sebe, že Jana neřekla to, co jsem právě slyšel.

"Mohla bych tě do konce života ujišťovat, jak moc mě to mrzí, ale to stejně nic nezmění. Stalo se to... Udělala jsem něco strašného a moc toho lituji. Vím, že..."

Utišil jsem ji gestem ruky. Nemohl jsem to déle poslouchat. Kdybych zůstal doma ještě chvíli, asi bych zešílel. Popadl jsem klíče od auta a vyběhl ven v tom, co jsem měl na sobě. Nevzal jsem si ani mobil.

Mohlo by Vás zajímat:

Jáchym (42): Smířil jsem se s tím, že manželka má milence. Jen nevím, jak dětem vysvětlit, proč maminka chodí domů pozdě

Svěřil jsem se kamarádovi

Jel jsem k Richardovi (52), mému kamarádovi z práce. Neměl jsem u sebe peněženku, takže hotel nepřicházel v úvahu, a domů jsem se vrátit nechtěl.

"Petře?" podivil se, když mě viděl ve dveřích. "Člověče, vypadáš hrozně. Co se stalo?"

"Můžu u tebe zůstat? Jen na jednu noc."

"Jasně, žádný problém. Pojď dál, dáme si kafe."

Posadili jsme se v kuchyni a Richard postavil na stůl dva hrnky.

"Řekni mi, co se stalo."

"Není to nic, o čem by stálo za to mluvit."

"Ale jdi. Přišel jsi neohlášeně, prosíš o nocleh a vypadáš, jako by ti někdo plivl do polévky. Nevěřím, že je všechno v pořádku..."

"Jde o Janu. Podvedla mě."

To přiznání mi sotva prošlo přes rty. Pořád jsem nechtěl věřit, že se to stalo mně. Ale jakmile jsem to ze sebe dostal, slova se řinula jako řeka. Mluvili jsme o tom dlouho do noci. Ráno mi Richard navrhl, abych zůstal až do pondělí, pokud budu chtít. Ujistil mě, že jeho manželce to nevadí. Byl jsem mu vděčný za pohostinnost, ale odmítl jsem. Nakonec bych se tomu stejně musel postavit. Nemělo smysl oddalovat nevyhnutelné.

Mohlo by Vás zajímat:

Jaromír (35): Vím, že manželka má milence, ale rozvod nechci. To si mám někoho najít taky?

Žena mi řekla všechno

Vrátil jsem se domů. Jana na mě čekala v obýváku.

"Bála jsem se," řekla.

"Vážně? Myslel jsem, že využiješ prázdný byt a pozveš si svého milence..."

"Vím, že se cítíš zraněný, chápu to. Ale to neznamená, že musíš být zlomyslný. Řekla jsem ti, že to skončilo. Myslela jsem to vážně."

"A to ti mám jako věřit?"

"Pokud jsem se přiznala, proč bych v tomhle lhala? Posaď se, promluvíme si."

"Nevím, jestli chci s tebou mluvit."

"Petře, tomu se nevyhneme. Ať se rozhodneš jakkoliv, musíme se s tím vypořádat."

"Nemám ti co říct."

"Tak mě alespoň vyslechni."

Jana přiznala, že se s tím mužem scházela sedm měsíců. Trvalo to tak dlouho, a já si ničeho nevšiml. Přemýšlel jsem, jak je možné, že jsem byl tak slepý. Naštval jsem se. Na ni, na sebe... Ještě jsem nevěděl, co s námi bude, ale nemyslel jsem si, že by náš příběh skončil slovy: "žili šťastně až do smrti." Teprve když mi řekla o své motivaci, začal jsem nad tím přemýšlet jinak.

Mohlo by Vás zajímat:

Ignác (55): Když manželce zemřel milenec, rozhodl jsem se pro neobvyklé řešení

Byla ke mně upřímná

"Opravdu sis nevšiml, že naše manželství je už dlouho mrtvé? Vždyť spolu ani nemluvíme. Nic spolu neděláme. Milujeme se jen zřídka. V tomhle domě už nejsou žádné city. Jen chlad. Někdy se cítím, jako bych žila na hřbitově a stála nad hrobem toho, co nás kdysi spojovalo..."

"Takže ses rozhodla hledat útěchu v náruči jiného, že?"

"Ne. Nic jsem neplánovala. Prostě se to stalo. Začalo to..."

"Ušetři mě těch detailů. To není důležité. Řekni mi jen, co tě přimělo to ukončit? Proč ses přiznala?"

"To, co ti teď řeknu, se ti nebude líbit, ale nemůžu lhát. Pravděpodobně by ten románek pokračoval, kdyby se neukázalo, že je podvodník. Před časem řekl, že plánuje velkou investici a potřebuje půjčku. V hlavě mi zablikala varovná kontrolka. Odmítla jsem a on mi začal vyhrožovat. Řekl, že to všem poví. Lidem, se kterými pracuji, a tobě..."

"Takže ses přiznala, protože tě vydíral. Promiň, ale to není žádná lítost."

"Ne, není to tak. Stalo se to asi před dvěma měsíci. Věděla jsem, že nic neřekne. Je to zbabělec. Prohlédla jsem ho. Řekla jsem ti to, protože si zasloužíš upřímnost."

"Tak proč jsi čekala tak dlouho?"

"Protože jsem věděla, že přiznání tě zraní, nechtěla jsem, abys trpěl. Ale uvědomila jsem si, že ti víc ubližuji tím, že to tajím. Teď už víš všechno a můžeš s tím udělat, co chceš. Pokud řekneš, že nechceš být mým manželem, pochopím to. Ale pokud se pokusíš mi odpustit, slibuji, že budeme pracovat na našich problémech."

"Nevím, jestli ti dokážu odpustit. Nevím, jestli dokážu odejít. Mám v hlavě strašný zmatek. Musím o tom všem přemýšlet a nějak se s tím vyrovnat," řekl jsem a odešel z pokoje.

Mohlo by Vás zajímat:

Martin (38): Manželka si od mladého milence přinesla nečekaný dáreček. Nevím, jestli zvládnu dát jí druhou šanci

Nevěra zachránila naše manželství

Potřeboval jsem čas, abych si to všechno srovnal v hlavě. Když se mé myšlenky začaly uspořádávat do logického celku, uvědomil jsem si, že měla pravdu. Naše manželství existovalo jen na papíře. Mimo domácí záležitosti nás už nic nespojovalo.

Ale jak bych ji mohl opustit? Je to moje žena – žena, do které jsem se zamiloval a kterou stále miluji, i přes to, co udělala. Začal jsem přemýšlet o nás a uvědomil jsem si, že jsme oba udělali spoustu chyb. Pravda, hluboce mě zranila, ale není to tak, že jsem byl dokonalý. Zachovala se špatně, ale kdybych byl lepším manželem, možná by k tomu nikdy nedošlo. Potvrdila se stará pravda – vina vždycky leží někde uprostřed.

Pracovali jsme na tom a společně jsme to nějak překonali. Stále jsme manželé a můžu přísahat, že jsme nikdy nebyli šťastnější. Naše životy se otočily o 180 stupňů. Vzpomínka na její přiznání mě stále bolí. Takové rány se asi nikdy úplně nezahojí. Ale, paradoxně, Janina nevěra oživila náš vztah, místo aby ho pohřbila...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jozef (43): Manželka se mi od milence vrátila těhotná. I když ta zrada bolí, jsem spokojený a šťastný, že mám rodinu

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.