Mirek (35): Na třídním srazu jsem si zvedl sebevědomí a konečně vyřešil staré křivdy. Matikářka se nestačila divit

Na třídní sraz jsem šel trochu zvědavě i s radostným očekáváním. Bylo to už hodně let, co jsme se všichni neviděli, a mně se od základky podařilo dosáhnout spousty úspěchů. A neměl jsem se tedy za co stydět...

Mohlo by Vás zajímat:

Linda (35): Na třídní sraz se mi vůbec nechtělo, bála jsem se, že budu za losera. Pak se ale stalo něco nečekaného

Objevila se žena, která mě roky dusila

„Hele, Mirek! Tak dlouho jsme se neviděli!“ ozvala se Petra, moje dávná spolužačka, se kterou jsme několik let sdíleli jednu lavici. A častokrát mě při písemce zachránila, když jsem se zapomněl připravit. Začali jsme se i s ostatními bavit o tom, co kdo dělá, a já si uvědomil, že mám opravdu důvod být pyšný. Spolužáci si stěžovali na pracovní nejistoty a někteří i na osobní problémy, zatímco mně se dařilo v kariéře i v osobním životě. Ten večer jsem se cítil jako vítěz.

Všechno bylo fajn, dokud jsem si nevšiml známé tváře ve dveřích. Někoho napadlo pozvat také naši učitelku matematiky. Úplně ve mně zatrnulo a sevřel se mi žaludek. Na tuhle zlou saň nikdy nezapomenu. Jak mě u tabule ponižovala před celou třídou a její věta: „To je neštěstí! Z tebe, chlapče, nikdy nic pořádného nebude!“ mě provázela celá léta. Ano, matematika mi dělala problémy, ale snahu jsem měl. Ale ona vždycky našla způsob, jak mě ztrapnit a potopit. Prostě jsem byl spíše humanitní typ a věděl jsem, že jednou se budu živit něčím, kde budou vládnou slova nad čísly. Ale nakonec dnes zvládám s přehledem oboje.

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (48): Třídní sraz mi obrátil život vzhůru nohama. Jediná lichotka stačila k tomu, abych na něm podvedla manžela

Nenechali jsme se odradit

Když jsem se tentokrát dozvěděl, že doporučila mým rodičům, abych šel na učňák, byl jsem úplně zdrcený. Cítil jsem, že mám navíc. I přes mé matematické neúspěchy. Vynikal jsem v jiných předmětech. Naštěstí mě táta s mámou podpořili v mých snech a já dokázal uspět – i bez jejího požehnání. Zvládl jsem nejen vystudovat gymnázium. Ale dostal jsem se také na vysokou školu. I s mými matematickými problémy jsem nakonec úspěšný manažer a vedu tým dvaceti lidí. Jak se říká: Všechno jde, když se chce. A já opravdu chtěl. Ukázat všem, že nejsem taková nula, jak si šílená matikářka myslela.

Mohlo by Vás zajímat:

Luděk (49): Třídní sraz byl pro mě zklamáním. Z většiny spolužaček se staly staré nezajímavé báby

Řekl jsem jí svůj názor a dost se mi ulevilo

„Tak ty jsi nakonec neuposlechl, co?“ rýpla si do mě hned, když mě spatřila.

„Ne, a jsem za to rád,“ odpověděl jsem pevně. „Díky tomu dneska můžu být tam, kde jsem.“

Ve chvíli, kdy jsem viděl její zaskočený výraz, jsem se rozhodl, že jí to musím říct na plná ústa. „Víte,“ začal jsem klidně, „vždycky jste mě shazovala, říkala, že nemám na to, abych to někam dotáhl. Dneska jsem vděčný, že jsem si kvůli vám nezkazil život, protože mám skvělou práci a daří se mi.“ Učitelka byla očividně zaskočená a její reakce mě překvapila – zvedla se a odešla, aniž by řekla jediné slovo.

„Tak tohle jsem potřeboval říct už roky,“ ulevil jsem si nahlas Petrovi, který se na mě chápavě usmál. Domů jsem odcházel s vítězným pocitem – možná ne takovým, jaký bych očekával, ale s vědomím, že jsem si obhájil svou hodnotu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Martin (47): Manželka si myslí, že ji v jednom kuse podvádím. Zakázala mi kvůli tomu jít i na třídní sraz