Štědrý den u Mirky proběhl takřka ukázkově. Druhý den ráno jí však muž oznámil, že odchází k těhotné milence, o které neměla ani tušení.
Už je to rok, ale stále to bolí. Byl to večer jako z vánoční reklamy. Stromeček zářil, kluci nadšeně rozbalovali dárky a Eda si s nimi hrál. Jednoduše jsme byli úplně normální spokojená rodina. Kluci si střídavě hráli a koukali na pohádku, my popíjeli „bublinky“ a vychutnávali si klidný večer. Když děti usnuly, nechala jsem svítit jen stromek a měla jsem pro manžela pikantní krajkové překvapení…
Vyvenčil psa a řekl, že odchází
Děti si ráno přispaly, muž šel venčit psa a já mu chystala bohatou sváteční snídani. Vrátil se zamyšlený, nemluvil a snídat nechtěl. Kluci stále vyspávali, Eda stál u okna a koukal ven. „Musíme si promluvit,“ řekl po chvíli velice vážně.
„Mirko, už nemohu dál, stěhuju se k někomu jinému, řekl. Zírala jsem na něj jako omráčená a hledala slova. Manžel pokračoval: „Mám přítelkyni a je těhotná, miluji ji. Potřebuje mě. Ale chtěl jsem dětem i tobě ještě dopřát hezké Vánoce...“ Podlomila se mi kolena a pokoušela jsem se dát dohromady souvislou větu.
Měl už sbaleno!
Chtěla jsem vědět úplně vše! Šlo o kolegyni z práce, ta žena byla vdaná, ale bezdětná. Se svým mužem prý nemohla otěhotnět, s Edou si tedy nedávali pozor. Do jiného stavu prý přišla téměř okamžitě „Byl to prostě osud, patříme k sobě…“ řekl mi – vůbec mě nešetřil!
Kdyby kluci nespali začala bych křičet. Ten „parchant“ tehdy využil mého šoku, řekl, že už to nebude dál protahovat a jednoduše odjel. Později jsem pochopila, že měl své věci již sbalené v autě. V obálce na jeho pracovním stole jsem měla přichystaný i návrh na rozvod včetně dělení majetku a péče o syny. Nic strašnějšího jsem v životě nezažila a doufám, že už ani nezažiji.
Vůbec si nevybavuji dny, které nastaly potom, nevím, co jsem všechno říkala klukům, ale hrozně moc jsem se snažila, aby netrpěli. Ty dny byly doslova zahalené mlhou – jela jsem „na setrvačník“. Svět se mi rozpadl.
Snažím se neohlížet se zpět
Tenkrát mě nesmírně podržela má sestra se švagrem. Přijeli si pro mě a pro kluky, vzali si nás k sobě a starali se o nás. Byl to právě můj nejskvělejší švagr, kdo klukům sdělil, že se jejich táta zamiloval do jiné paní, ale je dva má stále moc rád a brzy za nimi přijede. Což opravdu velice rychle zařídil; donutil tehdy Eduarda přijet za nimi odněkud z hor, kde byl s tou ženou.
Už je to rok, ale stále to bolí, ale už vím, že to přebolí. Myslím, že mi paradoxně pomohlo i to, jakým způsobem vše ten člověk provedl. „Mirko, kolem sebe mám pár kamarádek, co i po roce a více doufají, že se k nim ten jejich vrátí a budou s ním zase šťastné. Je mi těch holek líto, ztrácí čas. Jsem ráda, že tebe po tom všem nic tak hloupého ani nenapadne.“ řekla mi nedávno sestra a má pravdu. Ten ostrý řez, ta tlustá čára mi paradoxně pomáhá koukat do budoucnosti a bláhově se neohlížet zpět.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.