Alena byla zpočátku nadšená vztahem s Viktorem, který měl rád pevný řád nejen ve financích. Po rozchodu ji ale čekal šok – Viktor po Aleně požaduje vrácení dárků a peníze za společné zážitky. Alena nechápe, jak může být někdo tak ubohý...
S Viktorem jsme spolu byli dva roky. Byl to přesný opak mě – já spontánní a trochu chaotička, on disciplinovaný, spořivý, plánující každý výdaj. „Když si budeš zapisovat výdaje, ušetříš,“ říkával, když mě vedl k tomu, abych si stáhla šikovnou aplikaci na správu financí. Nevadilo mi to, myslela jsem si, že mě v tomto směru změní. Ale stejně jsem zapisování výdajů a příjmů zvládla sotva pár dní.
Došlo mi, jak se vedle něj dusím
Jenže rozdíly mezi námi byly větší, než jsem si uvědomovala. Viktor měl sice všechno pod kontrolou, ale někdy až moc. Když jsem třeba něco koupila bez jeho vědomí, podivně se na mě díval a hned mě poučoval jak malou holku. V placení společných akcí a večeří jsme se ze začátku střídali. Když to po půl roce bylo mezi námi vážnější, navrhl, že bude většinu věcí platit on. Přeci jen měl o dost vyšší plat. Brala jsem to jako hezké gesto. A vždy mu za vše hezky poděkovala. Myslela jsem si, že to dělá rád, z lásky ke mně a že mi to nikdy nebude vyčítat.
Pak nečekaně do mého života vstoupil Adam. Kolega z práce, spontánní, laskavý chlap, se kterým jsem se cítila volně a přirozeně. Najednou mi došlo, jak mě Viktorova přesnost a potřeba mít vše nalajnované, vadí. A do Adama se brzy zabouchla. I když to bylo čerstvé a nevěděla jsem, jak to mezi námi dopadne, nedokázala jsem to táhnout na dvě strany. A Viktorovi řekla pravdu. Chtěla jsem vztah ukončit důstojně. Přijal to s kamennou tváří, jen procedil: „Škoda. Ale jak myslíš.“ Ale tím to bohužel neskončilo.
Poslal mi seznam věcí, které chce vrátit
Za týden mi přišel od Viktora e-mail. Když jsem ho otevřela, málem jsem spadla ze židle. Viktor mi poslal „účet za vztah“. Sepsal všechny výdaje, co kdy za mě utratil – od večeří po dárky, dokonce i víkendové pobyty. „Nehodlám být za blbce. Pokud ses rozhodla odejít, je fér, aby ses vyrovnala,“ stálo v textu.
„To nemyslíš vážně,“ řekla jsem mu, když jsem se s ním sešla. On mě ale odsekl: „Láska není zadarmo.“ Začal argumentovat, že já jsem mu nikdy nic pořádného nekoupila, zatímco on mi dopřával i luxusní dárky. Jenže tím se odhalil úplně – pro něj to celé nebyla láska, ale obchod.
Jsem ráda, že jsem od něj utekla
Pár věcí, které jsem doma našla, jsem mu vrátila. Ale peníze za večeře a jiné akce, kam mě vědomě a dobrovolně pozval mu nehodlám posílat. Vždyť je to tak ubohé! Ať se klidně staví na hlavu. Sám dobře ví, že nemá žádné páky ani práva, jak to ze mě dostat. Zatímco on vzteky zuří, já jsem klidná. Vztah přeci nevydává (ani zpětně) faktury. A nakonec jsem vděčná, že mi nová, snad už opravdová láska, otevřela oči.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.