Mirka (49): Každodenní strach o syna mě ničí. Často domů přichází až ráno a nedá mi vědět

Určitě nejsem sama, kdo má strach o své dítě. Vím, že je to čistě jen můj problém, ale od té doby, co si syn udělal řidičský průkaz a jezdí autem, bojím se něj.

Mohlo by Vás zajímat:

Blanka (65): Můj dospělý syn není schopen vybrat si partnerku. Bojím se, že se vnoučat nedočkám

Strach o dítě je celoživotní

Syn Roman si udělal řidičský průkaz až ve dvaceti letech. Bydlíme ve městě, a tak ho nutně k životu nepotřeboval. Všude si dojel městskou hromadnou dopravou. Ale manžel David na syna tlačil, aby si řidičský průkaz udělal. První půl rok po absolvování autoškoly jsme vždy se synem jezdili v autě. Chtěli jsme mít jistotu, že si zautomatizuje ovládání vozidla a je kovaný v předpisech silničního provozu. Ze začátku jsme viděli, že syn ještě potřebuje dohled. Nestíhal řadit před křižovatkou a do toho sledovat provoz v zrcátkách kolem sebe.

Za čtyři měsíce jsme usoudili, že syn dohled nepotřebuje a dali jsme mu auto k dispozici. Od té doby uplynul již rok a pro mě tento rok znamená rok plný strachu. Syn nejdříve jezdil autem pouze na tréninky v basketbalu nebo si dojel do posilovny. Jenže zjistil, že mít auto k dispozici mu zvyšuje kredit u slečen. A začal navštěvovat své kamarádky v okolních městech nebo pro ně dojel, když měli v partě domluvenou nějakou akci. S tím problém s manželem nemáme.

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (38): Manžel si přál syna, druhou dceru nemůže přijmout a snaží se z ní dělat kluka

Léto bylo ve znamení nejistoty

Jenže léto bylo plné venkovních zábav, rockových festivalů nebo sešlostí na zahradě, kde tekl alkohol proudem. Romanovi věřím, že když je na takové akci autem, že nesedne za volant po požití alkoholu. Jenže moje představy jedou na plné obrátky. Jakmile syn odjede na takovou akci, není se mnou řeč. "Mirko, musíš brát život trochu s lehkostí a netrápit se něčím, co stejně neovlivníš," neustále mě podporoval manžel. Marně. Jak se za synem zavřely vrata, stáhnula jsem se do sebe, přestala mluvit a byla v křeči. Doslova. Začne mě bolet hlava, žaludek a černé myšlenky se mi honí hlavou.

Nechci tyto stavy prožívat, ale nemůžu si pomoci. Naskakuje mi to do hlavy samo. Asi jsem si vyrobila nějakou psychickou ataku nebo přehnaný stav strachu. Jsem už ze sebe nešťastná. Vážně. Uvědomuji si, že se nechovám racionálně. Každá máma má o své dítě strach, ale musí ho nechat svobodně žít jeho život. Ale já Romana otravuji. Kdykoliv odjíždí, požaduji, aby mi slíbil, že nebude pít alkohol, že bude opatrný a že mi napíše, že v pořádku dorazil na místo. Syn je sice shovívavý a chápe mě, ale asi ho to obtěžuje.

Mohlo by Vás zajímat:

Líza (36): Chtěla jsem, aby náš syn nejedl maso. Manžel ho ale tajně krmil fastfoodem

Nové nástrahy, co život přináší

Roman žije s námi a chodí na vysokou školu. Vím, že kdyby byl na koleji, nemám vůbec přehled o tom, co dělá a jak tráví čas. Takhle vím, kdy odjíždí a mám strach. Nechci být matka stíhačka, a tak mu nikdy večer nebo v noci nevolám. Ani po něm nepožaduji, aby mi hlásil, kdy se má v plánu vrátit domů. Poslední dobou se stává, že navečer někam odjede a domů se vrátí ráno. A to jsou pro mě teprve muka. Do jedné hodiny v noci jsem relativně v klidu. Tedy alespoň se snažím, aby to tak vypadalo.

Ale dokážu celou noc nespat a čekat, zda neuslyším, že syn přišel domů. Ráno, když syn přijede, musím se hodně držet, abych ho nepokárala, že měl napsat, že bude pryč přes noc. V minulosti jsem to udělala a syn se zlobil. Když odjížděl, měl za to, že se večer vrátí, ale pak se situace změnila. "Mami, když ti řeknu, že přijedu večer nebo možná se zdržím do rána, co to změní? Tak to prostě ber jako trvalý scénář a jdi v klidu spát. Mám svůj život rád a jsem opatrný," usmál se na mě tenkrát Roman. Má pravdu. Ve všem. Vím to. Ale jsem asi více úzkostlivá než je zdrávo.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Františka (60): Můj jediný syn střídá ženy jako na běžícím páse. Bojím se, že se nedožiju vnoučat