Facebook
Instagram
Módní návrhář Jan Černý (30) patří mezi nejzářivější hvězdy na poli současného českého odívání. V rozhovoru pro Lifee odhalil, co si odnesl ze své půlroční stáže u prestižní značky Louis Vuitton, nebo jak pojal kolekci pro české sportovce, ve které nás letos budou reprezentovat v Paříži na zahájení Letních olympijských her. Co by Jan Černý nikdy neobléknul a proč? A jaký překvapivý názor má na Čechy milované ponožky v sandálech?
Módní návrhář a také ambasador značky Ploom Jan Černý (30) je absolventem oboru Design oděvu na Universitě Tomáše Bati ve Zlíně a aktuálně tvoří a působí v rámci své vlastní značky Jan Société. V jeho profesní cestě jej ovlivnila unisexová móda, práce pro ikonické české tenisky Prestige, ale především půlroční stáž v Paříži u značky Louis Vuitton pod vedením tehdejšího kreativního ředitele Virgila Abloha (†41).
Letos v létě čeká Jana Černého pompézní návrat do Paříže, a to hned s českou olympijskou reprezentací. Jistě se to celé neobejde bez emocí. "Pro mě se tím uzavírá kruh a je to neuvěřitelné. Nemohl jsem si přát nic lepšího a nemohl jsem si přát ani žádnou jinou olympiádu," říká šťastně. Nejen o tom všem promluvil módní návrhář Jan Černý v talkshow LifeeTalk.
Jan Černý obléká české sportovce na olympijské hry
Jane, letos budete autorem kolekce oblečení pro české sportovce na Letních olympijských hrách v Paříži. Jak velký je to pro vás závazek?
Závazek je to pro mě samozřejmě velký. Navrhuji kolekci, která bude na zahajovacím ceremoniálu. Je to ta, kterou všichni vidí během nástupu sportovců. Je to obří závazek, protože většinou si svoji práci dělám úplně podle sebe. Dělám své přehlídky, dělám své věci, které jsou svým konceptem přesně podle mě a na sto procent. Nikomu se nemusím zodpovídat, s nikým to nemusím konzultovat, je to podle mé vize.
Tady najednou myslím na to, že reprezentuji celý národ – mimo jiné. Mimo to, že reprezentuji sportovce, kteří se v oblečení musejí cítit dobře a je to pro ně věc, která je často doprovází až na samý vrchol jejich kariéry, kterým ta olympiáda mnohdy je. Někteří sportovci se tam letos třeba podívají poprvé a naposledy, takže pro ně je to obrovské téma. Přijde mi hrozně hezké, že můžu stát po jejich boku až do samotného zahájení olympiády.
Zatím nemůžete prozradit, jak přesně bude kolekce vypadat, ale můžete alespoň naznačit, zda bude mít unisexové prvky, které jsou pro vaši tvorbu typické.
Je to tak, já takhle pracuji. Rád své věci prezentuji na klucích, ale jsou to věci, které úplně stejně nosí i holky a ženy. Má klientela je skutečně půl na půl. Myslím, že v případě olympiády to nebude jinak. Přemýšlím nad tím takhle a tato genderless estetika není ani trend, jako spíše tendence, která je zde dlouho a v mé hlavě už je dávno vyřešená. Pro spoustu lidí možná ne.
Takže je to pro vás jasná věc.
Je to pro mě běžná věc a v zahraničí naprosto běžná, pokud se ten oděv nemusí nutně tvarovat na tělo. Samozřejmě, že například korzet bude muset být vždy tvarovaný na tělo ženy tak, aby seděl. Ale u volnějších věcí a větších svršků je to úplně jedno. Takže ano, držím se toho také během přemýšlení nad olympijskou kolekcí.
Má pro vás unisexová móda souvislost také s udržitelností, s ekologií?
Mně osobně tohle oblečení baví proto, že to mohou nosit všichni. Když vás to třeba přestane bavit, nebo to chcete půjčit své holce nebo klukovi, kamarádovi, tak to většině lidí bude sedět. To je hrozně fajn. Vytrácí se element toho povzdechu: „Ne, to si nevezmu, to mi nesedí.“ Nebo „Tohle si nevezmu, už mi to nesedí.“ Mám kolem sebe takovou magii, sám nevím, čím to je, ale stalo se mi to také v případě té olympiády – jednu věc si na sebe obléklo několik různých lidí, holky, kluci, vysocí a nízcí, a všem to sedlo výborně. Zase jsem se musel smát a říkal jsem, že snad ani nemusíme dělat různé velikosti. Teď to samozřejmě zjednodušuji, ale přijde mi to hrozně hezké a dá se s tím hezky hrát, když je oblečení univerzální.
Jan Černý o své stáži v Louis Vuitton
Je pro vás letošní olympiáda zároveň návratem do Paříže ke značce Louis Vuitton?
Obrovský. Navíc se to tak vtipně sešlo, že ten zahajovací ceremoniál poprvé nebude v žádné areně, ale bude přímo na řece, na Seině. Kanceláře Louis Vuitton jsou také přímo u řeky. Půl roku jsem trávil na mostu Pont Neuf, hned u něj je centrála této značky. U řeky jsem byl každý den – seděli jsme tam s kolegy a k obědu konzumovali své krabičky. Teď popluje právě na této řece loď s oblečením, které jsem vytvořil pro naše nejlepší sportovce. Pro mě se tím uzavírá kruh a je to neuvěřitelné. Nemohl jsem si přát nic lepšího a nemohl jsem si přát ani žádnou jinou olympiádu.
Jakou inspiraci jste si od značky Louis Vuitton odnesl?
Už teď z toho čerpám. Co se týká nějaké kreativity, tak tu má každý svoji. Jakékoliv stáže, kde jsem kdy byl, mě kreativně neposunuly. Svoji estetiku a to, co má každý z nás rád, musíme objevovat sami v sobě. Někdo mu s tím třeba může pomoci, ale myslím, že to je hlavně o hloubání v sobě – nebát se toho. Přinesl jsem si jistý systém, jak ty věci dělat – jak se mají správně vyrábět, jakou mají mít správnou kvalitu. Věci, které se tam vyráběly, byly kvalitou skutečně nádherné. To, co jsem tam zažil a viděl také ze strany pánských obleků, tak to jsou nejvíce propracované věci z kolekcí.
Stejně tak ožehavé téma kožešin, kůží a produktů z kůže – jejich zpracování bylo naprosto neuvěřitelné. Když tohle vidíte a máte to v ruce… nechci se teď zastávat nebo obhajovat kožichy, ale značka samotná udělala jen pár kožichů za rok. Vůbec to není tak, že vy vybíjeli zvířátka. Tyto produkty jsou jen pro ty nejlepší klienty a všichni si umíme představit sumu na kožichu Louis Vuitton. Pokud ne, vězte, že jsou to statisíce eur.
Takže jde pouze o pár kusů.
Ano. A zpracování je krásné. Řemeslo, které v tom je, je neuvěřitelné. Sešívají různé kousky barev a v kožešině z nich dělají obrazy. Neobhajuji to, dá se to dělat také z jiných materiálů, než je právě kožešina, ale tohle řemeslo by nemělo vymřít. Tohle se mi na podobně velkých módních domech líbí, protože oni udržují řemeslo. Když odejde, tak najednou nebude.
Módní svět dnes trápí nadprodukce
Už jste zmínil několik nešvarů současného módního světa. Jaké to jsou? Je to jistá ekologická stopa?
Určitě. Je to nadprodukce. Díky tomu, co dělám, a že mám svoji vlastní módní značku, tak mám úplně čisté svědomí. Co udělám, to prodám, a v tom je to hezké. U velkých značek, a především u fast fashion řetězců, tam je nadprodukce obří. Touha prodat co nejvíc zboží je podle mě nekonečná. Majitelé těchto společností vyrábí hodně zboží, aby bylo všechno dostupné, a lidé dnes ani nechtějí čekat – nechat si něco doručit z jiného obchodu na ten svůj. Přesně tohle se děje také u drahých značek. Dříve to fungovalo tak, že pokud zde nebyla bunda nebo opasek, který se vám líbil, tak to poslali ze stejného butiku z Londýna, doručili to do týdne. Dnes to stále dělají, ale zákazníky to odrazuje.
Zřejmě je to otázka nabídky a poptávky.
Právě. Kdyby ta nabídka nebyla a zákazníci byli trpělivější, možná tomu tak nebude. Kdybychom nekupovali tolik zbytečných věcí a vybírali si jen kvalitnější, které nám vydrží, tak nemusíme tolik utrácet. Nechci ten byznys omlouvat, ale myslím, že je to celé hlavně v nás, v zákaznících.
Komunismus v nás zanechal uniformitu a bázeň
Jste odborníkem také na pánskou módu. Co jsou tedy základní kameny v šatníku, které by muž měl mít, aby toho zároveň neměl moc.
Typově se to různí, podle toho, kde člověk pracuje a co dělá. Podle mě je základem vybírat si nové věci tak, aby se daly dobře a dlouhodobě kombinovat s tím, co už máme. Takže nevybírat si šílené barvy, potisky nebo grafiku, která vás brzy přestane bavit. Každý člověk má rozum a dokáže odhadnout, že pokud bude mít na tričku velkou grafiku, pravděpodobně se mu brzy okouká. Když si naopak koupím bílé, červené nebo černé tričko, asi mu vydrží déle. To je jedna věc – ladit outfit do čistých tónů je vždycky výhra. Specialita střední a východní Evropy jsou podle mě občas ty šílené výstřednosti, ale umírněnost je pokaždé dobrá – a také udržitelná.
Máme my Češi nějaké nešvary v oblékání?
Myslím, že za poslední dobu se to hodně zlepšilo, především co se týká mladé generace, která vždycky přináší změny. Všichni jsme už ovlivněni sociálními sítěmi, okamžitě vidíme, co se dnes obléká v Los Angeles, v Paříži nebo v New Yorku a dokážeme se na to velmi rychle adaptovat. Myslím, že vkus Čechů se tříbí.
Ale pořád cítím, jak nám komunisté přerušili styl a eleganci v oblékání, která zde byla před nimi. Začali jsme se kvůli nim bát vystoupit z řady. Uniformita byla za minulého režimu obrovská a podle mě nám to vymylo cit a vkus, který mají například Francouzi. Pořád nechápeme, že to tak přirozeně umí – cokoliv si obléknou, to jim sluší, byť na sobě nic extra nemají. A to je přesně ono, to je pocit, který v nich nikdo nezabil. U nás trochu ano, ne trochu, ale hodně. Myslím, že tohle se teď učíme a tohle hledáme. Vidím to sám na sobě. Snažím se to učit, ale těžko to hledám a nacházím, dává mi to zabrat. Když potom vidím národy, které si tímto neprošly a nemají v sobě tuhle generační věc, přemýšlím nad tím s mnohem větší lehkostí.
Ponožky v sandálech? Proč ne!
Pojďme si ale říct, že zrovna ty pověstné ponožky v sandálech mohou být módní trend.
Mně to vůbec nevadí. Dokonce jsem uvažoval nad tím, udělat to na olympiádu. Ale potom se mi sandály nehodily k jiným věcem, které tam mám. A byla by to trochu provokace. Nakonec z toho sešlo, ale jde to udělat výborně a chtěl jsem, protože hodně značek to na přehlídkách běžně prezentuje. Vůbec to není od věci. Pamatuji si Louis Vuitton v době, kdy byl kreativním ředitelem Kim Jones – byla tam safari kolekce a kluci chodili v sandálech s ponožkami běžně. Ale musí to být dobré. Nesmí to být ortopedické sandály v hnusotvaru, který jsem dodnes nepochopil – kdo a kde ho vymyslel? Když potom chcete ukazovat ponožky, také by měly nějak vypadat.
Existuje něco, co byste nikdy neoblékl?
Oblékl bych většinu věcí. Mám trochu problém s plastovými botami crocs. Ty mám zařazené na zahradu – a vlastně ani tam ne. Moji rodiče je mají koupené na terasu a na zahradu, já většinou nazouvám jiné nazouváky.
Vy skutečně ani v soukromí neobléknete nějaký nešvar?
To zase ne že ne! Pořád se považuji za někoho, kdo módu vytváří, a ne za toho, kdo má na sobě stoprocentně ukazovat, jak být perfektně sladěný. To je zase práce stylistů a jiných lidí v tomto odvětví. V soukromí vlastně obléknu téměř cokoliv, ale zrovna ty crocsy mi přijdou jako ne úplně pěkná věc. Zároveň jsem třeba na Fashion Weeku v Paříži viděl mnoho outfitů, kde crocsy byly a vypadalo to úplně v pořádku. Teď se bavíme jen o mém vkusu a o tom, co bych na sebe já sám nevzal.
Ženám většinou kazí módní styl jejich partneři
Máte závěrem nějakou hezkou módní radu pro ženy, aby jim to za každých okolností slušelo?
To je hrozně těžké. Podle mě je to právě o tom stylu a vkusu. Nebát se ho vnímat, poslouchat ho a neposlouchat okolí, co vám kdo říká. Nejčastěji jsou to právě nejbližší, manželé, kteří to kazí. Přijde mi, že za všechno mohou partneři. Takže nikoho neposlouchat a hledat to, co je člověku přirozené. Držet se ve vkusných odstínech barev, v hezkých vzorech a motivech, které nejsou překřičené. To je vždy dobrá volba.
Má tedy vůbec cenu držet se nějakých trendů a novinek, které jsou v obchodech?
Myslím, že dnes už je to roztříštěné. Dříve působily trendy na celou společnost. Dnes máme každý svoji bublinu na svém Instagramu a každému tam vyskakuje to, co má sám rád. Díky tomu nás každého ovlivňuje něco jiného. Vznikají spíše mikrotrendy.
Pokud máte ráda architekturu, v trendu jsou pískové a tlumené odstíny – a vy obléknete lněnou volnou košili. Dal jsem jeden příklad z milionu. Pokud máte ráda film, který právě vyšel, pravděpodobně vás ovlivní právě on. Jsou to mikrotrendy, které se skládají v našich jednotlivých subkulturách a malých skupinách. Nedá se říct, že by dnes byla trendy zářivě modrá a všichni bychom si ji oblékli. Myslím, že ta doba už nikdy nepřijde, je dávno za námi. Takže zásadní je poslouchat svůj vnitřní instinkt.
Na unisexové modely z dílny módního návrháře Jana Černého se můžete podívat v naší fotogalerii.
Související články
