Monika je šťastně vdaná a pracuje jako prodavačka v tabáku. Tam se jí začal dvořit o generaci starší muž a Monika se ho nemohla zbavit. Musel zasáhnout až její manžel.
Pracuji jako prodavačka v tabáku. Náš sortiment je široký. Od novin a časopisů až po cigarety. Lidé si u nás mohou vsadit nebo provozujeme zásilkovou službu.
Začal se mi dvořit o generaci starší muž
Už druhý den po nástupu do nového zaměstnání na mě dělal oči jeden o generaci starší muž. Chodil si pravidelně jednou za týden vsadit plný tiket, vždy na mě u toho koketně koukal a snažil se být vtipný. Jednou jsem udělala chybu a dala se s ním do řeči. Zasmála jsem se jeho vtípku a tím se dostala do pěkné šlamastyky.
Pan Josef, jak se mi opakovaně představoval, byl zkraje neškodný. Sice nešel vyhodit, a tak mi třeba i dvacet minut vyprávěl nějakou nudnou historku, pak mi polichotil a odešel. To se dalo přežít. Jenže tím to neskončilo. Pan Josef mě před třemi měsíci pozval na kávu. Omluvila jsem se mu s tím, že jsem šťastně vdaná a jeho pozvání musím odmítnout. Zkoušel to na mě v tom týdnu ještě dvakrát. Ani další negativní odpovědi ho neodradily. Jen začal být lehce rozladěný.
Musela jsem povolat na pomoc manžela
Pak mi donesl květiny a pozval mě na večeři. I to jsem odmítla. Nechtěla jsem přijmout ani květiny, ale uprosil mě, abych si je nechala. Pro radost. Poděkovala jsem a myslela si, že máme jasno. Bohužel pan Josef dorazil za pár dní s dárkem. Donesl mi vlastnoručně vyrobené mýdlo a začal se chlubit, že má na jejich výrobu malou dílnu. Dárek jsem odmítla, ale pan Josef ho po mně doslova hodil. Vzteky. Další den se mi omlouval a za pár dní mu zase ruply nervy.
„Květinu jste si ode mě vzala, i mýdlo, a stále děláte drahoty, paní Moničko. To se mi nelíbí. Já se vám tu dvořím a vy jen berete dárky,“ vyčítal mi. Tehdy jsem dospěla k závěru, že už to dál sama řešit nechci. O všem jsem řekla manželovi a ten si na pana Josefa počkal. Slušně mu vysvětlil, aby neobtěžoval jeho manželku. Pan Josef doslova sklopil uši a odešel.
Dnes už se tomu smějeme
„Teda, Mončo, musím si tě hlídat. Trochu se zlobím, že jsi mi neřekla dřív, že mám konkurenci,“ dělal si ze mě legraci manžel. Pusinkoval mě na břicho a nehodlal přestat v legráckách: „Stačilo málo a byl jsem bez ženy. Chápu, že panu Josefovi jsi odolala jen s vypětím sil. Musím se dnes snažit,“ mrknul na mě.
Doma si s manželem ze zážitku děláme legraci, ale vždy mi na pár vteřin naskočí husí kůže. Pan Josef se nenechal odbýt, nešlo mu nic vysvětlit. A celé to bylo nedůstojné. Jak si mohl muž o generaci starší myslet, že má šanci? A ještě se cítit dotčeně?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.