Monika žila dost hekticky do chvíle, než se pro ni mindfulness stal jakousi výzvou. Věděla, jak je pro ni těžké zastavit myšlenky a chvíli jen tak vnímat přítomnost. Docela jí to změnilo život.
K mindfulness mě přivedla lekce jógy, na které jsem se nedokázala zklidnit ani soustředit. Byla jsem dlouhé roky příliš roztěkaná, že mi myšlenky ničily i spánek. To se však díky mindfulness změnilo.
Hlava mi pořád jela na plné obrátky
Jako produkční jsem vystavená neustálému stresu, změnám na poslední chvíli a velkým výzvám. Přesto si nestěžuji, práce mě baví a naplňuje. Jen jsem si dřív neuvědomila, jak moc je potřeba stres vyvažovat. Po práci jsem obvykle pospíchala na nákup, vyzvednout někde děti. Doma pak u vaření následovaly úkoly, manžel pomáhal, jak mohl.
Jsem hodně organizační typ, vrhala jsem se do různých aktivit coby koordinátorka – ať už v rodině, či skrze školu. Nezastavila jsem se kolikrát ani v posteli, kde jsem ještě něco vyřizovala u notebooku. Manžel mi mockrát říkal, že musím víc odpočívat. Je také vytížený a možná proto běhá dlouhé trasy, aby zrelaxoval mysl. Já zkusila zařadit jógu a masáž, abych si odpočinula. Právě u toho jsem zjistila, že to tak úplně nefunguje.
Moje myšlenky totiž pořád jely na plné obrátky. U masáže jsem se přistihla, že si ji vůbec neužívám, protože si v hlavě přehrávám nějaký konflikt z práce. Během jógy mě zase musela lektorka často opravovat, protože jsem nevnímala, a ostatní už dělali jinou pozici. Dost mě štvalo, že nejsem schopná se zklidnit a to ani nemluvím o nespavosti. Kamarádka mi jednou řekla, že jsem asi hyperaktivní. Sama sobě skáču do řeči. „Ty by sis asi neuměla užít víkend někde v přírodě o samotě,“ prohlásila.
Díky mindfulness se mi začal měnit život
Když mi něco leží v hlavě, jen tak to nenechám být. Rozhodla jsem se zkusit mindfulness, o kterém jsem slyšela samou chválu. Zašla jsem si na krátký kurz a nestačila se divit. Jen sezení, koncentrace na dech a na různé vizualizace – to pro mě byl neskutečný záhul. Mnohem náročnější, než třeba hodina spinningu.
Cítila jsem ale zvláštní nový a velmi příjemný pocit. A tak jsem to nevzdávala a věnovala se mindfulness víc. Načetla jsme knihy, pouštěla si videa a můj všední život se pomalu měnil. Začínala jsem si všímat všeho kolem sebe, zapojovat smysly. Uvědomovat si přítomnost se vším všudy. A co je důležité – stala jsem se jen pozorovatelem, nic jsem tedy nehodnotila.
I když jsem kupříkladu seděla v čekárně u zubaře, nepanikařila jsem. Sledovala jsem dění kolem, ptáky za oknem, rostliny v květináči a hovor dvou lidí vedle mě. Nechala jsem se tím unášet. Naučila jsem se korigovat tok svých myšlenek, nejde to vždy. Ale je podstatné vrátit se zpět k sobě. Od té doby mám kupodivu na vše mnohem víc času, jednám s klidem a ještě máme s manželem takové hezké nové období.
S manželem ráno jen sedíme a mlčíme
Moc ráda bych všem doporučila tuto metodu, která není žádnou novinkou. Nicméně sama vím, že jsem si k vnímání sama sebe a přítomnosti musela dojít postupně. Zmínila jsem se tedy nejbližším, ale nechci je do ničeho tlačit. Určitě je lepší, když sami vidí, jak jsem v pohodě. Třeba je to bude inspirovat.
Manžel i děti tvrdí, že jsem najednou jak vyměněná. Některé rituály už děláme společně. V sobotu sedíme na zahradě u snídaně a máme deset minut ticha. Jen posloucháme šumění stromů, ptáky a vychutnáváme si jídlo. Bez mobilů, bez plánů do budoucna. Je to tak jednoduché a nic to nestojí. Jde jen o to vnímat.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.