![Příběhy o výchově: Na dcerách vidím, jak jsou dnešní mladí ubrečení. To my museli zvládnout všechno sami](https://media.extra.cz/static/img/2024/08/medium-shot-woman-streaming-home_16_9_0-672x378.jpg)
Monika se vdávala jako mladá. Péči o domácnost i děti zvládala bez větších problémů. Dcery se snažila vychovávat k samostatnosti, jenže teď zjišťuje, že dnešní mladí jsou křehcí a rádi si nechávají pomáhat od rodičů.
Když jsem chodila do školy, slýchala jsem od rodičů, že mi s učením nepomohou, jelikož tomu nerozumí. Ať si řeknu kamarádům, jestli chci něco vysvětlit.
Rodiče nás vedli k samostatnosti
Krátce po dvacítce se mi narodila dvojčata. Manžel chodil do práce a já zůstala na domácnost i děti sama. Rodiče mi s ničím nepomáhali. Brali to tak, že jsem dospělá, mám svou rodinu a vůbec je nenapadlo, že bych mohla něco potřebovat. Občas si vzali holky na víkend. Když se tak stalo, skoro jsem jim za to líbala ruce. Přišlo mi to od nich naprosto fantastické. Samozřejmě, že nás občas pozvali na oběd nebo nám dali nějakou zeleninu ze zahrady. Ale to bylo vše.
Když jsem měla nějaký problém, musela jsem si ho porovnat sama. Vůbec by mě nenapadlo žádat po mamce, aby se tím zabývala. Dcery se snažím vychovávat k samostatnosti. Vše, co souvisí se studiem, si zařídí samy. Chodí o víkendu na brigády. V tomto směru nemohu na jejich adresu říct jediné křivé slovo.
Manžel se mi směje kvůli pípajícímu mobilu
Manžel se mi ale neustále směje. Nemine den, abych s některou z dcer neřešila nějaký problém. Dcery mě informují o všem, co se jim během dne stane. Dokonce od nich občas dostanu i zprávu, že byly na toaletě. Nejhorší je zkouškové období. To čelím neskutečné lavině zpráv. Jsou to takové výkřiky do tmy. Dcery mi třeba píší, že neudělají zkoušku, že jsou ve stresu, že školu ukončí a půjdou na nějakou lehčí, že jsou unavené z učení.
Někdy si dáváme s manželem kávu a mobil, který leží na stole, pípá jako o život. Nestačím ty zprávy ani číst. „Ty holky se snad zbláznily, ne? To ti takhle píší denně?“ tvářil se manžel překvapeně. Vysvětlila jsem mu, že jsou pod tlakem. Když je víkend nebo jsou v pohodě, zprávy mi nechodí. Ale jak jsou na brigádě nebo ve škole, mám pocit, že se mi zavaří mobil.
Dcery mě neustále obtěžují svými problémy
Mám strach, jak budou dcery fungovat v životě dál. Doufám, že se to zlepší. Upřímně se těším, až za dva roky dodělají vysokou školu. S manželem se děsíme dne, kdy si přivedou stejně křehkého partnera. Budeme se dívat na čtyři sněhové vločky. Jsme si jistí, že jim budeme muset pomáhat. Bratr manžela má o několik let starší děti, a když nám říká, jak jim jezdí pomáhat s opravami v bytě, jak si mladí objednávají jídlo a nevaří, vidíme svou budoucnost dost černě.
Dnes evidentně neplatí, že výchova dítěte končí dospělostí. Moje generace dostudovala a rodiče nás vyslali do světa. Generace sněhových vloček chce práva dospělých lidí, chce svobodu a respekt, ale také zázemí, které jim mají zajistit rodiče. Na sněhové vločky se nesmí zvýšit hlas, protože je to zraňuje. Sněhové vločky nesnesou psychickou zátěž. Vzhledem k dosavadním zkušenostem se s manželem smiřujeme, že budeme věčně hlídat vnoučata. A poslouchat o překážkách, které našim potomkům život hází pod nohy.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.