Zdeněk (37): Manželka je strašně úzkostná a ničí našim dětem mládí. Nechtěla ani, aby syn chodil do školky

Žili jsme si krásný a poklidný rodinný život, až do osudného dne. Tehdy tříletý syn Davídek v nestřeženém okamžiku stáhl na sebe prostírání s horkým čajem. Jeho popáleniny se naštěstí dobře zahojily, ale manželka se s tím nedokáže dodnes smířit. Bere to jako své obrovské selhání a od té doby hlídá děti na každém kroku.

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (59): Snacha je přehnaně úzkostlivá a bojí se nemocí. Svou vnučku jsem zatím viděla jen dvakrát

Při každé jejich aktivitě trne

Už tehdy jsem cítil, že je z toho zdrcená, ale nevěřil jsem, že se to časem zhorší tak, že dětem začne zakazovat skoro vše.

„Zdeňku, proč si jim dovolil lézt na tu velkou skluzavku? Co kdyby spadly?“ vyjela na mě jednou, když jsem s dětmi přišel z hřiště a ony vyprávěly, co podnikaly. Pokaždé také dostanu vynadáno, když nechám děti jet blízko silnice na odrážedle a kole a jdu za nimi pěšky. „Co kdyby ti ujely z chodníku pod auto. Musíš být pořád u nich,” vyčetla mi. „Nemůžu je mít pořád jak na vodítku. Musí se také naučit zodpovědnosti, “ odpověděl jsem jí. Jenže u ní to není jen otázka jedné skluzavky nebo jízdy na kole.

Každá aktivita, kde se může stát, byť jen maličkost, je pro ni problém. A trne, jak kdyby se měla stát pokaždé nějaká katastrofa. Pořád děti kvůli něčemu okřikuje a je hysterická, když třeba skáčou z postele nebo se honí po obýváku. Pro jistotu vyhodila nebezpečný skleněný stolek a dekorace, o které by se mohly zranit. Trampolínu i bazének na zahradě striktně zakázala. Většinu nebezpečných věci, čisticích prostředků nebo léků, máme v horní skříňce a ještě pod zámkem. Rohy nábytku jsou obalené v molitanu. Pro jistotu. Mám pocit, že by i děti nejraději zabalila do bublinkové folie, aby se někde neodřely.

Mohlo by Vás zajímat:

Gita (62): Snacha nechtěla děti očkovat a nedala je ani do školky. Její poslední rozhodnutí mě přesto totálně vykolejilo

Bála se dát i syna do školky

Najednou se začala bát i takových maličkostí, jako hraní na dvorku nebo lezení po malých stromech. „Nemůžeme je držet pod zámkem,“ říkám jí často. „Mají dětství jen jednou a potřebují se bavit.“ Ona na to vždycky přikývne, ale vím, že ve skutečnosti ji trápí každá maličkost, kterou nedokáže mít pod kontrolou. Někdy se mi zdá, že tím děti připravuje o to, co já sám považuju za nejlepší část dětství.

Jednou mě dost zaskočila. „Nechci, aby je kdokoli hlídal, co když se jim něco stane?“ řekla, když jsem navrhl, že by děti mohly jít na víkend k mým rodičům. „Vždyť jsou to jejich prarodiče, ne cizí lidi,“ namítl jsem, ale neoblomila se. Dokonce ani nechtěla, aby syn chodil do školky. Prý, když vidí, jak děti lítají po zahradě a učitelky se v klidu baví, úplně jí to ničí. Nakonec se mi jí ale podařilo přemluvit a syn je tam velmi spokojený. Myslím, že si to užívá hlavně proto, že mu maminka nestojí za zadkem a nechají ho si klidně hrát, bezstarostně běhat i vylézt na prolézačku. I já občas vytáhnu děti ven sám a snažím se jim dopřát dobrodružství a aktivity, u kterých jejich maminka trne zbytečně hrůzou a kazí jim radost ze života.

Mohlo by Vás zajímat:

Felix (37): Manželka se po porodu chová divně. Bojím se, že nejde o hormony, ale normálně jí hráblo

Bojím se, že se to bez pomoci nezlepší

Začínám se obávat, kam až tohle všechno povede. Pořád jí vysvětluju, že naše děti si zaslouží zažít svět bez neustálého strachu a nervování. Ale moc to nezabírá. Chápu, že o ně má strach, já samozřejmě také, ale zároveň jim dopřávám volnost, kterou potřebují. Ty její úzkosti už nejsou normální. Co bude dělat, až začnou chodit do školy a budou chtít jezdit na školy v přírodě, tábory a chodit se spolužáky ven? To jim vše zakáže? Mám pocit, že už to s ní sám nezvládnu. A budeme potřebovala nějakou odbornou pomoc.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Milena (60): Snacha je veganka a já mám kvůli tomu strach o svá vnoučata