Facebook
Instagram
Bojovnice za lidská práva a rovné postavení žen ve společnosti, oceněná novinářka, která řeší nejen gender, ale celou řadu společenských témat. Třetím prosincovým hostem moderátorky Báry Hlaváčkové v jejím pořadu Ženská tabu je další z hrdinek dnešní doby Silvie Lauder (45).
Redaktorka týdeníku Respekt se nebojí tvrdit, že je feministkou, a přiznává, že se kvůli tomu často stává terčem nenávistných komentářů a slovních útoků nejen na sociálních sítích, ale i v reálném životě. Přesto ve svém boji za práva zejména žen nepolevuje.
"My se pořád tváříme, že v naší společnosti (na našem pracovním trhu – pozn. red.) uspěje ten, kdo má vzdělání, chuť pracovat, ambice, ale u žen zjišťujeme, že toto všechno je až na druhé koleji a na té první je velmi často výhled, že budou pečovat," tvrdí autorka knihy V pasti pohlaví: O politice, péči, sexu, násilí a postavení žen v Česku.
Silvie Lauder o diskriminaci žen na trhu práce
Proč u nás v České republice, a to jsme součástí vyspělé západní společnosti, mají ženy pořád jiné možnosti, jiné postavení než muži? Proč to tak je? A to třeba i na trhu práce, ve finančním ohodnocení, které je mnohdy nižší než u mužů na stejné pozici.
Já si tuhle otázku hodně ujasnila při psaní své knihy a jsem přesvědčená, že hlavní důvod, který ovlivňuje všechna další témata, která jste zmínila, je velmi rigidně definovaná představa o tom, jak vypadá správná péče. Že ta správná péče je vykonávána hlavně ženami, a tím myslím péče o druhé, o blízké. V první řadě samozřejmě o děti, ale později třeba i o další příbuzné a rodiče. Tím neříkáme, že o ně nepečují muži, to je potřeba zdůraznit, ale od žen se očekává a vyžaduje, aby pečovaly zejména ony, a to se potom promítá do jejich postavení na trhu práce, a dokonce se to tam promítá už v momentě, kdy děti ještě nemají. To znamená, že jsou v určitém věku posuzovány tak, že už se blíží do doby, kdy budou děti moct mít. A máme nejrůznější studie, které říkají, že není úplně neobvyklé, když zaměstnavatelé tuhle úvahu nad budoucím rodinným životem zakomponují do posuzování, jestli se pro ně daná osoba hodí, nebo ne. Což je samozřejmě absurdní, zejména v tom, že u mužů to nikdo nedělá.
A další věc?
Bod číslo dva – my se pořád tváříme, že v naší společnosti uspěje ten, kdo má vzdělání, chuť pracovat, ambice, ale u žen zjišťujeme, že toto všechno je až na druhé koleji a na té první je velmi často výhled, že budou pečovat. A to potom souvisí i s tím oceněním.
My ten trh práce ještě probereme, ale vy jste zmínila a je potřeba to říct, že jste napsala knížku V pasti pohlaví, kde řešíte rovnost mužů a žen, nebo nerovnost. Já nechci spoilerovat pro ty, kteří tu knížku ještě nemají a třeba ji dostanou k Vánocům, přesto bych chtěla udělat takovou ochutnávku, k čemu jste tedy došla. Proč některé věci tak jsou?
Kromě té zásadní role péče je tu druhá věc, kterou jsem pochopila, když jsem studovala naši historii. Ta česká situace má hluboké kořeny v tom, jak chápeme pojem rovnosti, v tom, jak se obecně díváme na feminismus, v tom, jak chápeme to, co se dělo před rokem 1989. Celá řada lidí si myslí, že komunisti prosazovali rovnoprávnost žen, a viděli jsme, jak to dopadlo a vůbec to nefungovalo. Tím pádem lidé, kteří prosazují rovnoprávnost žen, jsou de facto komunisti. Když jsme u těch reakcí, tak já o sobě neustále slyším, že jsem soudružka, že jsem svazačka, že jsem Marie Kabrhelová, předsedkyně Československého svazu žen před revolucí. Takže to je zásadní důvod, proč má tolik lidí odpor k té otázce – mají to velmi těsně spojeno s komunistickou érou. A to se shodneme, že to byla velmi problematická éra, ke které se nikdo nechce hlásit.
Tam ta myšlenka byla jiná, ne úplně rovnoprávnost.
Byla, přesně tak. Oni prosazovali něco úplně jiného. A já v té knize píšu a často to opakuju, že to, že komunisti tvrdili, že osvobozují ženy, jim nebudeme věřit. Oni tvrdili celou řadu jiných věcí – že usilují o mír, usilují o naše věci. A věříme jim to? Ne. Každé to jejich deklarativní tvrzení, každou tu propagandu režimu podrobujeme kritickému zkoumání. Nějak zázrakem jsme jim ale tvrzení, že osvobozovali ženy, sežrali i s navijákem. Ale není to pravda. Oni učinili několik kroků, které lze hodnotit, jako že pomohly rovnoprávnosti, prosadili třeba zmodernizování rodinného práva, které proběhlo na konci 40. let. Ale ohromná řada kroků, které se tvářily jako emancipační nebo feministické, takové nebyly, a naopak ženám ještě škodily.
Silvie Lauder o matkách na trhu práce
My se teď podíváme na nějaká témata, která jsem řešila během roku na Lifee.cz. Jedno z nich bylo pracující matky a tam přišlo poměrně dost hejtů. Třeba proč to dítě mají, když chtějí kariéru, a také, že jsou špatné matky. Musím tedy podotknout, že já tu měla herečku a novinářku. Tedy dvě osoby samostatně výdělečně činné. A myslím, že ony to při vší úctě mají maličko snazší než třeba žena na manažerské pozici, kde je vyžadováno, aby byla v práci od devíti do pěti a bez přestání musí řešit nějaké problémy a ještě v té naší společnosti, která nevychází vstříc částečným úvazkům a podobným věcem. Kde je problém? Proč to u nás není? Proč to jinde jde, a u nás ne? Je to něco, co společnost pořád vnímá jako něco divného?
Je to kombinace mnoha důvodů. Ale vrátila bych se o chvilinku dozadu, když jsem mluvila o té velmi rigidní definici péče. V Česku je velmi rozšířený názor, že jediná správná péče, ne preferovaná, je matka doma s dítětem od 0 do 3 let. A pak je společensky přijatelné v době třetích narozenin dát dítě do školky. Ale také není úplně neobvyklé vidět názor, že by nemělo ani chodit do školky, že má jít až do školy a že by měla matka být s dítětem mnohem déle.
Teď pardon za tu úplně jednoduchou otázku. Proč to u nás tak je? Třeba v Německu to tak není.
Opět kombinace důvodů. Já bych řekla, že jeden důležitý důvod je, že to není politické téma a pro možnost žít alternativně nejsou vytvořené podmínky. To znamená, není dostatek míst v zařízeních předškolní péče. Proč? Protože zřizovatele to nezajímá. Školky nebo dětské skupiny, jesle jsou velmi často v odpovědnosti obcí, a když se na to podíváte, tak rok za rokem píšeme pořád o tom samém: kolik dětí se nedostalo do školek. A když se potom zeptáte starostů a starostek, tak oni nám řeknou: "No ale zase klesne porodnost." Prostě není to pro ně priorita.
A ta druhá část?
Vy jste třeba zmínila ty částečné úvazky. Ve spoustě ohledů je ta situace problematická i v tom, že se v tomhle ohledu nedodržuje zákon. Takže my máme zákon, který ukládá zaměstnavateli, že má povinnost nabídnout částečný úvazek rodičům dětí do určitého věku. Přesto to zaměstnavatelé nedělají. Ale kontroluje to někdo a trestá ty zaměstnavatele za to, že to nedělají? Úplně ne. Takže my máme teoreticky podmínky, které by měly umožnit lidem žít jinak, než je ona očekávaná a preferovaná varianta. A teď se můžeme bavit o tom, proč to tak je. Jak vznikla ona představa těch tří let? A tam se zase vrátím do minulosti. Tam je jedna zajímavá věc. Často se říká, že tříletá mateřská/rodičovská přišla až po revoluci a že to byla reakce na zlé komunisty, kteří hnali matky do práce. Jenže tříletá mateřská byla zavedena v osmdesátých letech a byla součástí populační politiky Gustava Husáka. Byla tam velká výstavba bytů a podobně. Musíme si tedy uvědomit, že se tento preferovaný počet let ve společnosti opakuje minimálně 40 let a nedostává prostor alternativní hlas. Ve vrcholné politice nemáte moc politiků a političek, kteří by říkali, pojďme se bavit o tom, jak by stát mohl podpořit lidi, zejména ženy, které si to představují trochu jinak.
To, že to není politické téma, nemůže to být tím, že v Česku není dostatečná vůle? Že není většina žen, které by chtěly něco změnit? Možná to většině vyhovuje tak, jak to je. A těch, co by chtěly změnu, je třeba menšina.
Máme různé výzkumy, které ukazují, že to nevyhovuje většině žen, ale ani mužů. Není to samozřejmě 95 procent a 5 procent, teď vám ta procenta přesně neřeknu, ale vidíme to i na konkrétním chování lidí. Kolik dvouletých dětí je umístěno ve školkách? Kolik žen si zkracuje mateřskou, protože tam je flexibilní možnost výběru rodičovského příspěvku třeba na dva roky? Kolik žen se vrací před uplynutím ochranné doby do práce? Kolik dětí zůstává za branami mateřských škol? Tam je zjevné, že ony tam děti nedávají jenom tak, protože se nudí, ale protože se chtějí vrátit do práce. A pak máte výzkumy veřejného mínění, kde bych zmínila zajímavou věc, že to není jenom část žen, která je s tímhle nastavením nespokojená. Jsou to i muži.
Jak to?
Nedávno jsem dělala rozhovor s ředitelem organizace, která se jmenuje Liga otevřených mužů a hodně se angažuje v debatě o mužích a o tom, co potřebují. A on říkal strašně zajímavou věc, že v průzkumech pozorují rostoucí frustraci mužů z jejich role, která v tom českém nastavení znamená, že své děti téměř vůbec nevidí a zejména na nich je příjem finanční pro rodinu. Visí na nich obrovský balvan, obrovská zodpovědnost. Ty jsi ten, který musí všechny uživit. A byť ta rodina má ještě druhý příjem skrz matku, odpovědnost je na nich. A hlavně ta kultura, o které tady mluvíme, která klade péči zejména na matky, tak zároveň říká, že otcové se k tomu buď vůbec nehodí, což mi přijde ponižující pro muže, že o nich říkáme, že jsou neschopní přebalit vlastní dítě, anebo že by to neměli dělat, že to dítě to dokonce poškodí, když o něho bude pečovat jeho vlastní otec, že ti otcové mají být ti chladní. Přitom my tady máme celé generace lidí, kteří vyrostli s chladnými a nepečujícími otci a úplně to nefunguje. Takže máme i v těch výzkumech, že se začíná třeba u mladších mužů ukazovat, že jim to nevyhovuje. Oni chtějí žít podle sebe, ne podle toho, jak jim společnost řekne.
Silvie Lauder o problematické výchově dívek v Čechách
Já rovnou přejdu k dalšímu tématu, které jsem řešila na Lifee.cz – neohrožené ženy. Tam jsme řešili agresi vůči ženám, ať už fyzickou, nebo psychickou. Řešili jsme Me Too a tak dále. A podle odborníků existuje základní pravidlo, jak s tím bojovat – jasně se vymezit. Slovně hned na začátku. A nebát se toho. Je tohle něco, co by pomohlo i k rovnoprávnosti, aby i když se pořád ještě v naší společnosti hází ženám klacky pod nohy na tom pracovním trhu a tak dále, aby to jako vy nevzdávaly a šly si za tím. Je to cesta?
Určitě. Já myslím, že zmiňujete velmi důležitou věc – musí se změnit i výchova žen a dívek. Je podceňované, jak moc jsme formovány výchovou, která stále ještě jde tím směrem, že ženy mají být poddajné, příjemné, vycházet jiným lidem vstříc a nedělat scény.
A pak přijede princ na bílém koni.
Ano, sedávej panenko v koutě, když budeš hodná, najdou tě.
A on nepřijede.
On nepřijede a ona zůstane v tom koutě, zatímco všichni ostatní budou mít skvělé kariéry, případně nebudou mít děti a budou cestovat. Já myslím, že žena, která neohroženě vstoupí do té veřejné arény a řekne, tohle si myslím, tečka, neodpovídá té hodné pečovatelce, která nemá chtít kariéru, nemá chtít si něco myslet, nemá dávat najevo svoje ambice a nemá být rázná, neohrožená. Ta má být poddajná, pokorná, být ráda, že může hezky vytvářet někomu domov. Teď to trošku karikuju, samozřejmě, ale myslím, že lidé by byli překvapení, jak často ženy čelí tlakům a nárokům na to, jak se mají správně chovat. A to jde potom do přímé protivky s tím, jak by se člověk měl zachovat v těchto situacích, se kterými se ženy setkávají dnes a denně od velmi útlého věku. To si muži často také neuvědomí, že zkušenost žen s různým obtěžováním začíná kolem jedenáctého, dvanáctého roku. A to jsme ještě všichni de facto děti. Takže ta představa, že budeme vychovávat ženy v tom, že mají být poddajné a příjemné a pak z ničeho nic začnou být rázné a odpalovat nepříjemné situace, je nesmyslná. Musíme vychovávat obě pohlaví, ženy i muže, v tom, že je něco jako tělesná autonomie a na lidi se sahá pouze s jejich svolením. A s lidmi se nemluví sexualizovaně v práci, když jsou na pracovní schůzce.
O čem ještě promluvila Silvie Lauder v rozhovoru s Bárou Hlaváčkovou?
- Proč se cítí jako bojovnice, ale ne jako hrdinka
- Jak se hejty vůči ní přesouvají z online světa do toho offline
- Jaký problém mají muži, kteří kriticky hodnotí vzhled žen
- Proč je feminismus i dnes potřeba a proč není nutné ho očerňovat
- Co všechno vede ženy k tomu, že nechtějí děti
Související články
