Facebook
Instagram
Herečka Tereza Těžká (25) sehrála jednu z hlavních rolí v dokumentu V síti o sexuálních predátorech na internetu, za což získala nominaci na Českého lva. Letos se pak veřejně přihlásila k tzv. polyamorii. Žije totiž ve svazku více lidí – má manžela Honzu, přítelkyni Áňu a přítele Petra. Jak netradiční soužití funguje, popsala v naší talkshow Na kafeečko.
Ještě před nějakým časem jste o existenci Terezy Těžké nejspíše neměli ani potuchy. Dnes je tomu jinak a v Česku snad není člověka, který by ji neznal. Ať už díky jejímu skvělému výkonu v dokumentu V síti, či kvůli netradičnímu pojetí vztahu. Nežije totiž pouze s manželem, ale má i přítelkyni a dalšího partnera. Všichni o sobě vědí, znají se a mají se rádi. Jak to u nich funguje a co na to říkají rodiče, se Tereza Těžká svěřila herečce Milušce Bittnerové.
Doprovodné fotografie pocházejí z archivu Terezy Těžké a zveřejňujeme je s jejím souhlasem.
Miluše Bittnerová: Terezo, pojďme rovnou k tomu, čím jste v poslední době rozvířila veřejnou debatu – k vašemu přiznání k polyamorii. Co to vůbec je?
Tereza Těžká: Polyamorie je životní styl, kdy se člověk ve vztahu rozhodne, že nebude žít v klasické monogamii, ale otevře vztah dalším vztahům. Pak vlastně prožívá několik milostných romantických vztahů najednou. Je tam ale jedno důležité pravidlo – všichni to musí vědět, všichni to musí chtít, všichni to podstupují dobrovolně. Já ráda používám, že tam je informovaný a nadšený souhlas od všech zúčastněných. Takže ve chvíli, kdy mám manžela a našla bych si nějakého Frantu a manželovi bych o něm neříkala a tutlala to, tak to není polyamorie, ale prachobyčejná nevěra.
Polyamorie je to ve chvíli, kdy bych se rozhodla, že s tím údajným Frantou chci udržovat vztah, tak bych hned přišla za svými partnery, probrala to s nimi, představila bych jim Frantu, teprve pak by to bylo.
Miluše Bittnerová: A co kdyby řekli: My ale nechceme Frantu do party!
Tereza Těžká: Musela bych se rozhodnout, jestli mi Franta stojí za to, abych opustila ostatní partnery. Nebo bych se prostě, pro dobro všech, Franty vzdala.
Aha! To je ale složité…
Je to složité! Ono je důležité uvědomit si, že vlastně ty jednotlivé vztahy fungují úplně klasicky jako každý monogamní vztah. Jen je jich prostě víc najednou. Myslím si, že čas s těmi partnery je mnohem lépe využitý. Mám pocit, že najednou s manželem trávím mnohem víc času, protože tím, že ho máme méně a je vlastně rozdělený mezi tři lidi, protože já mám tři partnery, tak je mnohem lépe využitý – je mnohem smysluplnější, mnohem naplněnější...
Jsou to tři partneři, které člověk vážně miluje?
Ano, je to tak. Všechny tři vztahy jsou pro mě úplně stejně důležité, opravdu všechny tři. Každý v jiné podobě. Je to strašně složité, ale je to vlastně strašně super. Vlastně, když si představíte, jak funguje klasický vztah, tak úplně stejně to funguje v těch vztazích.
No jo, ale jak by se to dělalo s dětmi?
Já znám spoustu polyamorních rodin. Myslím, že nás polyamoristů je dost. Dokonce existuje poměrně velká polyamorní skupina na Facebooku, kde o tom lidé komunikují, dávají si rady.
Jasně, a teď pro nás neználky: Je to tak, že se někdy sejdete ve čtyřech, všichni najednou?
No, něco podobného se stalo, když jsem zjistila, že jsem nominovaná na Českého lva. Byla jsem doma s manželem. Bylo to dojemné, protože jsme koukali na vyhlašování a najednou zaznělo moje jméno – brečeli jsme jako želvy! A najednou mi přišla zpráva od Áni: Panebože, jedu za tebou! To je neuvěřitelné! A do toho přišla zpráva od mého přítele Petra: Panebože, to je neuvěřitelné! Jedu za tebou! A tak jsme se sešli doma a povídali jsme si.
Aha, pardon, já jsem to řekla špatně. Tak já to řeknu natvrdo – že se někdy sejdete v posteli!
No, to je složité. Já mám tři vztahy. Mám přítelkyni Anetu, mám manžela Honzu a mám přítele Petra. A teď – můj manžel Honza má také vztah s Anetou. A teď – Áňa to hezky vysvětluje takto: Mezi námi třemi vlastně existují tři, vlastně čtyři různé vztahy. Já a Honza, ona a Honza, já a Aneta a my tři dohromady. To je čtvrtý vztah, který funguje úplně samostatně a samozřejmě se vším všudy.
Je to tak, že v rámci takových vztahů nezná člověk slovo žárlivost?
Není to pravda. Polyamorní lidé žárlí úplně stejně jako ti monogamní, ale ten rozdíl je… A také pozor – není to pravidlo, ale řekla bych, že v naší skupině lidí funguje to, že o tom umíme víc mluvit a víme, že za tou žárlivostí se něco skrývá. Že to není jako žárlím, ale je to žárlím, protože cítím nějakou nejistotu – někdy v minulosti mi někdo ublížil. Štve mě, že ty jsi zhubla deset kilo a já se teď cítím tlustá. Prostě vlastně dokážeme mluvit o tom, co se skrývá za tím.
A co ty praktické věci? Co třeba loňské Vánoce?
Ty byly moc hezké, protože jsem je trávila s mou rodinou, s přítelem, přítelkyní a manželem Honzou dohromady. Všichni jsme tam byli a bylo to strašně krásné!
Rodiče jsou s tím v pohodě?
Řekla jsem jim to už dříve. První reakce mého tatínka byla úplně rozkošná. Vysvětlovala jsem mu, jak to funguje, on na mě kouká a říká: Takže jsi prostě promiskuitní? Já říkám: No ne! Bylo to moc roztomilé. A jak jsem mu to vysvětlovala znovu a znovu, měla jsem pocit, že už to chápe. Už je to nějaký rok a půl.
Jak to pokračovalo dál?
V té době jsem neměla tak silné vztahy. Měla jsem jakoby jiné vztahy, které byly sekundární, primární vztah byl ale ten s Honzou. Tohle nastavení se změnilo za poslední rok. S přítelem Petrem se vlastně známe už pět let – byli jsme do sebe platonicky zamilovaní, ale jeden o druhém jsme to nevěděli. Áňu jsem potkala teď a stalo se to, že najednou se vedle mého vztahu s Honzou vytvořily dva podobně silné vztahy. Byla jsem hrozně zmatená, protože jsem nevěděla, jestli to ohrožuje můj vztah s Honzou. Hrozně dlouho trvalo, než se to usadilo. A pak jsem zjistila, že to vlastně vůbec nic neznamená. Že naopak je to mnohem hezčí v tom, že mám takové štěstí na partnery, protože někdo nemá štěstí, aby potkal alespoň jednoho.
Takže jsem potkala tři úžasné lidi, kteří jsou pro mě hrozně důležití. Díky tomu, jak jsem byla spokojená, jsem najednou měla motivaci jít s tím ven. A postavit se čelem veřejnosti. Bylo jasné, že jedna skupina z toho bude nadšená, druhá skupina to odsoudí, třetí si bude myslet, že jsem divná a tak. Ale rozhodla jsem se, že o tom prostě musím mluvit, protože existuje spousta polyvztahů, kdy si ti lidé zaslouží, aby mohli jít po ulici a třeba tři lidé se prostě drželi za ruku. Protože já bych třeba chtěla – kdyby ta možnost byla, jakože v téhle době není – jít na Českého lva se třemi partnery a být přiznaně naprosto v pohodě. Vždyť proč to tajit, když to tak je? Proč bych měla vyzdvihovat jen vztah s Honzou, když ty ostatní jsou pro mě stejně důležité?
Polyamorii jste přiznala na sociálních sítích…
Udělala jsem to formou livestreamu na svém Instagramu. Koukala na to i moje maminka. Někdo se mě tam zeptal, co na to říkají moji rodiče. A v té chvíli moje maminka všem napsala: Maminka Terezky je neuvěřitelně spokojená, protože v životě neviděla svoji dceru tak vyrovnanou a spokojenou.
Hrozně mě to dojalo, protože naši jsou striktně monogamní. Jsou spolu od devatenácti a mají pevný vztah, který je vlastně ideální. Jsou tradiční rodina, tradiční pár. Vlastně by mě mohli úplně klidně odsoudit. A oni to neudělají! Byť s mým tatínkem to bylo maličko složitější, protože tím, že žije takhle tradičně, tak měl pocit, že musím být v něčem nešťastná, když takhle potřebuji žít. Nebo že je něco špatně. Nejdříve té polyamorii vůbec nerozuměl. Myslel si, že je to prostě přiznaná nevěra. Což není. A i přes to, že pro to vlastně vůbec neměl pochopení, tak si na mě našel dvě hodiny, kdy si to nechal vysvětlovat. A pak se dostal do bodu, kdy si řekl: Aha, tak dobře. A to mi úplně stačí…
Celou zpověď Terezy Těžké najdete v úvodním videu. Co všechno o sobě řekla?
- mrazivé dojmy z natáčení dokumentu V síti o sexuálních predátorech
- přiznání k divokému mládí, obdiv k rodičům
- jak se dostala k divadelní kariéře
- proč se stala veganem a co to obnáší
Zdroj náhledové fotografie k článku: Archiv Terezy Těžké pro Lifee.cz/koláž Lifee.cz
Související články
