Facebook
Instagram
Pozvání do talk show Miluše Bittnerové Na kafeečko tentokrát přijala naše Máma na přechodu Vendula Pizingerová (50). Prezidentka Kapky naděje promluvila o smutných okolnostech, které ji vedly k založení nadace, o svém prvním manželovi Karlu Svobodovi, ale také o nevšedních dobrodružstvích, která nyní zažívá po boku svého mladšího manžela Pepy.
V pouhých dvou letech zemřela Vendule Pizingerové na rakovinu dcera Klára. V roce 2007 pak přišla další rána, když se o život připravil její manžel, geniální skladatel Karel Svoboda (†68). Vendula tenkrát zůstala sama na péči o rok a půl starého syna Jakuba (18).
Dnes je sympatická blondýnka znovu šťastná po boku mladšího manžela Josefa Pizingera (34), s nímž vychovává dvouletého syna Pepíčka. O tom všem a mnohém dalším také pravidelně informuje čtenáře Lifee.cz ve své týdenní rubrice Máma na přechodu.
Co by Vendula poradila lidem, kteří budou letos o Vánocích poprvé sami? „Já se vždycky zaměřila na to, proč na světě jsem - jaký to má smysl, abych tady zůstala," zamýšlí se v rozhovoru s Miluškou Bittnerovou. „Stejně nakonec vždycky bude lépe! To je zákon Země a zákon života."
Vendula Pizingerová v zajetí čísel
Vendulo, tys prvního manžela polila kafem a potom sis ho vzala. Svého současného manžela jsi v průběhu jeho dětství obdarovala dinosaurem a teď sis ho vzala.
To je pravda. A má to ještě jinou spojitost. Můj první manžel (Karel Svoboda - pozn. red.) znal mého třetího manžela (Josefa Pizingera - pozn. red.). Ten byl tehdy ještě malý, mohlo mu být třeba sedm let. Tenkrát za námi přišel s mámou na návštěvu na transplantační jednotku, když byla Klára nemocná. Jeho máma šla za mnou a on seděl na chodbě. Pepa se tam nudil, tak mu Karel půjčil svůj počítač. Koukal na něj a říkal: „Ten je šikovný. Ten jediný z té rodiny za něco stojí!" Můj první muž hrozně žárlil na moje přátelství s Pepovou mámou Simonou - bralo nám to nějaký společný čas, což dnes v těch souvislostech chápu úplně jinak než tenkrát. Měl pravdu, a možná mi vyhlédl ženicha!
Přesně! A do toho jsou tam ty třináctky! Třináctého října proběhla premiéra muzikálu Dracula (veleúspěšný muzikál z dílny Karla Svobody - pozn. red.), třináctého října se narodil tvůj současný manžel Josef a třináctého října se narodil i tvůj nejmladší syn Pepíček. To si plánuješ?
Je to zvláštní, viď? Znamená to, že numerologie nebo čísla v životě hrají nějakou roli. 28. května se narodil můj syn Jakub, 28. května se narodil i vnuk Michala Davida. Michal měl se mnou společný osud. Leželi jsme spolu na transplantační jednotce, protože jeho dcera zemřela na to samé, co moje Klára. A 28. května se také Karlu Gottovi narodila dcera. Nedávno jsem četla o pravděpodobnosti, a kdyby v místnosti bylo zhruba 12 lidí, tak minimálně dva budou mít stejné datum narození.
Skoro jsem si sáhla na život
Pojďme se bavit o Kapce naděje.
Bude to 23 let, co dělám Kapku naděje. A je zvláštní, že osud jedné malé holky, který může být pro každého zanedbatelný, dokázal rozpohybovat neskutečnou sílu - i tenkrát - mezi lidmi. Kdo všechno už pro Kapku pracoval a co všechno pro ni udělal. Dvanáct let už máme Kapku i na Slovensku. Proto si myslím, že všechno v životě má svůj smysl. A v tomto případě i ztráta.
Ano. To je jedna z nejvíc paradoxních věcí ve tvém životě. Že ta ztráta přinesla ostatním dětem hrozně moc. Máš představu, kolik dětí to je?
Nemám. Ona se vyvíjí i medicína. Hematologie a onkologie v té době nebyly na takové úrovni jako dnes. Procento vyléčených dětí je dnes 80, což je neskutečné číslo.
Kolik to bylo na začátku?
Určitě něco přes polovinu. Ale teď je to zase tak, že naše děti zase trpí špatným psychickým zdravím. To se hrozně zhoršilo. Dětí, které spáchají sebevraždu, je ročně přes 60. To znamená stejný nebo vyšší počet než dětí, které zemřou na onkologické onemocnění. O psychickém zdraví se pořád nemluví, není to moderní. I když média už píší, že to není v pořádku, a pomohla tomu také pandemie.
Co my víme? Ty máš, Miluško, nevlastní dítě, které je v prepubertálním období, můj Kuba je v pubertě. A vidím, jak mluví o spolužačkách a spolužácích - poruchy příjmu potravy, sebepoškozování. Nejsem psychiatr, ale je to jen o tom, co ty naše děti potřebují. A to je pozornost a láska. Ono se to hezky říká, ale hůř dělá.
Osud to tak někdy pomotá...
Já třeba své děti bytostně miluju. A také mám okamžiky v tom období od roku 2007, kdy jsem ráda, že jsem to přežila. Já vlastně ani nevím, jak jsem ty dva roky u Kuby fungovala. Začínal mu život, potřeboval nejvíc lásky a pozornosti, a já mu ji nedala. Neměla jsem na to kapacitu. Byla jsem úplně v prdeli. A lidé, kteří do mě tlačili, tak si neuvědomovali, že jsem máma rok a půl starého dítěte.
Každý byl papežštější než papež, každý s námi podle všeho bydlel a všechno věděl. Jak říká moje kamarádka: „Nikdy to nehodnoť, protože do kabiny nikomu nevidíš." A to je svatá pravda. Zažila jsem nepěkné okamžiky, ale naštěstí jsem kolem sebe měla přátele, kteří mi pomohli. Doba to nebyla jednoduchá - a odnesl to ten Jakub. Myslím, že opravdu ano.
Byla jsi v takové situaci, že je obdivuhodné, že sis nesáhla na život.
Když umřela Klára, tak jsem nad tím přemýšlela, ale potom jsem si říkala, že mám mámu. To bylo jediné, co mě zabrzdilo. Svoji mámu, které umřelo první dítě. Já byla její druhé a říkala jsem si, že podruhé už by to nedala. Nakonec zemřela v 70 letech, měla rakovinu slinivky, a stejně si myslím, že to všechno, co se semlelo, se na ní podepsalo.
A stejně tak je neskutečné, jak někteří dokážou koukat s despektem na to, co bulvár někdy dokáže udělat. Vezměte si jen příklad princezny Diany. Bylo to vykonstruované, nebo nebylo? Jak moc je člověk silný? Co všechno se může stát a kam vás vlastně okolnosti mohou dostat? A nikdo z nás není natolik psychicky silný, že by to dokázal vstřebat.
Tys prožila první dva roky s Klárkou a potom už byla nemocná. A Jakub přišel v roce a půl o tátu. Teď to vypadá, že se kletba dvou let prolomila? Pepíček je úžasný, ne?
To je vlastně pravda, ale Pepa je zase myslivec, tak aby ho někdo netrefil.
Vendula Pizingerová jako zlatokopka
Člověk by do tebe neřekl, že dnes budeš žít takhle v souladu s přírodou. Když o tobě v tvých 21 letech začal bulvár psát, bylas za zlatokopku.
Já byla průkopnice zlatokopek v Česku. V zahraničí už to znali. Hele, a dobrý.
Jednak - žiješ. A transformovala ses do přírodní ženy.
Já jsem holka z vesnice. Bulvár je jedna věc, ale já měla vedle Karla obrovský hendikep. On měl ženu, která zemřela na rakovinu, a měli kolem sebe spoustu kamarádů a známých. Tihle lidé mě rovnou vyčlenili ze svého života - až na pár výjimek, se kterými se přátelím dodnes. Někdo by to mohl nazvat předsudky. Některé lidi jsem musela přesvědčit, jaká jsem. Měla jsem vedle něj hendikep - že jsem hloupá a kdybych ho neměla, tak nejsem nic. Co nic? Žádný člověk přeci není nic. Každý člověk je vzácný a něco na tento svět přinese.
Karel byl ale neskutečná legenda.
Pane Bože, díky za takhle geniálního člověka! Ale jako manžel, jako chlap, byl vedle mě jako člověk. A to si málo lidí uvědomovalo. Ale on byl dobrý manžel!
Vánoční vzkaz pro osamělé lidi
Vendulo, měla bys nějaké poselství pro všechny, kteří letos budou třeba poprvé trávit Vánoce sami? Ty sama sis to před lety zažila...
Já to vždycky brala tak, že Vánoce jsou jen jeden den. Je to obyčejný den, který můžete strávit, jak chcete. Já ho někdy chtěla trávit s flaškou, ale to o Vánocích většinou stejně děláme. Stejně člověk někdy v životě má, že se nemůže ničeho chytit. Veškeré věci, které jsou niterné ve vašem srdci, si nakonec stejně musíte vyřešit sami.
Já se vždycky zaměřila na to, proč na tom světě vlastně jsem - jaký to má smysl, abych tady zůstala. Podobně jsem to měla i s rozvodem, nebo když jsem přišla o své milované lidi. Stejně nakonec vždycky bude lépe! To je zákon Země a zákon života.
O čem ještě promluvila Vendula Pizingerová?
- O židovském receptu na rybí polévku
- O mateřství po čtyřicítce
- O pomoci dětem
- O myslivosti
- O dobrodružství s manželem Pepou
Zdroj náhledové fotografie k článku: Lifee.cz/talk show Na kafeečko
Související články
