Senátorka Jitka Chalánková by ráda, aby stát v budoucnu oceňoval manželské páry za věrnost. Tahle nedávná zpráva zaujala i Vendulu Pizingerovou, která se ve své rubrice Máma na přechodu rozepsala nejen o absurditě ohodnocování párů, ale i o manželstvím jako takovém. Jelikož byla třikrát vdaná, manželských zážitků a peripetií má nespočet. Jaké zažila žádosti o ruku?
Dneska se budu zabývat tématem, které minulý týden rozvířilo nejenom sociální sítě, ale i média. V Senátu by do budoucna chtěli oceňovat manželské páry za věrnost. Slovo věrnost se dá samozřejmě vysvětlit různými způsoby, ale já si vůbec nedokážu představit, kdo by ty lidi navrhoval. Možná obce, města a nějaké organizace. A jak by probíhalo hodnocení?
Jaký manželství je zdravý, a jaký nezdravý?
Jedna moje známá říkala: "Do kabiny nevidíš." A tak myslím, že je to i s manželstvím. Určitě je spousta lidí spolu x let z nějakých úplně jiných důvodů, než je láska, společný soužití, soulad, či sex. Taky už jsem slyšela názory: „Tak už to nějak doklepem.“ A to je teda strašný.
Takže jaký vztah, jaký manželství je zdravý? Jaký je nezdravý? Jak se to všechno dá posuzovat? Škoda, že nejsem v Senátu, chtěla bych být v té komisi. To je vlastně typicky bulvární téma – vztahy mezi lidmi. Nedej bože, kdyby se pak přišlo na to, že je to hodnocení nespravedlivý. A lidi by museli tu cenu vrátit, podobně jako vraceli Zemanovi medaile.
Manželství se teď bohužel moc nenosí
Přijde mi to divný. Chápu, že se asi chtělo poukázat na to, že lidi dneska neberou vztahy tak, jak tomu bylo dřív. Jenže tehdy třeba neměli byt, nedosáhli na hypotéku, nebo něco podobného, tak se prostě vzali. Kde je ten ušlechtilý moment? Manželství se teď bohužel moc nenosí. Setkávám se s tím, že spíš někdo má přítele, přítelkyni, nebo nikoho. Ale když člověk nemá nikoho, neznamená to, nikoho nenašel. Třeba jen nikoho nechce.
Já bych si zasloužila být v té komisi, protože jsem byla třikrát vdaná. Každý manželství bylo jiný, každý partner jiný. Člověk taky nějakým způsobem dozrává a stárne a má jiný představy než v mládí. A teď nemyslím, že my jako lidstvo přicházíme o ideály a v tom případě se nechceme brát.
Rodina je pro mě nejdůležitější
Já jsem svatební člověk, jsem pro manželství. A určitě je to právě rodina, co je pro mě nejdůležitější. I třeba to, že se všichni jmenují stejně, jsou jedna rodina, jeden klan. Když mě Josef požádal o ruku, už jsem si nemyslela, že se budu někdy vdávat. A nebylo to kvůli předsudkům, protože se mi (nám) manželství nevydařilo. I když jsem se hrozně bála slova rozvod, tak to bylo jedno z mých nejlepších – při zpětném pohledu – rozhodnutí v životě. Rozvodovost je dnes asi vysoká. Myslím, že partneři moc nechtějí věci řešit.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
První muž požádal o mojí ruku po telefonu
Mám kamaráda, je to párovej terapeut, psycholog, a tak trochu vím, že dneska jsou důvodem k nejasnostem a nezdarům manželství jiný věci než nevěra. A to je taky zvláštní. Jsou to třeba finanční problémy, což svědčí o dnešní zvláštní době. Manželství by se nemělo zatracovat. Pro holku je to hezký okamžik, když ji muž požádá o ruku, dostanete zásnubní prsten a tak.
Já se poprvé vdávala před xy lety a můj první muž to zavolal mojí mámě telefonicky. Teď si říkám, že to nebylo dvakrát romantický. Nebylo, ale byli jsme spolu dlouho.
Můj druhej muž mi šel s mojí kamarádkou koupit zásnubní prsten, měl na něj peníze, a místo toho si vybral oblečení pro sebe. A pak někde koupil obyčejnej kroužek za pár korun. To je taky vtipný. Možná kdybych to věděla před svatbou… Nejde o ten prsten, ale o princip.
A můj poslední muž schovával, když jsme spolu jeli do Španělska, zásnubák v krabičce v baťohu. Ani jsem nevěděla, že mi koupil prsten Cartier s diamantem. Asi jsme se spolu o tom někdy bavili, ale fakt už jsem nepředpokládala, že se budu vdávat.
Lásku ve vztahu musíte pořád projevovat
Veškerý vztahy a manželství s sebou nesou spoustu hezkého, ale i spoustu komplikací. My teď máme malý dítě a dneska jdeme po hrozně dlouhý době na večeři. Život se nám hodně změnil, jako se změní spoustě lidí. Třeba jak se dřív říkalo: "Ježišmarjá, ona se musí vdávat." Jakože byla těhotná. Tak to se ten život změnil hned.
Ale je to všechno určitě o toleranci, lásce, prominutí a o tom pořád v tom vztahu projevovat lásku energií a zájmem o toho druhýho. My, ženský, jsme uzpůsobený jinak než chlapi, a když necítíme zájem, nebo, jak já tomu říkám, ten žár netrvá, tak je to demotivující. Pak se vám hůř žehlí a zametá, protože chlapům to pak všechno přijde normální.
Mám naštěstí trošku mužskej systém uvažování
Myslím, že by se občas docela hodil překladač komunikace mezi mužem a ženou. Že my někdy nerozumíme jim a oni nerozumějí nám. Já mám naštěstí trošku mužskej systém uvažování, tak to mám asi jednodušší, že si něco dokážu líp vysvětlit. A taky omlouvám něco, co je neomluvitelný. Jsem ráda, že jsem zase delší dobu vdaná a že můžu říct Můj muž.
Tak to jsem se od Senátu dostala k rozboru manželství, ač nejsem psycholog ani poradce. Ale takhle to vnímám já. Každopádně mě mrzí, že jsem před lety byla oslovena jednou stranou, abych kandidovala do Senátu a pak jsem si to musela rozmyslet kvůli Kapce naděje. Nemohla bych mít obchodní partnery a byla bych politik.
A tak si říkám, aby pak z cen za věrnost – evidentně vzornýho tématu a podpory manželství v Čechách – nevznikla spíš taškařice nebo to, že se všechno bagatelizuje. Přeju lidem, který se rozhodnou vzít, aby měli hodně trpělivosti a hodně štěstí. A zdravý děti.