Facebook
Instagram
Pozvání do talk show Miluše Bittnerové Na kafeečko přijala zpěvačka Věra Martinová (62). Promluvila o tom, proč nemá ráda označení první dáma české country, o dramatické autonehodě, kvůli které musela podstoupit plastickou operaci obličeje, ale také o panických atakách, které jí pomáhá zmírňovat pohyb.
Zpěvačka Věra Martinová si během kariéry prošla několika zásadními a dramatickými momenty, které jí navždy změnily život. Patří mezi ně mimo jiné událost z konce 80. let, kdy se v noci vracela z vystoupení a vůz, který řídil její manažer, se srazil s neosvětleným obrněným transportérem sovětské armády.
Rodačka z Opočna, která byla v té době na vrcholu slávy, utrpěla těžká poranění v obličeji a v rozhovoru s Miluškou Bittnerovou vzpomíná na první dny v nemocnici, kdy jí z dosahu odstranili všechna zrcadla.
Dnes jí život čas od času ztrpčují panické ataky, které trápí celou řadu známých osobností. Během pandemie covidu jí vítané rozptýlení připravila dcera Anežka Petrásková (29), když ji požádala o hudební podkres pro svá videa, na kterých vyučuje jógu. „Takže jsem jí začala dělat muziku a můžu říct, že ona mě tím opravdu zachránila," vypráví Věra Martinová.
Věra Martinová o svém přívlastku
Vím, že přívlastek první dáma české country nesnášíš, ale ono je to tak zažité...
Já nemůžu říct, že nesnáším - to bych se rouhala. Ale nemám to ráda, protože mě to pořád řadí do nějaké škatulky.
Ani ve své tvorbě nehraješ jenom country...
Country jsem určitě poznamenaná a o tom se s nikým nehádám. Zažila jsem nejhezčí dva roky dětství ve skautu, k tomu patřily táboráky a na to já nikdy nezapomenu. Jak na trampské písničky, tak na Greenhorns a Rangers, kteří sem přinesli Cashe. Hrálo je Radio Luxembourg. Tohle ve mně stopy muselo zanechat, jednoznačně.
Věra Martinová o autonehodě
Musím se přiznat, že jsem velmi dlouho nevěděla, co se ti stalo. Já to nepoznala. Když jsem viděla 13. komnatu, kde se mluvilo o tom, jaké jsi měla zranění, musím říct, že doktoři odvedli neskutečně dobrou práci. Ani teď bych neřekla, že se něco tvému nádhernému obličeji přihodilo.
Teď už se ledacos ztrácí ve vráskách. Když jsem byla mlaďounká a bylo mi 27, tak se to nese daleko hůř. Tenkrát mi hodně pomohl profesor Bařinka v Brně. V té době tady moc nebyly plastické chirurgie, ale on mi to udělal v rámci těch možností, které byly, a hodně se to vylepšilo. Následoval ještě jeden zásah, kdy jsem si jizvy nechala vybrousit, takže už jsou menší. Ale pro psychiku mladé holky to tenkrát bylo těžké.
Jak dlouho žije člověk v tom, že se nechce podívat do zrcadla?
V nemocnici mi zrcadla pro jistotu všude sundali. Neviděla jsem se hodně dlouho a ani jsem nechtěla. Všichni, kdo za mnou chodili, drželi fazónu a tvářili se, že je všechno v pořádku. Že je něco hodně v nepořádku, mi prozradil až Luboš Malina z Druhé trávy. Přátelili jsme se od pozdního dětství, protože kluci jsou z Náchoda. Ten za mnou přišel a první, co z něj vypadlo, bylo: „Ježiši Kriste!" Tak to jsem si říkala, že to asi není dobré.
Věra Martinová o dceři Anežce
Když byla pandemie, říkala jsi, že pomáháš dceři a skládáš muziku k jejím videím, kde cvičí jógu. Ty máš takhle šikovnou dceru? To má od tebe?
Ne, to nemá. Ona s jógou začala už někdy v 15 letech, kdy ji to chytlo. Po letech si udělala kurz, takže je lektorkou jógy, ale jinak je psycholožka. To je krásné a optimální propojení. Během pandemie lekce jógy také neměla a dělala je pouze online. Možná to udělala proto, abych se já doma nezbláznila, ale oslovila mě s tím, že by chtěla udělat videa na sociální sítě a potřebovala by k tomu nějakou muziku - třeba jen pár brnknutí na kytaru.
A šla jsi do toho.
Když mi tenhle úkol dala, tak jsem se toho chytla. Naučila jsem se na počítači pracovat se zvukovou kartou, aby to bylo zajímavější a já mohla nahrávat více nástrojů. To bylo další obohacení mého života, protože jsem si myslela, že tohle nikdy nedokážu. Za normálních okolností bych na to ani neměla čas, protože u toho se opravdu musí dlouho sedět, než člověk vůbec některé věci pochopí. Takže jsem jí začala dělat muziku a můžu říct, že ona mě tím opravdu zachránila.
Věra Martinová o panické atace
Tvá dcera je psycholožka a tys mluvila o panické atace, se kterou ses setkala. Začíná to vypadat, že v naší branži už je to něco, co s námi souzní a je to mezi námi. Pomohla ti v tomto směru odborně tvá dcera?
Ne, takhle to nejde. Pomohla mi jako dcera, tohle se v rodině nedá aplikovat. Ale podržela mě, už jenom tou jógou. Nejlépe zabírá to nejhorší prodýchat. Snažit se srovnat si v hlavě to, že se nic neděje, což je hrozně těžké. A potom to jít vyběhat. To mě moc nebaví, takže třeba nějakou rychlou chůzí. Já mám doma pás, pustím si film a u toho se snažím chodit. To jsou takové chvíle, kdy je opravdu potřeba pohyb. Ale myslím si, že je to docela logické, že nás tyhle věci potkávají. Umělci, jak známo, jsou duše přecitlivělé, a co k tomu také vůbec nepřispívá, to je nepravidelný způsob života a stresy, které k tomuto povolání samozřejmě patří.
Také neustálé poměřování a kritika, která se na tebe valí.
Ano. Opravdu bych řekla, že je to velmi neklidný život.
Vybrala by sis tenhle život znovu?
Miluško, já ti nevím. Já jsem o tom zatím ani nechtěla přemýšlet. Teď mám pocit, že bych se nad tím měla zamyslet, protože doba nám opravdu nepřeje. Už během pandemie to nebylo jednoduché a teď to také nebudeme mít lehké. Protože lidé budou k životu potřebovat něco jiného než kulturu. Inter arma silent musae, to platí v každé době.
Chápu, jak to myslíš.
Já se tomu samozřejmě pořád bráním, ale začínám přemýšlet o tom, co jiného bych mohla dělat. A v mém věku to není sranda. Záměrně se tomu vyhýbám, vůbec o tom přemýšlet. Snažím se pěstovat si zdravou duši tím, že se raduji z každé pitominy, která je někde k nahlédnutí. Nesleduji zprávy, jen mírně a po povrchu, a tím si udržuji nějakou tu duševní hygienu. Zaplaťpánbůh ještě nepřišel čas, že bych o tom musela přemýšlet. Věřím tomu, že až přijde, navzdory všem nehezkým věcem, které mě potkaly, jsem byla dítě štěstěny. Nakonec mi vlastně vždycky vyšlo všechno, co jsem chtěla. Takže si říkám, že mě v tom třeba zase nenechají.
O čem ještě promluvila Věra Martinová?
- Proč se brání označení první dáma české country
- O svém dětství
- O kádrových posudcích
- O svých školních letech
- Jak se učila hrát na kytaru
Zdroj náhledové fotografie k článku: Lifee.cz/talk show Na kafeečko
Související články
