Facebook
Instagram
Pozvání do talkshow Na kafeečko tentokrát přijala legendární herečka komediálních rolí, Naďa Konvalinková. V rozhovoru s moderátorkou Miluškou Bittnerovou promluvila o rozličných dietách, které v průběhu svého života držela, a odhalila, co ji k tomu vedlo. Kdo jí naznačil, že by měla zhubnout, a po které dietě přibrala nejvíc kilo? A jak vzpomíná na svoji blízkou přítelkyni Květu Fialovou?
Herečka Naďa Konvalinková (73) bojuje s váhou od dob, kdy studovala herectví. Jak přiznává v talkshow Na kafeečko, v pubertě bývala baculatější a měla větší zadeček než její spolužačky. Po porodu potom hubla na popud režiséra Hynka Bočana, který jí nabízel zajímavou roli.
Posedlost zajímavými a mnohdy bizarními dietami se s ní potom vlekla celý život, protože kila navíc ji obtěžovala. "Vadilo mi to na nohy, na kolena, na všechno. Necítila jsem se dobře," vysvětluje s tím, že zhubnout se snažila hlavně kvůli sobě. "Teď se mi váha svým způsobem ustálila. Jím pravidelně, to se snažím, a snažím se také v noci nejíst. To je nejhorší, zavírat ledničku," naznačuje herečka, kterou mlsná honí ve večerních hodinách po návratu z divadla. V lednici má pro ty případy schovanou zdravou svačinku. Co si dopřeje?
Naďa Konvalinková se v mládí ráda líčila
Naďo, byla jste ve svých dvaceti letech marnivá?
Ani ne. Toužila jsem po hezkých věcech, samozřejmě. Se sestrou nás vychovávala babička a všechno nám šila ona. Měly jsme šaty na týden a šaty na neděli. Když jsem si začala vydělávat a když jsem na DAMU poprvé dostala stipendium, tak jsem šla do té Feminy a na to drahé tričko jsem si našetřila a koupila si ho. V tom jsem byla trošku marnivá, když jsem chtěla být dobře oblečená a mít šmrnc. Babička šila sice hezky, ale prakticky.
A měla jste pocit, že byste z domu nevyšla nenalíčená?
Já jsem se strašně ráda líčila, trávila jsem v Plzni čas ve své šatně a lidé říkali: „Ta Konvalinková se buď líčí, nebo žere!“. Já jsem se hrozně ráda líčila! Teď už jsem vděčná za prázdniny, kdy se líčit nemusím – ráno vstanu, jen ten obličej umyju, a je klid. Když jdu ve městě ráno nakoupit, tak si vezmu černé brýle. Když mám volno, snažím se dát pleti pokoj.
Naďa Konvalinková jako věčná dietářka
Naďo, s vámi jsou neodmyslitelně spojované diety. Skutečně jste bývala taková dietářka?
V jistém období určitě. Už na škole jsme držely dietu – a ta byla bezvadná. Byla to vinná dieta, která spočívala v tom, že se ráno na lačno vypily dvě deci suchého bílého vína a snědl suchý rohlík. V poledne a večer totéž. Když jsem se třetí den klátila se sedmičkou vína v podpaží okolo divadelní fakulty, tak jsem věděla, že takhle nedostuduji. Takže tahle dieta skončila brzy. Ale diet okolo mě prošly hromady – třeba hubnoucí produkty od jedné známé značky – za ty drahé peníze! A to mi při nich navíc hodně chutnalo, to jsem přibrala šest kilo.
Proč jste držela dietu na DAMU? Co si vás pamatuji ve filmu Adéla ještě nevečeřela, tak tam jste byla štíhlounká.
To už mi bylo 27. Okolo puberty jsem opravdu byla baculatější a na té škole byly všechny mé spolužačky dlouhonohé, štíhlé a vysoké. Já jsem měla zadeček podstatnější, takže jsem se pouštěla do diet. Ale musím říct, že ne tolik, protože tam jsme měly denně trénink. Šárka Lipská, žena pana Oldřicha Lipského, s námi denně cvičila na sále u tyče. Byly tam dobové tance, lidové tance, akrobacie, šerm, jízda na koni, opravdu jsme se hýbaly, takže dieta nebyla potřeba.
Stalo se vám někdy, že vám nějaký režisér řekl, abyste zhubla?
Ano. Po porodu si mě zavolal pan režisér Hynek Bočan a řekl: „Jak jsi na tom s fýzis? Mám pro tebe roli.“ Byl to seriál Druhý dech, kde jsem hrála mladinkou a postupně jsem stárla. Takže jsem řekla: „Já to shodím!“ a začala jsem tenkrát držet americkou dietu. Znamenalo to: ráno v 8 černá káva, dvě vejce v 10… bylo to rozepsané po hodinách. Tenkrát jsem skutečně shodila, ale ten jojo efekt byl neúprosný. Později když jsme točili Šéfy, držela jsem rýžovou dietu, ta byla také dobrá – ráno na lačno zrníčko syrové rýže a potom už se může všechno. Druhý den dvě zrníčka, třetí den tři, až do čísla 99. A potom zase zpátky. Mělo to mít ten účinek, že se v žaludku vytvoří obrovská nestravitelná koule, vedle které už člověk nemusí dát do žaludku nic, protože nemá hlad. No, mně se tam vešlo všechno. Však jsem také přibrala asi tři kila.
Naďo, a proč jste tak moc chtěla zhubnout? Vadilo vám, kolik vážíte? Nebo to šlo z vnějšku?
No, vadilo mi to. Vadilo mi to na nohy, na kolena, na všechno. Necítila jsem se dobře.
Ale teď žádnou dietu nedržíte?
Ne. Myslím, že teď se váha svým způsobem ustálila. Jím pravidelně, to se snažím, a snažím se také v noci nejíst. To je nejhorší, zavírat ledničku.
Naďa Konvalinková ráda pravidelně plave
Četla jsem, že hodně chodíte.
Během pandemie covidu jsem zjistila, že bych jinak umřela. Protože se nesmělo nic, bazény byly zavřené a chodila jsem jen z postele k ledničce. Ven jsem se celkem bála, protože v centru Prahy to nevypadalo nejlépe, zdržovali se tam různí… Proto jsem se rozhodla, že začnu chodit. V šest ráno, na ulicích nikde nikdo, jsem vyjela s mým kamarádem na Petřín, a šli jsme si tam kousek hřebenovkou. Půl hodinky tam, půl hodinky zpět. Takže jsem se alespoň takhle hýbala.
Teď také? Stále chodíte s hůlkami?
Když mám čas, tak ano, ale teď jsem strašně rychle vpadla do sezony. Mám hodně učení textů, znovu se všechno učím nazpaměť, abych se vrátila do všech svých her – mám jich asi osm. Ale pravidelně chodím plavat, plavu ráda.
Slyšela jsem, že jste velmi dobrá potápěčka.
Potápěla jsem se. Naučila jsem se to, vyjela jsem a poznala všechno, co je potřeba. Potkala jsem kanice, karetu, rybičky klauny, a říkali mi, že jsem měla opravdu kliku. Za ten jeden pobyt jsem na potápění viděla to, na co někteří potápěči čekají i několik let. A potom jsem si řekla: „Tak, už je ti dost let, všechno jsi viděla a zažila.“ Takže už se nepotápím. Když jsem u moře, tak šnorchluji.
Vzpomínky na Květu Fialovou
Jste také spjatá s Květou Fialovou. O ní se říkalo, že je trochu čarodějnice. Byla?
Dokonce jí i sama psala ruka! Ona se kdysi zeptala, jak dlouho tady budeme obsazeni, tedy osvobozeni ruským vojskem, a ono jí to opravdu napsalo dvacet let. Měla cosi mezi nebem a zemí. Byla úžasný člověk. A bylo krásné, že jsme spolu poprvé hrály v představení Tři Alberti a slečna Matylda – ona hrála Matyldu, já její rozvernou neteř. Po premiéře se na mě podívala a řekla: „Patříš do mé řeky.“ A od té doby bylo přátelství. Vzali mě do rodiny, dodnes se vídám se Zuzankou a jsem ve styku s její rodinou. Myslím, že Květa na nás ráda kouká.
Vy jste v sobě také našla ezo schopnosti. Co ten váš výklad karet?
To byla taková náhoda. Dostala jsem od Jirky Lábuse vykládací karty Ivy Hüttnerové a byla tam i příručka, jak se to dělá. Takže jsem si podle toho vyložila a říkala jsem si: „Vždyť je to úplně jednoduché!“ Šla jsem do klubu: „Chce někdo vyložit?“ Barman potřeboval strašně moc vyložit. Nakonec to dopadlo tak, že říkám: „Já to neumím, dělám to jenom podle příručky, ale vypadá to, že někdo z vaší rodiny odejde a že budete dědit!“
To se může říkat?
Ono to tam bylo. Byla tam ústřední karta smrt, ale to neznamená, že přijde smrt. Znamená: „Dřív než by se smrti nadál se stane…“ a tam byli kolem: advokát, majetek, nemoc. Přišla jsem za měsíc a barman mi říká: „Paní Konvalinková, všechno se splnilo! Když jste odešla, volali, že tetu vezou do nemocnice, a teď jsme dědili.“ Takže se to začalo plnit. Potom jsem ještě párkrát vyložila karty v divadle. A potom, abych řekla pravdu, jsem se toho lekla. Takže teď už nevykládám.
Naďa Konvalinková dnes žije přítomným okamžikem
Ale je o vás známé, že jste chodila ke kartářkám.
Květa mě za nimi vodila, za kartářkami jsme chodily rády. Ta první byla nejhorší. Bydlela ve sklepním bytě v Nuslích a řekla nám, že brzy zemřeme a pomře také všechno okolo nás. Z bytu jsme se plazily, já jsem plakala, Květa byla celá bílá, a na Náměstí bratří Synků mi řekla: „Hele, víš, já zítra zavolám jinou. A ta bude optimističtější.“ A taky byla.
Když u jedné špatně, jděte ke druhé!
Květa si vykládala karty každý den. Vytáhla z paklu kartu na ten den, a když to nebylo červené eso, tak ji vrátila. A dokud nebylo červené eso, tak nevyšla z domu. Ona samozřejmě věděla, kde to eso má.
Chtěla byste znát svůj osud?
Ne. Já žiju přítomným okamžikem. Teď, právě teď. A to si myslím, že je nejvíc. Protože minulost neexistuje, budoucnost neexistuje, je to, že tady teď sedíme, povídáme si a je nám dobře.
Co láska? Jak je to s láskou?
Láska je nejdůležitější součást našeho života. Díky lásce jsme tady, pro lásku tu žijeme, a abychom se lásce naučili, tady jsme.
O čem dalším promluvila Naďa Konvalinková:
- Jestli je stále naivní a důvěřuje lidem
- Jak se jí v divadle hrály dramatické role
- Jaká je dnešní mladá generace herců
- Na co by nás pozvala do divadla
- O nadačním fondu Rozum a cit
Na fotografie herečky Nadi Konvalinkové, která i ve svých sedmdesáti letech překypuje optimismem a dobrosrdečností, se můžete podívat v naší fotogalerii.
Související články
