Natálie (24): Můj přítel tvrdí, že Češi se jen mračí a jsou málo otevření. Nechci se s ním stěhovat do ciziny, byla bych daleko od rodiny

Aleš (25) je zkušený cestovatel. Prošel Evropu stopem, v průběhu vysoké školy každé léto pracoval ve Španělsku nebo Itálii. Umí cizí jazyky a je přátelský, takže všude hned zapadne. A proto ho láká přestěhovat se do zahraničí...

Mohlo by Vás zajímat:

Irena (33): Chci odjet na delší čas do ciziny, reakce mého otce mě rozplakala

Můj přítel nechce žít v Čechách

S Alešem chodím dva roky a dobře znám jeho názory na život v Čechách. Po zkušenostech, které si přivezl z jižní Evropy, má pocit, že lidé jsou u nás méně přátelští a otevření. Často se mi stěžuje, že kolem sebe vidí jenom samé zachmuřené tváře.

Já mu vždy oponuji tím, že přece máme přátele a ti jsou v pohodě. S tím Aleš nemůže nesouhlasit, ale hájí se pocitem ze společnosti jako takové. A navíc se mu stýská po sluníčku.

Před časem přišel s tím, že nějací lidé, které poznal v Itálii, nyní žijí v Jižní Americe. Chystají tam zajímavý projekt spojený s turismem a volají ho, aby se do toho zapojil. Aleš s tím problém nemá, ten by se klidně ráno sbalil, vystěhoval z podnájmu, a odpoledne letěl...

Mohlo by Vás zajímat:

Libor (34): Když jsem šel pracovat do zahraničí, půjčil jsem mámě byt. Teď mi ho nechce vrátit, ale já nemám kam jít s těhotnou partnerkou

Doma to mám ráda

Ale já to tak nemám. Vyrůstala jsem v menším středočeském městě, tam jsem také studovala, a mám zde rodinu i přátele. Nikdy mě to netáhlo do zahraničí za něčím jiným než je dovolená u moře. Neumím si představit, že bych odešla tisíce kilometrů daleko a své blízké viděla maximálně tak o Vánocích.

"Musíš se víc otevřít. Svět je velký a pestrý, nechápu, proč tě neláká. Přijde mi, že Češi jsou líní vytáhnout paty z domu," řekl mi nedávno Aleš. Možná má pravdu, ale mě to jeho tvrzení tak trochu uráží. Prostě mám ráda svůj klid. Chci žít tam, kde to znám. Je na tom něco špatného?

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (25): Myslela jsem si, naše láska je věčná. Po dvou měsících v zahraničí mě doma čekal šok

Nechci o něj přijít

Vím, že Aleš je už rozhodnutý a je jenom otázkou času, kdy se pustí do vybavování formalit a odjede. Chce, abych šla s ním. Jsme prý ještě mladí a bez závazků a v novém prostředí se nám bude lépe začínat. Navíc má v Jižní Americe přátele, kteří nám pomohou.

Obdivuji jeho odvahu a bezstarostnost, já taková nejsem. Když jsem říkala mamce, co Aleš zamýšlí, ta se jen pokřižovala. "A co tam budete dělat, Natálko?" zeptala se mě. Na to jsem zatím neměla konkrétní odpověď. Moji rodiče jsou z generace, která má ráda jistoty. Já jsem vlastně stejná. Po škole jsem si našla práci v rodném městě. Vím, že kdykoliv budu mít problém, můžu se obrátit na rodinu nebo přátele.

Tuto jistotu v cizině mít nebudu. Na druhé straně ale také nechci přijít o Aleše. A tak stále přemýšlím nad tím, co mám udělat. Bojím se, že pokud odejde sám, už se nevrátí. To bych ho nadobro ztratila...

Další příběhy ze života →​

Mohlo by Vás zajímat:

Katka (27): Přítel si splnil sen, začal jezdit pracovně do zahraničí. Nastala u mě změna a já váhám, zda mu to říct

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.