Facebook
Instagram
Natálie je na dně. Až příliš pozdě zjistila, co všechno může ztratit kvůli nevěře. Když ji opustil manžel, doufala, že ji podrží alespoň milenec. Ale ten ji pustil k vodě také.
Možná to byla touha cítit něco nového, něco, co mi můj manžel Adam nedopřál, nebo to byla obyčejná zvědavost. Setkání s Viktorem všechno změnilo, díky němu jsem se znovu cítila chtěná a milovaná.
Když Adam zjistil pravdu, neměla jsem šanci mu cokoli vysvětlit. Prostě odešel. Myslela jsem, že alespoň Viktor zůstane po mém boku, ale i on mě náhle opustil. Teprve tehdy jsem si uvědomila, jak vážnou chybu jsem udělala.
Manžel zjistil, že mám milence
Když Adam přišel domů dřív než obvykle, cítila jsem, že něco není v pořádku. Jen vešel, odložil klíče a chladně se na mě podíval. Pak si začal sbírat věci, nejdřív v ložnici, pak v koupelně. Nemohla jsem to pochopit. Stála jsem a dívala se, jak si ukládá oblečení do kufru. V hlavě mi pulzovala jediná myšlenka: „On to ví...“
"Adame, počkej... Můžeme si promluvit?" řekla jsem tiše, skoro prosebně.
"Nemáme si o čem povídat... Vím toho dost..." odpověděl, ale ani se na mě nepodíval.
Ztuhla jsem, jako by mi někdo sebral všechnu sílu. Stála jsem bezmocně na místě i tehdy, když zamířil ke dveřím. Stále jsem se snažila něco říct, vysvětlit, hledala jsem slova, která by to všechno napravila.
"Byla to chyba... Opravdu, věř mi, byla to chyba,“ zašeptala jsem.
"Chyby mají své následky. Teď s nimi budeš muset žít..." pronesl chladně a byl pryč.
Když jsem slyšela zvuk zavírajících se dveří, něco se ve mně zlomilo. Posadila jsem se na koberec a vyděšeně začala přemýšlet, co budu dělat. Nemohla jsem uvěřit, že je opravdu pryč, že náš vztah, všechno, co jsme spolu prožili, může tak náhle skončit.
Napadlo mě, že Viktor mě podpoří, že mi nějak pomůže zaplnit prázdnotu, která mi zůstala po Adamovi...
Spoléhala jsem se na svého milence
Když Adam odešel, snažila jsem se Viktorovi dovolat, ale nezvedal to. Nakonec, po tuctu zmeškaných hovorů, to zvedl a domluvil si se mnou schůzku v parku. Když se objevil, vypadal nervózně, jako by sám nevěděl, co má říct.
"Ví o tom tvůj manžel?" zeptal se a napjatě se na mě podíval.
Přikývla jsem a snažila se skrýt slzy. "On... odešel. Nedal mi šanci to vysvětlit, neposlouchal... Viktore, potřebuji vědět, že teď budeš se mnou..."
Vyhnul se mému pohledu. Cítila jsem, že se něco mění, že se mi také vzdaluje, jako by se bál následků, které by z našeho vztahu mohly vyplynout.
"Víš... Možná to přece jen není nic pro mě. Myslel jsem si... Myslel jsem, že je to něco jiného, ale nechci se podílet na tvém rozvodu, nechci z toho dělat problém..." pronesl tiše.
Cítila, jak se mi srdce svírá žalem. Myslela jsem si, že na Viktora se můžu spolehnout, ale teď jsem viděla, že je to jen iluze. Odstoupil ode mě, rychle se rozloučil a vymluvil se na nějakou povinnost, která mu najednou připadala naléhavější než já. A tak jsem zůstala sama. Adam mě opustil a Viktor... Z Viktora se vyklubal zbabělec, který se děsí následků vlastních činů.
Zůstala jsem sama
Můj telefon mlčel, nevolali mi přátelé ani rodina. Všichni věděli, co jsem udělala. Věděli o mé nevěře a vyhýbali se mi. Matka mi nezvedala telefon a kamarádka, která mě dříve byla vždy ochotná vyslechnout, mi nedopovídala na zprávy.
Seděla jsem u stolu, probírala se starými fotkami a vzpomínala na každý okamžik s Adamem, na každý jeho úsměv. Jak jsem to všechno mohla ztratit kvůli iluzi štěstí? Viktor nebyl odpovědí na mé touhy - byl to jen okamžik slabosti a tato slabost zničila vše, co pro mě mělo hodnotu.
Odvážila jsem zavolat jedné ze svých nejbližších kamarádek. Po dlouhém vyzvánění to zvedla, ale v jejím hlase jsem cítila odstup.
"Natálie? Co chceš?"
"Chtěla jsem si jen... promluvit. Myslíš, že mi Adam někdy odpustí? Že bychom se mohli vrátit k tomu, co bylo?"
Slyšela jsem, jak si povzdechla.
"Víš, Adam tě miloval, ale... zradila jsi ho. A zrada se nedá vždycky napravit. Možná se musíš naučit žít s následky."
"Zůstala jsem úplně sama...“ zašeptala jsem a cítila, jak se mi do očí derou slzy.
"Musíš pochopit, že není možné mít všechno,“ odpověděla chladně a ukončila rozhovor.
Zůstala jsem sama, bez opory, s pocitem prázdnoty a studu, který jsem už nedokázala zakrýt ani před sebou, ani před nikým jiným.
Chtěla jsem druhou šanci
Čas plynul a já se pomalu odhodlávala k tomu, abych se pokusila promluvit s Adamem. Nedoufala jsem v zázrak, ale potřebovala jsem to alespoň zkusit. Jednoho večera jsem mu zavolala, třásla jsem se nervozitou. Zvedl to, ale jeho hlas byl chladný, jako by mluvil s cizím člověkem.
"Prostě jsem... Chtěla jsem, abys věděl, jak moc toho lituji. Přála bych si vzít všechno zpátky, napravit to,“ začala jsem tiše.
Když konečně odpověděl, jeho slova byla prostá, ale každé z nich mě bolelo. "Na tom už nezáleží. Přestal jsem ti věřit..."
Sevřela jsem ruce na telefonu a snažila se ovládnout své zoufalství. "Odpustíš mi někdy?"
Pronesl jenom jedno slovo: "Sbohem."
Telefon mi vypadl z rukou. Bylo jasné, že je po všem. Adam šel dál. Já zůstala sama, s prázdnotou v srdci a vědomím, že to, co jsem ztratila, se mi už nikdy nevrátí...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
