Facebook
Instagram
Tehdy pětadvacetileté Natálii na manželství nezáleželo. Vázat se nechtěla, ale doba ji tlačila k tomu, aby se stala vdanou paní.
Když jsem byla mladá, můj sen rozhodně nebyl vdát se a mít děti, ale máma s babičkou na mě neustále naléhaly. Pak jsem potkala Romana. Byl to pohledný muž s pevným charakterem. Nemohla bych říct, že to byla pravá láska, ale na manželství byl tím nejvhodnějším kandidátem.
Vdavky jako splněné přání pro celou rodinu
Když mě Roman požádal o ruku, byla jsem nadšená. „Konečně budu mít klid,“ pomyslela jsem si. Začala se plánovat svatba, která rozhodně nebyla mým snem ani podle mých představ. S Romanem jsme si řekli své „Ano". Tímto má rodina byla spokojená, už jsem nedělala veřejnou ostudu, že ve svém věku nejsem vdaná.
Zařídili jsme si byt a žili poklidný manželský život. Nijak jsme se neomezovali a byli si dobrými přáteli. Milování probíhalo pravidelně, takže ani v tomto ohledu jsem si nemohla stěžovat. Celá rodina byla nadšená, ale brzy si našla nový cíl svého nátlaku, a to, že chtěli po nás dítě.
Manžel mě chtěl s krátkými vlasy a štíhlou postavou
Manžel chtěl, abych měla krátké vlasy a byla hubená. Roman se netajil tím, že se mu líbí ženy s krátkými vlasy. Čím kratší jsem je měla, tím byl nadšenější. Naštěstí mi takový střih docela slušel, takže jsem jeho přání vyhověla. Stejně tak neustále trval na tom, abych zůstávala štíhlá. Brala jsem to jako motivaci a pečovala o svou postavu.
To všechno fungovalo do chvíle, než jsem otěhotněla a moje tělo se změnilo. Tehdy mi ale bylo jedno, co si Roman myslí. Když se narodila Amálka, byla jsem mateřstvím nadšená a užívala si každou chvíli se svou holčičkou. I když se má postava postupně vracela do normálu, zdálo se, že Roman o mě ztratil zájem.
Nevěra mi přinášela zvláštní uspokojení
Pochopila jsem, že jsme s Romanem dospěli do bodu, kdy přitažlivost a láska vyprchaly. Postupně jsem mu začala být nevěrná. Na své milence jsem se snažila neupínat, bavilo mě užívat si chvíle s každým z nich. Ano, bylo jich několik najednou. Líbilo se mi jak mi každý dává něco jiného. Dostávala jsem lichotky a dárky, sexuální zkušenosti, které mi můj muž dlouho neposkytoval. Roman se zdál spokojený a nijak mi mou nově nabytou svobodu nekomplikoval. Když jsem chtěla někde přespat, nebyl to problém. Ani se nezajímal, co dělám, a nezavolal mi.
Začala jsem přemýšlet, jestli má náš vztah ještě smysl, nebo by bylo lepší se rozejít. Nakonec mi ale došlo, že mi tenhle způsob života vlastně vyhovuje. Měla jsem dítě, svou volnost a navenek jsem působila jako vdaná žena ve fungujícím manželství. A tak jsem to nechala být.
Přiznání nevěry nás nečekaně sblížilo
Jednoho dne jsem se po velké hádce přiznala Romanovi, že jsem mu nevěrná. Jen pokrčil rameny a s ledovým klidem řekl: „No a? Které manželství neprožívá nevěru.“ Jeho chladná a praktická odpověď mě šokovala. „A co ty? Ty jsi mi věrný?“ zeptala jsem se ho ze zvědavosti. Roman se usmál a odpověděl: „Myslíš, že bych ti to řekl a vzdal se svého triumfu?“ Jeho postoj mě překvapil, ale byl v tu chvíli tak přitažlivý, že jsme po dlouhé době znovu podlehli jeden druhému.
Měla jsem pocit, že nás přiznání nevěry paradoxně sblížilo. Ale brzy mi začalo vrtat hlavou, proč to celé proběhlo tak hladce. Pořád jsem přemýšlela, jestli mi Roman byl nevěrný. Často přicházel domů pozdě a v jeho telefonu jsem nenašla žádné zprávy s jinými ženami. Co mě ale zarazilo, bylo časté dopisování s nějakým Petrem, a to dost intimně.
Všechno do sebe zapadlo přesně jako puzzle
A tak jsem pátrala dál a domluvila si schůzku s Petrem. Když jsem čekala v kavárně, přišel drobný, hubený muž s krátkými vlasy a představil se jako Petr. Po pár zdvořilostních větách jsem se začala vyptávat na jeho vztah s mým mužem. K mému šoku vztah mezi nimi potvrdil. Udělalo se mi zle. „Jste v pořádku?“ zeptal se zdvořile. Přikývla jsem, i když mi v hlavě běhalo snad tisíc myšlenek.
Petr pokračoval: „Roman říkal, že jste úžasná žena a všechno mezi námi chápete. Dokonce i já rozumím tomu, že s vámi občas spí. Vždyť jste podobná jeho první lásce Karlovi.“ To už jsem nedokázala rozdýchat. Zvedla jsem se a z kavárny doslova utekla.
Hodně záleží na tom, jak se věci podají
Roman se ten den vrátil domů o něco dřív. Zřejmě mu Petr všechno řekl. Zeptal se mě, jestli jsem v pořádku. Bylo to poprvé, kdy jsem opravdu nevěděla, co odpovědět. „Byla jsem ti nevěrná s muži a myslela jsem, že ty budeš nevěrný se ženami. Já vlastně nevím, co si o tom mám myslet.“
Roman reagoval překvapivě jasně. „Mám rád ženy i muže. Ale tebe mám ze všech nejraději. Jsi matka naší dcery a svým způsobem jsem si tě zamiloval . Vím, že jsme každý jiný, ale tohle nám vyhovovalo. Je špatné žít tak, jak nám to dělá dobře?“
Jeho slova mě zasáhla. Musím přiznat, že měl v mnohém pravdu. Zůstali jsme spolu navzdory tomu, jak to máme. Naše láska je jiná, ale v manželství jsem našla svého nejlepšího přítele a skvělého otce pro naši dceru.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
