Drahuška (60): Manžel mi přijde neskutečně směšný. Nový soused je profesor a on za ním pořád musí dolézat

Vím, kdo jsem a co jsem. Obyčejná ženská a vzala jsem si normálního chlapa. Oba jsme jen vyučení a celý život makáme rukama. Ale nikdy mi to nepřišlo málo. Jsem s tím srovnaná.

Mohlo by Vás zajímat:

Vanda (29): Chceme svatbu a bydlení, ale přítelova nezodpovědnost a utrácení mě děsí. Rodiče ho ale vždy zachrání

Manžela možná zastihl pocit méněcennosti

Se Slávkem celý život pracujeme v továrně. Chodíme jen na ranní směnu a vyhovuje nám to. Okolo třetí hodiny jsme doma z práce a máme celé odpoledne pro sebe. Když jsme vychovávali děti, věnovali jsme se jim. Teď se staráme o zahrádku a občas se potěšíme s vnoučaty. Můj život se mi líbí a nic bych na něm neměnila. Okolo sebe mám kamarády, kteří jsou na tom ve všem podobně, a tak hezky zapadáme i do společnosti.

Se Slávkem jsme spolu čtyřicet let. Myslela jsem si, že ho znám jak své boty. Je to spolehlivý, pracovitý muž a jsem ráda, že jsem ho v životě potkala. Vždy jsem si myslela, že oba máme jasno v tom, kde jsou naše hranice. Nečteme knihy, necestujeme, milujeme seriály a nesportujeme. Chováme prase a každý rok nacpeme mrazák masem. Děláme si svoje vinné klobásy a udíme maso. Zkrátka vesničtí balíci, co se rádi najedí.

Mohlo by Vás zajímat:

Hedvika (35): Bydlení s tetou bylo utrpením. Nezavřela pusu a navíc jsem prý zhřešila prací v neděli

Nový soused manžela ohromil

Minulý rok se do sousedního dobu nastěhovala nová rodina v našem věku. Hned od začátku bylo jasné, že to jsou lidi na úrovni. Podle oblečení, podle rozsáhlých stavebních úprav i stylu života. V začátcích jsme se vždy slušně pozdravili a sousedi byli příjemní. Pak se po vesnici rozneslo, že se jedná o vysokoškolského profesora a jeho manželku, která je taky vysokoškolačka. A manžel se začal chovat, jako by dostal pořádnou ránu do hlavy.

Kdykoliv sousedy viděl, hned jim nabízel pomoc. A musím říct, že jim i hodně pomohl. Jelikož zde bydlíme od mládí, známe se všichni a manžel zajistil levně pracovní techniku nebo materiál. Což by "náplavy z města" nesehnali. Dlouho netrvalo a se sousedy jsme si potykali. A zde začalo manželovo pochlebování. "Teda, Jaromíre, obdivuji, co jsi v životě dokázal. Jsi fakt génius," lichotil Slávek souseda, po jeho hodinovém monologu o jeho kariéře.

Mohlo by Vás zajímat:

Romana (41): Podvedl mě přítel, ale dala jsem mu druhou šanci. Kamarádka mě kvůli tomu odsoudila

Co je moc, to je moc

Slávek masíroval ego sousedovi ve velkém. Přijímal pozvání na návštěvu a obdivoval jejich zahradu. Kdyby u toho zůstalo, asi bych to skousla. Jenže Slávek úplně propadl hrdosti, že se s ním baví taková kapacita, a tak začal naši zahradu předělávat po vzoru vedlejší zahrady. Začal pěstovat fíkovník a aronii. Vybudoval jezírko s koi kapry a dokonce byl i na profesorově přednášce na vysoké škole v Olomouci. Na souseda Slávek kouká jak na boží obrázek.

Přijde mi to už moc a občas, když Slávek svůj obdiv přežene, cítím stud. Hlavně, když jsou u toho svědci. Ale na druhou stranu je lepší, když obdivuje vzdělaného člověka, než kdyby se chytil do party milovníků piva. I já si uvědomuji, že naši sousedé jsou obdivuhodní lidé. Ale nevím, proč bych s nimi měla jednat v předklonu jako můj manžel. Těším se na okamžik, kdy si Slávek přinese domů nějakou knihu a v šedesáti letech ji začne číst. Ta poslední totiž byla asi Honzíkova cesta.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Blanka (65): Můj dospělý syn není schopen vybrat si partnerku. Bojím se, že se vnoučat nedočkám